kapitola 8. - Odchod a překvapení

4. srpna 2007 v 22:24 | Leena |  Rok v budoucnosti
Dávám konečně poslední kapitolku Roku v budoucnosti!!! To by chtělo minimálně pochvalu, ne??? =0) Doufám, že se bude líbit a že si konec náležitě užijete =0) Za beta - reader děkuji Morganě Ehran a za mini beta - reader Maky =0) Fakt moc děkuju holky, bez vás bych to nezvládla =0)
Je mi těžko, když se s touhle povídkou loučím, i když to nebylo žádné převratné dílo =0) Byla to moje první povídka na delší (ehm, ehm) pokračování, tak doufám, že jsem jí zas až tak moc nezmastila =0) Mocinky děkuju všem, kteří obětovali svůj čas, aby si jí přečetli a žádám je o upřímné kritiky =0)
Tak papa povídko moje milovaná a měj se nádherně =0)

Do Lilyina odjezdu zbýval pouhý den. Lily, ačkoliv nevědomky, se loučila s touto dobou a spolužáky, které stihla potkat. Bylo to pro ní jako opouštět část svého života... část rodiny... část sebe... Na druhou stranu se do 'své doby' těšila a při otázce, kterou si pokládala 'V které době by zůstala radši' se nemohla dobrat závěru i přes to, že ve své době strávila celý svůj dosavadní život, vyjma těch několika měsíců. Nejeden žák, který zůstal na Vánoce v Bradavicích, poznával, že s ní není úplně všechno v pořádku. Byla roztěkaná a často nevnímala. Na otázky typu 'co s tebou je' odpovídala zavrtěním hlavy nebo vykoktaným ale nic. Seamus, který se v poslední době nacházel v jejím nejbližším okolí se snažil, leč bezúspěšně, její náladu pozvednout. Nad jeho pokusy, kdy nařídil brnění, aby vyprávělo vtipy, když jde Lily kolem nebo kdy se snažil naučit salamandra udělat stojku, si Lily vždy jen smutně povzdechla.
"Co s tebou sakra je, Claere? A neříkej, že nic! Chodíš věčně jako tělo bez duše a nad každým kanadským žertíkem si povzdechneš nebo pokrčíš rameny!" vyjel na ní Seamus při snídani onoho osudného dne, kdy měla Lily odejít.
"Seamusi, mohl bys být prosím tě na chvíli sklapnou?! Snažím se něco číst!" obořila se na něj Lily s knihou, kterou dostala k Vánocům od Hermiony, v ruce. "Promiň," hlesla následně, "nějak mě bolí hlava, asi si půjdu ještě lehnout," zvedla se od stolu. Nemohla si pomoct, ale nevydržela mít báječnou náladu a na všechny se usmívat, čím více se snažila si přítomnosti užít, tím více se jí vzdalovala. Proběhla shlukem chodem a schodišť, přes společenku až do své ložnice. Zadýchaná se posadila na postel a pohledem sklouzla po malé hromádce věcí, které si chtěla vzít s sebou zpátky. Většinu z nich tvořily vánoční dárky od Harryho, Hermiony, Rona a Ginny. Zvedla se a věci si naskládala do příruční tašky přes rameno, rozhodla se, že už půjde do ředitelny, čím déle tu bude zůstávat a nervovat se kvůli svému odchodu, tím horší to bude. Naposledy se rozhlédla po místnosti, i když věděla, že ta samá místnost na ní čeká v té "správné" době bylo jí smutno.
"Ah, Lily to jsi ty," usmála se profesorka McGonagallová od stolu, "říkala jsem si, kdy se tu objevíš." Lily kývla a v duchu si přála, aby to profesorka moc neprodlužovala. Svým způsobem se sice do své doby těšila, obzvlášť na jednoho brýlatého kluka s černými rozcuchanými vlasy, ale stejně tohle byla doba, kde se hodně změnila a poznala hodně lidí a byla si jistá, že jí to bude chybět.
Profesorka otevřela zásuvku ve stolu a chvilku se v ní přehrabovala, načež vytáhla malé zlaté hodinky na stříbrném řetízku. "Tady máš Lily obraceč," natáhla ruku a podala jí hodinky do roztřesené ruky, "tři sta padesát čtyři obrátek (Poznámka Aut. není to první číslo co mě napadlo, nýbrž číslo, které bylo použito v Morganině povídce Dvanácterák, když se do své doby vracel James =0)) tě přesune zpět do tvé doby do času, kdy jsi odešla," informovala jí s vážnou tváří. "Potom tady pro tebe mám ještě dopis pro profesora Brumbála, aby byl informovaný," vytáhla ještě objemnou pergamenovou obálku a taky jí vtiskla Lily do ruky.
"Přeji šťastnou cestu Lily," usmála se profesorka McGonagallová a Lily v jejím pohledu zahlédla smutek.
"Paní profesorko, ale nebude spolužákům, myslím ty tady, divné, že najednou zmizím?" obrátila se na ní Lily, když brala do ruky obraceč, který měla pověšený kolem krku.
"Neboj, já to vyřídím," kývla hlavou profesorka, "ale teď už běž."
Lily počítala nesčetné množství otáček a doufala, že někde neudělá chybu. Naposledy zahlédla profesorčin obličej, než se s ní začalo všechno točit. Semkla pevně víčka a úpěnlivě si přála, aby to již skončilo.
"Dobrý den, slečno Evansová," ozval se příjemný hlas a Lily otevřela oči. Putování časem již skončilo a ona postávala v ředitelně a přes půlměsícové brýle se na ní díval profesor Brumbál.
"D-dobrý den," vykoktala a pousmála se. Byla trochu zaskočená, protože pokud si dobře pomatovala přemístila se z knihovny pozdě večer a teď se nacházela v ředitelně a hodiny na stěně ukazovaly osm hodin večerních. Naštěstí pro ní, ale bylo stejné datum.
"Nechcete mi něco vysvětlit?" usmál se Brumbál a změřil si jí pohledem.
Lily zašmátrala v tašce a vytáhla dopis . "Paní profesorka vám to prý vysvětlí."
Brumbál pokýval hlavou a začetl se do dopisu. Lily nervózně přešlapovala a rozhlížela se kolem.
"Dobře tedy," přerušil po chvíli ticho Brumbál a dopis poskládal zpět do obálky, "asi už můžete jít, jen mi prosím dejte ten obraceč. Jistě už se těšíte na své spolužáky," řekl a vzal si obraceč, který mu Lily podala.
"Děkuji a na shledanou," usmála se Lily a vyšla z jeho pracovny po točitém schodišti na chodbu. Rozhlédla se po skoro prázdné chodbě, na které se jen tu a tam se mihl stín nějakého studenta. Lily se zhluboka nadechla a vydala se ke společenské místnosti Nebelvíru.
"Hej! Evansová!" ozval se za ní povědomý hlas a Lily se usmála.Konečně po tak dlouhé době ho opět slyšela. Potom se ale zatvářila vážně a otočila se na patě.
"Co potřebuješ, Pottere? Vyleštit násadu od koštěte?" zeptala se ironicky a probodla ho pohledem.
"Ale, ale, Evansová se nám nějak rozjela, co?" pousmál se. "Jen jsem se tě chtěl zeptat, víš, jestli třeba nemáš dneska, tak asi v deset čas?" otázal se ledabyle.
Lily si to sice nechtěla přiznat, ale tenhle moment si skoro přála, na Jamese se těšila jako malá a ačkoliv si to vehementně zakazovala, myslela na něj víc, než bylo zdravé. Pomalu si ho změřila pohledem.
"Proč ne? Takže, co třeba... před vchodem do společenky? Říkal jsi v deset?"zářivě se usmála, otočila se na podpatku a odešla. Srdce jí při debatě s Potterem tlouklo o sto šest, a i když to bylo krajně nepřístupné, musela uznat, že je asi zamilovaná. Ještě cítila na zádech Jamesův udivený pohled, když zahýbala za roh.
"Dračí krev," zamumlala před portrétem Buclaté dámy a chvilku na to vstoupila dovnitř. Z neznámého a nevysvětlitelného důvodu, tam již James byl a právě se rychle bavil se svými kumpány. Když procházela kolem, neodpustila si ledabylé 'Ahoj Jamesi' a rychlý odchod. Zaslechla ještě Jamesův udivený hlas 'Ona mě pozdravila' a Blackovo ještě udivenější přitakání 'Jo a řekla ti Jamesi!'. Potom už vyběhla do své ložnice, kde si lehla na postel a vytáhla knihu 'O nejzajímavějších, nejpozoruhodnějších a nejvzácnějších lektvarech' a do očí jí vhrkly neodbytelné křišťálové slzy, když se jí vrátily vzpomínky. Rychle je setřela rukou, když se dveře od ložnice rozrazily a dovnitř vtrhla její kamarádka Heather.
"Právě jsem od Blacka slyšela, že jdeš na rande s Potterem!" vyjekla vzrušeně a posadila se k ní na postel. Lily kývla a Heather si přikryla pusu rukou.
"Takže je to pravda?! Já to věděla! Celou dobu jsem to věděla, že to byla jen přetvářka z tvojí strany!" mumlala vzrušeně.
"Ne, Heather, tak to není," řekla rázně Lily a posadila se, "prostě se mi James líbí, ale začalo to... ehm... nedávno," ušklíbla se při pomyšlení, že se jí vlastně začal líbit nebo si to připustila až v budoucnosti.
"To určitě bude zajímat Jess!" vyskočila na nohy Heather. "Ta mimochodem jde zítra někam s Blackem," ušklíbla se. Lily jí nebránila v odchodu, protože automaticky počítala, že cokoliv se dostane do Heatheřiných úst, bude po škole rozneseno rychlostí blesku a bylo už pozdě na to, aby to zastavovala...
Svalila se na postel a s úsměvem vydechla. Rychle na to si přikryla ústa rukou a podívala se, jestli někoho nevzbudila. Bylo něco kolem půlnoci a ona se právě vrátila z rande s Jamesem. Už z druhého. Byly to již dva dny co se vrátila z budoucnosti a James se postaral o to, aby nesmutnila a pořád měla na tváři úsměv. Po tom, co si ověřila, že všechny obyvatelky ložnice pořád spí tvrdým spánkem, se jí ulevilo. Věděla, že po ní bude stejně Jess hned chtít vědět jak to probíhalo, ale neměla sílu jí to vyprávět ještě teď. Navíc nechtěla aby to slyšela Heather. Celá škola přece jen nemusela vědět, jak skvěle James líbá. Lily se usmála do polštáře a ponořila se do říše snů.
"Vstávej!" cloumala s ní Heather.
"Děje se něco?" posadila se na posteli a rozespale si promnula oči.
"Ne, jen to, že už máme být na snídani," obořila se na ní Heather a začala poletovat po ložnici, jak hledala nějakou knihu, v které bylo údajně kouzlo na úpravu vlasů, aby se líbila Kevinovi Blucktovi z Havraspáru. Lily si povzdechla a také se začala oblékat. Heather vyběhla z ložnice a zmizela jí z očí. Lily se chvíli přehrabovala v tašce a potom nahmátla něco, co vypadalo jako zmuchlaný kus pergamenu. Vytáhla to a pohled jí padl na kus pergamenu, který, jak si rozvzpomněla posílal Severus Snape sám sobě. Strčila si ho do kapsy a zamračila se, pak nad tím ale mávla rukou a sešla do společenky. Z křesla u krbu se zvedl brýlatý chlapec a usmál se na ní, Lily mu úsměv opětovala.
"No konečně," zasmál se.
"Nevěděla jsem, že tu budeš čekat," usmála se a letmo ho políbila. Pak se společně vydali do Velké síně.
V řadách žáků to šumělo a všechny pohledy se upíraly na trojnožku se všem známým Moudrým kloboukem.
"Něco mi tu nehraje," zamumlal James a vedl ji na obvyklé místo vedle zbytku Pobertů.
"Dobré ráno," usmála se na ně Lily a posadila se.
"Dobrý, dobrý," zamumlal Remus a nespouštěl oči z trojnožky, Sirius se zmohl jen na 'hmm' a Petr neřekl pro jistotu nic.
Brumbál povstal a zjednal si tím ticho narušené jen několika poznámkami, které ale ihned utichly.
"Je mi velkou ctí," začal profesor Brumbál, "přivítat na naší škole nového žáka, který k nám přestupuje z čarodějnické školy v Kruvalu," oznámil a do Velké síně vstoupil vysoký mladík. Lily na tu dálku nemohla rozpoznat jeho podobu, ale chůzí jí někoho silně připomínal. Došel až k trojnožce s Moudrým kloboukem a po Brumbálově pokynu si klobouk nasadil na hlavu.
"Nebelvír!" vykřikl klobouk po chvilkovém zkoumání chlapcovi hlavy. Sundal si klobouk z hlavy a vykročil s úsměvem na tváři k Nebelvírskému stolu. Přejel očima po osazenstvu a jeho pohled se střetl s Lilyiným. Lily zalapala po dechu. Chlapec se usmál a došel k ní.
"T-Tome!" vykoktala.
"Claere," usmál se.
"No... říkej mi radši Lily," vypravila ze sebe udiveně.
"Jack," podal jí ruku a posadil se vedle ní.
"Myslím že mi budeš muset něco vysvětlit," vydechla Lily.
"To ty mě taky," ušklíbl se.
"Promiň, Lil, že ruším, ale proč ti ksakru říká Claere?!" ozval se vedle Lily ucha Jamesův rozčilený hlas.
***
Čtyři vesele diskutující žáci došli do společenské místnosti. Dívka s kudrnatou hnědou kšticí se od nich odpojila a vykročila na schodiště k ložnicím. O moment později seběhla zpět s vyděšeným výrazem ve tváři a s obálkou v ruce.
"Claere... ona... není tu... její věci... jsou pryč!" vyjekla po naléhání kamarádů. "Tohle leželo na mojí posteli... a je to adresované tobě Harry," otočila se na černovlasého brýlatého chlapce. Nervózně roztrhl obálku a začetl se do listu pergamenu, přes rameno se mu dívala rusovláska a po každém přečteném řádku se jí po tváři rozléval širší a širší úsměv.
"To... není pravda," zatřepal údajný Harry hlavou a pergamen podal zbylým přátelům.
"Je," zašeptala rusovláska a s tajemným úsměvem vystoupala po schodech dívčích ložnic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michalind@ Michalind@ | Web | 4. srpna 2007 v 22:25 | Reagovat

ahojky na mém blogu je nová soutežka...

připoj se!

jde tu o nejnápaditejší nehty! nebo o nej kolorku prosím přihlaš se

odkaz v rámečku web!

určitě nato máš :-)

2 Janisha Janisha | Web | 5. srpna 2007 v 16:07 | Reagovat

nechceš ještě pokračovat?*prosebný pohled*

Mě to zaujalo;) a potěšilo by mě, kdyby jsi psala na tohle téma dál.Třeba, jak  se to rozvíjelo... áááá=)Moc hezká povídka!!

3 Loreena Loreena | 20. srpna 2007 v 21:10 | Reagovat

byla to fakt moc hezká povídka...

4 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 10:45 | Reagovat

Super ´vážně, škoda, že je už konec=( Ale doufám, že budeš i nadále psát takový skvělý povídky=)

5 Maysie Maysie | Web | 12. září 2007 v 21:10 | Reagovat

Bomba povídka,moc pěkná,chválím..=)A přiláním se k Janish =) Moc moc se mi to líbí...!

6 Leena Leena | Web | 16. září 2007 v 15:32 | Reagovat

všem mockrát děkuju! merci!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama