Rozhodnout se a to hned! - 1. kapitola

8. srpna 2007 v 13:04 | Leena |  Z vlastní vůle... a nebo ne?
He he, já tady mám už bůh ví jak dlouho tu novou rubriku 'Z vlastní vůle... a nebo ne?' a žádná kapča nepřibývá =0) Dobře, volejte sláva! Protože první přibývá právě teď :P

"Červíčku, jdeš s námi?" drbnul do menšího chlapce, který stál u okna, větší mladík s havraními vlasy a brýlemi.
"C-co?" vykoktal dotazovaný.
"Péťo, celou dobu se tu bavíme o Srabusovi, domluvili jsme se, že mu něco provedem," zamnul si ruce další chlapec, asi nejpohlednější z nich.
"A-aha," přikývl Petr nebo Červíček, jak chcete. "No asi ne," zavrtěl po chvíli hlavou. Dva chlapci pokrčili rameny a odešli ze společenské místnosti doprovázení bledým chlapcem s kruhy pod očima.
Petr se za nimi ještě chvilku vystrašeně díval a potom se posadil do křesla u krbu. Fascinovaně hleděl do plamenů a pobrukoval si nějakou melodii. Najednou z neznámého důvodu vyděšeně vyskočil a v očích se mu zrcadlil strach.
'Jen sova,' pomyslel si s úlevou, když spatřil malého puštíka, který ťukal na okno. Váhavým krokem došel až k němu a otevřel okenice. Puštík jen natáhl nohu s malou ruličkou pergamenu. Petrův obličej orosil pot a on třesoucími se prsty odvázal zprávu.
Dnes. 9 hodin večer. socha jednooké čarodějnice.
S.Snape
Petr se zatřásl, ale odepsal kladnou odpověď. Když puštík odletěl, uslyšel kroky a hlasy. Rychle se posadil zpátky do křesla a chňapl po první knížce, která mu přišla pod ruku.
"Jak se tvářil, to byl opravdu pohled pro bohy," říkal se smíchem jeden hlas.
"To jo, Dvanácteráku, tohle se ti fakt povedlo," přitakal druhý.
"Co děláš Červíčku?" vykulil oči jeden z chlapců, kteří přišli.
"Čte, Tichošlápku," zasmál se brýlatý.
"A nezdá se ti na tom něco divnýho, Jamesi?" otázal se Tichošlápek.
"Ne, proč by... no jo, vždyť Péťa nikdy nečte," pleskl se do čela a ušklíbl se.
"Co to je za knihu?" podivil se poslední chlapec, Remus.
"No... já... nevím," přiznal Petr, něco o lektvarech. Tichošlápek alias Sirius mu vytrhl knihu z rukou.
"Tohle by tě mohlo zajímat Jamesi," odtušil po chvíli.
Brýlatý chlapec vykulil oči. "Jak to myslíš?"
"Je to Evansový," pokrčil rameny Sirius.
James po knize chňapnul a odešel.
"To sem zvědavej co de dělat," ušklíbl se Sirius a posadil se do křesla.
"Měl si jít s náma," obrátil se na Petra. "Na Srabuse byl fakt úžasnej pohled, když vysel hlavou dolů uprostřed Vstupní síně," vzpomínal, "myslím, že jsme zdaleka nebyli jediní, kdo se bavil."
Petr přikývl a donutil se k úsměvu. Pohled mu padl na hodinky na Remusovo zápěstí, které ukazovaly půl deváté, zamrazilo ho. Zvedl se a doufal, že jeho odchod nebude nijak řešen, ale...
"Kam jdeš Červíčku?" ozval se za ním Siriusův hlas.
"Já... já... mám schůzku," vykoktal, nelhal, ale Sirius to mohl pojmout jinak a taky pojal.
"Ty máš holku?" spadla mu čelist.
"Už vážně musím," přešel jeho otázku a zmizel za portrétem.
"Tak Červíček si našel holku... no to zírám..." vydechl Tichošlápek, když se portrét zaklapl.
Petr uháněl chodbami a k soše jednooké čarodějnice doběhl něco po deváté. Kousek od ní postávala vysoká postava.
"Přišel si pozdě Petře," zkonstatovala a ze stínu se vynořil Severus Snape, žák sedmého ročníku Zmijozelu s odporně mastnými vlasy a hákovitým nosem.
"Já-já vím, něco sem měl," vykoktal Červíček a dlaně se mu začaly potit.
"Ach tak," přikývl Severus a ušklíbl se. "Tak co, už si se rozhodl?" vyštěkl najednou a docílil tak toho že Červíček vyskočil hodnou výšku nad zem.
"Já- já nevím," řekl téměř plačtivým hlasem.
"Doporučoval bych ti to vědět," zkonstatoval Severus, následně chytl Petra za maži a táhl ho pryč.
"Kam to...?" nedořekl Červíček.
"Řekneš své rozhodnutí rovnou Mistrovi," objasnil Severus a vešel do nějaké skryté chodby, asi o ní málokdo věděl, protože je dovedla někam ke konci školních pozemků. Prošli Prasinkami až k Prasečí hlavě. Hospoda nebyla plná, ale ani nezela prázdnotou. Na podlaze byla nalepená vrstva prachu, která tlumila klapot podpatků a celkový vzhled působil zakřiknutým dojmem. Severus se protlačil davem, následován Petrem, a posadil se ke stolu, kde seděla skupinka lidí. Jeden z nich byl jistě Mistr.
"Červíček," ukázal na Petra Snape.
"Tak - tak mi říkají, jmenuji se Petr," vykoktal.
"Ano, velice příhodná přezdívka," uchechtl se ledový hlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janisha Janisha | Web | 8. srpna 2007 v 13:43 | Reagovat

Takovejhle typ povídky jsem ještě nečetla.Od nikoho.Mám pocit, že moc lidí nezajímalo, jak se Červíček dostal k Voldemortovi.To je dobře, že sis to vzala na bedra;DZaujalo mě to, takže jsem zvědavá, jak pak se nám rozepíšeš...;o))Pokráčko, nejpozději do týdne jasan?:P

2 Leena Leena | Web | 8. srpna 2007 v 14:05 | Reagovat

ok, pokusím se =0)

3 peťul peťul | Web | 9. srpna 2007 v 12:16 | Reagovat

mas u me na blogu diplom a je tam new bleskowka..

4 Loreena Loreena | 20. srpna 2007 v 21:18 | Reagovat

ten začátek vypadí slibně...

5 Maysie Maysie | Web | 9. září 2007 v 13:16 | Reagovat

No tak píš dál,šup šup =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama