Zpět do normálu

17. května 2007 v 23:49 | ZuzkaS. alias Leena |  Rok v budoucnosti
Další kapitolka, doufám, že se to alespoň trochu líbí =0)
Už začínalo svítat, mohlo být tak pět ráno.
Ještě že je sobota, pomyslela si Lily. Co nejrychleji došla přes školní pozemky do hradu. Rychle proběhla až do nebelvírské věže...

Už začínalo svítat, mohlo být tak pět ráno.
Ještě že je sobota, pomyslela si Lily. Co nejrychleji došla přes školní pozemky do hradu. Rychle proběhla až do nebelvírské věže a oddechla si, protože nikoho nepotkala. Potom vyšla do ložnice a opatrně, aby nikoho nevzbudila si zalezla do postele.
Probudila se až něco po poledni a v ložnici už nikdo nebyl. Mohlo to být celé jen sen, Lily ale v hábitu nahmatala dopis a usmála se, takže to byla pravda..... Oblekla se a sešla do společenky, tam u stolku seděli Harmiona, Ron a Harry. Jakmile si jí všimli, Hermiona vstala a šla jí naproti.
"Hele, Claere, nechtěla sem tě budit, protože si asi měla pěkně dlouhý ten trest, ale chce s tebou mluvit ředitelka," vyhrkla Hermiona jedním dechem.
"Jo, dík," usmála se Lily a potom se vydala rovnou do ředitelny. Zastavila se před chrličem, pořád nevěděla heslo. Zrovna když na to pomyslela se průchod otevřel a za ním nestál nikdo jiný než Lactus Ferish, profesor obrany.
"Pojďte za mnou, slečno Pactourrová," řekl s kamenným výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst, zavedl ji až před ředitelnu, dveře se otevřely a oba vstoupili.
"Claere, posaď se," ukázala profesorka McGonagallová na volné křeslo, Lily ji poslechla a nervózně se na ní podívala.
"Máme tady nevysvětlenou záhadu," začala profesorka, "včera sis odpykávala školní trest a když pro tebe pan profesor přišel, nebyla si tam a zmizel jeden pohár, nebyla si ani v ložnici, můžeš nám to nějak vysvětlit?"
"Já," zarazila se Lil, "ten pohár mi spadl a já ho chtěla spravit," říkala Lily první co jí napadlo, "ale neměla sem u sebe hůlku, protože tu sem musela nechat v ložnici, tak sem se vydala tam. Protiva mě ale na chodbě zastavil, pohár mi vzal, tedy zbytky a vyhodil je z okna a tak sem je šla hledat, ale nemohla sem je najít."
"Claere," přerušila ji profesorka, protože se asi bála co dalšího se ještě dozví, "na téhle báchorce trváš?"
Lily přikývla, věděla, že to musí být přitažené za vlasy, ale asi sotva jim mohla říct, kde byla doopravdy.
"Dobře," přikývla zklamaně profesorka, "tvé koleji odebírám třicet bodů a odpykáš si školní trest, za to, že si odešla dříve. Můžeš jít."
Lily se zvedla a odešla, to že dostala trest a vzali jí body jí bylo jedno, ale profesorky vyzvídání jí přivedlo ne jednu věc. Smrtijedi jí zajali omylem, místo Ginny! Musí to říct Harrymu a ostatním, bude z toho sice ještě hodně otázek, ale co se dá dělat. Vběhla do společenské místnosti, kde pořád seděli Harry, Ron, Hermiona a teď dokonce i Ginny., jako by snad tušila, že následující debata se jí bude týkat.
"Co ti profesorka chtěla?" ptala se hned Hermiona. Lily jim přesně popsala co se dělo v ředitelně a hlavně jak to bylo doopravdy.
"A jak jsi se dostala ven?" podivil se Ron po chvíli.
"No, pomohl mi Severus Snape," řekla potichu Lily.
"Kecáš!" vydechl Ron. "A proč prosim tě?"
Lily pokrčila rameny.
Harry se podíval na Ginny.
"Mohli bychom se jít projít, Gin?" zeptal se. Ginny přikývla a potom oba odešli.
Ron se potom taky zvedl, že musí pryč a Hermiona, že půjde do knihovny. Lily teda zůstala ve společence sama. Přemýšlela o tom co se stalo a jestli se k ředitelce zachovala správně. Náhle se otevřel portrét a do společenky vběhla rozzuřená Ginny a posadila se do křesla vedle Lily.
"Co se stalo?" zeptala se Lily.
"Nechal mě," odpověděla.
"Harry?" podivila se Lily.
"Jo," vyprskla Gin, "prej že je to pro mě hrozně nebezpečný, když sem jeho holka a tak. Tohle už sme řešili před prázdninama, ale tentokrát si vedl tvrdohlavě svojí," Ginny si pohrdavě odfrkla.. Lily nevěděla co má říct, byla to vlastně její vina, že se Harry s Ginny rozešli... Naštěstí jí z odpovídání vysvobodila Ginny, protože změnila téma, i když nijak radikálně.....
"A co ty?" zeptala se náhle. "Máš kluka? Myslim tam ve Francii."
"Ne, vlastně ne," zavrtěla hlavou Lily.
"Kecáš!" vykulila Ginny oči.
"Ne," zasmála se Lily.
"A co tady? Líbí se ti tu někdo?" vyzvídala Ginny. Lily zavrtěla hlavou, Ginny jí připomněla svým vyptáváním Seamuse, toho naštěstí dnes ještě nepotkala.
"No jo, no, se někdo má," povzdychla si Ginny.
Týdny začali ubíhat a pomalu se měli stát říjnovými. Lily si všimla, že se mezi Harrym a Ginny, po tom co se rozešli, v podstatě nic nezměnilo, když měli čas, byli pořád spolu a občas se někam vytratili. Lily si také pomalu začala zvykat na skupinky svých ctitelů, které potkávala na chodbách a jejichž řady se obohatili i o chlapce z jiných kolejí. U nějakých dívek si získala ne moc dobrou pověst právě tímto, ale u zbytku byla oblíbená jako kamarádka do nepohody. Lily sama si toho nevšimla, ale za tu chvíli co tu byla, se podstatně změnila. Netrávila již tolik času v knihovně, což se ale nijak neodrazilo na jejích výsledcích a začínala si víc "užívat života". Klábosila s Ginny nebo s Hermionou a nebo s nimi něco podnikala, jindy uvařila trochu chechtavého lekvaru a nalila ho Ronovi při snídani do dýňové šťávy a jednou dokonce prozkoumala zapovězený les, kde našla plno čerstvých přísad do lektvarů, které darovala profesorovi a vysloužila si tak padesát bodů. Nicméně profesor obrany si jí nikdy moc neoblíbil a o to větší zábava byla, mu omylem proměnit učebnici na žábu. Popravdě řečeno, kdyby teď Lily potkal James Potter, musel by jistě vážně zapochybovat, je-li to opravdu ona.
Lily se probudila do pozdního nedělního rána a s úsměvem zjistila, že je také prvním říjnovým. Zasmála se do polštáře, tak už je tu měsíc.
Ze schodů se ozval chlapecký výkřik a peprná nadávka. Lily vyklouzla jen v noční košili ven z ložnice, aby se koukla co to bylo.Pod schody k dívčím ložnicím ležel rozplácnutý Ron a nadával, nad ním stáli Harry a Hermiona a téměř se váleli po zemi smíchy.
"Vždyť víš, že je to zabezpečený, Rone," žďuchla do něj Hermiona.
"Já jsem tě žádal, abys ji šla vzbudit, tak co," zamračil se Ron.
"Prosim tě, ty vyvádíš, jako bys jí chtěl požádat o ruku," zasmála se Hermiona a potom si všimla Lily, "a ostatně jí už budit nemusíš," ukázala na ní. Ron se na podíval a Lily měla možnost spatřit jeho rudé uši kontrastující s jeho vlasy.
"Minutku," požádala je, vklouzla zpět do pokoje a začala se převlékat.
Co mi mohl Ron chtít tak důležitého, přemítala. Potom si vzpomněla, že se de dnes do Prasinek, třeba jí chtěl vzbudit, aby přišla včas. Rychle si sundala hábit a oblékla se do normálních džínsů a trička. Pak Lily došlo, že na ní vlastně všichni čekají a seběhla dolů. Bez toho, aby se ještě něco řešilo se všichni automaticky vydali na snídani. Harry s Hermionou se bavili o obraně proti černé magii a Lily s Ronem šli krok za nimi a bavili se o tom co je právě napadlo.
"Hele, Claere, můžeme si promluvit?" zastavil jí Ron.
"Proč ne," zasmála se a otočila se k němu.
"Víš, dneska," začal Ron a zčervenaly mu uši, "nezašla bys třeba ke Třem košťatům nebo tak?"
"Proč ne," pokrčila Lily rameny, "s kámošem si vždy ráda popovídám," dodala, bylo jí jasné, že Ron to nemyslel, jako kamarádské povídání.
"Promiň Rone, ale jinak než kámoši to nepůjde," položila mu Lily ruku na rameno.
"Hmm," pokrčil rameny a svěsil hlavu.
"Tak kámoši, jo?" drbla do něj lehce Lily a napřáhla ruku.
"Kámoši," přikývl Ron a nabízenou ruku stiskl.
Cestou na snídani už Ron téměř nemluvil, zřejmě se styděl a Lily ho chápala, taky se určitě musel cítit hrozně.
Po snídani si ještě zašli do ložnic pro nějaké drobné a vydali se do Prasinek. No tedy přesněji řečeno se vydali před hrad, kde na ně čekal autobus, který je měl odvézt.
Když dojeli do Prasinek, rozdělili se na dvě skupiny, protože Hermiona chtěla zajít na soví poštu a do knihkupectví a kluci k Taškářovi. Lily se rozhodla, že půjde s Hermionou. Ještě se domluvili na jednu hodinu u Tří košťat a pak už se vydala každá dvojice jiným směrem.
U pošty Lily na Hermionu počkala venku. Hermona si vzpomněla, že potřebuje ještě brky a pergamen a tak se vydali pro ně, času bylo ostatně dost. Hermiona si koupila celý štos pergamenů a hrst brků a Lily si nakonec taky koupila nějaký ten pergamen. Potom už se vydali do knihkupectví. Tam strávili všeho všudy asi nejvíc času. Hermiona si vybrala tři bichle a deset "menších" příruček, aby se měla z čeho učit na OVCE. Lily byla také ve svém živlu, ale né zase tolik, aby vykoupila celé knihkupectví. Vybrala si nějaké dvě z oboru lektvarů a malou příručku z obrany, co totiž štvalo profesora Ferishe víc než přeměňování jeho pomůcek na zoologickou zahradu bylo, když Lily předmět uměla a on jí nedokázal nachytat na žádné otázce. Potom co Lily z pohledu na své hodinky shledala, že je tři čtvrtě na jednu, se radši obě vydaly ke Třem košťatům. Před vchodem ještě Lily Hermioně doporučila zmenšit si nákup, sama si knihy zmenšila na velikost nehtu u palce a strčila si je do kapsy. Když vešli dovnitř, Harry s Ronem na ně zamávali od jednoho stolu, před sebou měli dvě sklenice máslového ležáku a dvě tam stály ještě nachystané pro ně.
"Za chvíli sou tu Vánoce," prohlásil Ron, když se posadily a Lily vyprskla smíchy.
"Za chvíli?" podivila se.
"To neřeš," mávl nad tím rukou, "no už ste uvažovali, kde budete na prázdniny?"
"Rone, vždyť...," překvapeně na něj zírala Hermiona.
"Já vim, my jsme domluvení, tak sem se chtěl zeptat na Claere," pokrčil Ron rameny, "ty asi pojedeš do Francie, že?" otočil se na ní.
"Ne, zůstávám ve škole," zavrtěla hlavou, "proč se ptáš?"
"No," podíval se na ostatní, "mamka všechno plánuje dopředu a tak nás všechny pozvala do Štábu a když sem jí řekl o tobě, tak říkala, že o tobě už slyšela od Gonagallky a že seš taky zvána, McGonagallka se za tebe přimluvila."
"Do Štábu?" podivila se Lily.
"No prostě do Harryho domu," zakoulel Ron očima.
"Ty máš dům?" obrátila se Lily na Harryho.
"Po kmotrovi," přikývl Harry, ale nevypadal nijak nadšeně, "Siriusovi Blackovi, možná si o něm slyšela, byl neprávem obviněn ze zrady."
Lily přikývla, ale myslela to tak, že o něm už slyšela. Tak Black je Harryho kmotr? No dalo se to čekat... Lily už se na něj dál neptala, protože to jak o něm Harry mluvil, bylo jako by byl mrtvý.
Potom už se museli vydat na autobus a Lily radši pozvání odmítla, nerada by se potkala s někým koho zná ze své doby a hlavně by to asi nebylo příjemné setkání...
Do Bradavic dorazili něco po čtvrt na čtyři. Harry s Ronem se pustili do partie kouzelnických šach a Hermiona, která po nich nesouhlasně pokukovala, si psala úkoly. Lily si pročítala jednu z knih, které si pořídila a sledovala šachovou partii.
Po šachách přišli na řadu i Tchoříčci a když Hermionu omylem zasáhla jedna dávka smradlavé tekutiny určená Harrymu, naštvala se úplně a beze slova odešla. Ron s Harrym se po sobě jen provinile podívali a pokračovali ve hře.
"Kluci, měli bychom jít na večeři," vstala kolem šesté Lily.
"Jo, jo vždyť už dem," mávl rukou Ron. Lily pokrčila rameny a vyšla po schodech do ložnice. Schovala si knihy a vzala si hábit. Když sešla dolů, překvapilo jí, že tam kluci už postávají připravení a převlečení v hábitech.
"Dovolíte?" řekli oba naráz a nastavili jí rámě. Potom všichni tři vyprskli smíchy a Lily ještě hodnou chvilku přemýšlela jak dlouho si to připravovali.
Na večeři přišli mezi posledním. Hermiona už seděla u stolu a kdyby se dalo vraždit pohledy, z Rona který se nervózně schovával za Lily by nezbylo nic víc než hromádka prachu. Posadili se na volná místa vedle Hermiony, ale Ron si ze zásad sebezáchovy sedl co nejdál. Najednou profesorka McGonagallová vstala a sjednala si ticho.
"Co se děje? Obvykle proslovy nemá," podivila se Lily.
"Hele," zašeptala Hermiona a ukázala na trojnožku s Moudrým kloboukem, která stála u učitelského stolu, "to je divný."
"Je mi ctí," začala profesorka a vzrušené šeptání, které naplňovalo celou síň, rázem utichlo, "že mohu na naší škole přivítat nového studenta, který k nám přestupuje z Kouzelnické školy v Gibraltaru. Jelikož nastaly nějaké problémy, přestupuje až dnes, měsíc po začátku školního roku. Prosím přijměte ho mezi sebe ať už bude zařazen do jakékoliv koleje."
Potom se s vrzáním otevřely dveře a všechny pohledy se upřely tím směrem. Ze stínu vyšel vysoký hnědovlasý kluk a dlouhými kroky se vydal k učitelskému stolu, kde byl Moudrý klobouk. Lily kluka odhadovala na takový šestý nebo sedmý ročník. Došel ke stoličce, vzal do rukou Moudrý klobouk, narazil si ho na hlavu a posadil se. Trvalo to jen pár vteřin než klobouk vykřikl...
"Zmijozel!"
Od zmijozelského stolu e ozval jásot a potlesk. Lily i na tu dálku zahlédla chlapcův zklamaný výraz a letmý závistivý pohled k jejich stolu. Potom se jejich pohledy setkaly a on rychle uhnul hlavou. V té chvíli pocítila Lily k tomuhle klukovi jakési sympatie a to i přesto že byl zařazen do Zmijozelu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rosseta Rosseta | E-mail | Web | 20. května 2007 v 15:54 | Reagovat

Možná by to chtělo trochu víc popisu, ale příběh je good!

2 ZuzkaS/Leena ZuzkaS/Leena | 21. května 2007 v 14:24 | Reagovat

kuju

3 Janisha Janisha | Web | 18. července 2007 v 14:41 | Reagovat

Autobus?:Dv Bradavicích??

4 Maysie Maysie | Web | 12. září 2007 v 20:36 | Reagovat

nemyslíš že by křiklan/nebo jak se menuje v originále,poznal svou oblíbenou Lily Evansovou..?=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama