Osud

30. srpna 2007 v 10:22 | Leena |  Moc vlkodlaka
Tak já sem teda vkládám tu první kapitolku... Podle mě, se mi tahle zrovna dvakrát (ani třikrát ani nijak víckrát) nepovedla... Ale nějak začít musím a začátky jsou vždycky těžké :P

Dívka přivřela oči před náhlým oslňujícím bílým světlem, které bylo všude kolem ní. Několikrát zamrkala a unavenýma rukama si oči protřela. Pomalu začala rozeznávat nejasné obrysy. To vedle ní, byla jistě nějaká postel. Celá bílá. Jak okamžik na to zjistila, v jedné takové sama taky právě ležela. Pokusila se posadit, ale zarazila ji prudká bolest v boku.
"Lež klidně," ozval se vedle ní znavený hlas a ona namáhavě otočila hlavu směrem, ze kterého přicházel. Na židli vedle její postele seděl mladý muž, mohlo mu být tak kolem dvaceti, ale s obličejem plným šrámů a se ztrápenýma očima vypadal mnohem starší. Otevřela ústa, aby se na něco zeptala, ale muž jí zavrtěním hlavy umlčel a odešel pryč. S tichým povzdechnutím zavřela oči a ihned upadla do lehkého a neklidného spánku.
"...už se začíná probírat, pojďte sem!"
Dívka se opět probudila, tentokrát jí společnost dělalo více než pět lidí, mezi nimi byl i onen muž.
"Kde to jsem?" zašeptala rozespale.
Jeden z mužů v bílých pláštích mávnul rukou a ostatní až na muže se šrámy odešli. Ten v bílém plášti se zhluboka nadechl, ale pak se zarazil. Ještě jí donutil vypít nějakou podivně fialovo-zelenou tekutinu. Zrak se jí rozostřil a v uších se jí ozvalo podivné bzučení.
"Jste v nemocnici U Svatého Munga," začal muž v bílém, jeho hlas zněl zkresleně a dívka měla divný pocit, že cokoliv onen hlas říká je nějakým způsobem pravdivé. "Je to nemocnice pro kouzelníky," pokračoval chvíli vysoký a chvíli hluboký dunivý hlas. Ona se nad tím, co jí oznámil v duchu ani nepozastavila. "Byla jste napadena vlkodlakem, to je napůl člověk napůl vlk, o úplňku se mění ve vlka a ta část jeho mysli nad ním získává nadvládu, jelikož vás pokousal, pravděpodobně jste se také stala vlkodlakem," odříkal ztěžka a ona kdyby mohla, jen by mu to odkývala. "Je velmi zajímavé, že jste útok silného dospělého jedince přežila," dodal ještě.
Zamrkala, zrak se jí zase začal zaostřovat a sluch se jí také vracel do původní kvality.
"Probírá se," zkonstatoval překvapeně zjizvený muž, "je to normální pane Perinsonne?" otočil se na doktora.
"Na mudlu určitě ne," zavrtěl hlavou muž, který byl druhým nazvaný Perinsonn. "Hned jak se zotaví, uděláme jí testy. Už můžete jít."
"Ne," rázně zaprotestoval. "Zůstanu tady. Je to všechno moje vina."
Perinsonn pokrčil rameny a opustil místnost.
Když se dívka probrala, zase ihned upadla v tvrdý spánek, byla neskutečně vyčerpaná a bolelo jí celé tělo.
Tupě zírala do talíře s jídlem, které jí přinesli chvíli po jejím probuzení. Spala prý dva týdny... neuvěřitelná doba... ten muž tam stále byl...
"Jez," připomenul jí, když talíř zkoumala už hodných pár minut. "Jak se vlastně jmenuješ?" zarazil se po chvíli.
"Eh..." zakoktala se dívka, "Klára."
"Aha," kývl hlavou.
"A ty?...Vy?"zeptala se na oplátku, když se pitvala v jídle.
"Remus," představil se a opět se začetl do velkých novin. Klára ho chvíli pozorovala a potom se konečně pustila do jídla. Divila se sama sobě, jak je klidná. Je dva týdny někde pryč, daleko od rodiny a ke všemu je ještě údajně vlkodlak, ale vůbec jí to nevyvádělo z míry. Když dojedla položila se zpátky na měkký polštář a zadívala se do stropu. Všechno to bylo takové nějaké podivné.
"Mohl by jste prosím opustit místnost, pane Lupine?" požádal Remuse doktor, který přispěchal po tom, co zjistil, že je Klára už schopná přijímat jídlo. Remus se na něj divně podíval, ale potom kývnul a odešel. Doktor Perinsonn zašmátral v kapse a vytáhl malý flakónek s tekutinou křiklavě růžové barvy.
"Vypijte to," podal ho Kláře. Ta ho trochu nechápavě a překvapeně chytla mezi prsty a prohlédla si ho.
"Co to je?" zeptala se náhle, když už se ho jala odzátkovávat.
"Eh... víte slečno... myslíme, že při útoku vlkodlaka se na vás možná přenesly nějaké kouzelné schopnosti," zamumlal doktor, zřejmě nebyl zvyklý sdělovat cíle své práce pacientům, Klára pozvedla obočí ve výrazu 'no a?'. "Tenhle lektvar má otestovat správnost našich domněnek."
"Jak?" pokračovala Morgana... eh... Klára ve svém vytrvalém výslechu a zdálo se, že pan Perinsonn pod jejím pohledem trochu znervózněl.
"Pokud že ve vás žádné magické schopnosti nejsou, nic se nestane, pokud ano, poznáme to," zkrátil to Perinsonn.
"Jak to poznáte?" propalovala ho Klára pohledem.
"Tak už to sakra vypijte ženská!" rozčílil se pan Perinsonn.
"Pro vás vždy slečna Feikusová, pane doktore," řekla s ironií svou vlastní, ale po tom, co byla obdarována vražedným pohledem 'pana doktora' se radši zatvářila provinile a flakónek vyprázdnila.
Nic se nedělo a Perinsonn jen pokýval hlavou, potom se ale zarazil. Kláry tělem začal prostupovat divný pocit. Jakoby se v ní nahromadila veškerá síla. Její tělo se pomalu vzneslo několik metrů nad postel a pomalu se začalo otáčet, kolem ní zářilo podivné bílé světlo. Klára nápor síly nevydržela a omdlela. Po chvíli se bezvládně snesla zpět na lůžko.
"Ve vás je víc magické síly než jsme mohli doufat," podotkl spíš sám pro sebe Perinsonn. "Možná víc než by bylo dobré..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 30. srpna 2007 v 12:22 | Reagovat

no wow.teda..to je víc než zajímavé:))) a pekne sem se i nasmála:)

2 Ajja Ajja | Web | 30. srpna 2007 v 14:22 | Reagovat

hehe...pěkně hodně nasmála...tedy to bylo tedy hodně na smání :)))

3 Leena Leena | Web | 30. srpna 2007 v 14:37 | Reagovat

:D kuju

4 Janisha Janisha | Web | 30. srpna 2007 v 17:10 | Reagovat

Ani pro mě né moc humor, ale spíš to, že mě to zaujalo;)

5 Loreena Loreena | 1. září 2007 v 21:40 | Reagovat

co kecáš, že se ti to nepovedlo! dyt je to super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama