2.kapitola - Hádka s Moudrým kloboukem

16. září 2007 v 9:35 | Leena |  Slohovka a tak to dopadá
No kupodivu je tu i další kapitolka Slohovky :) Moc děkuji Morganě za beta-readera. Mno... tak deme na to ne? Varuji že to není žádné veledílo, i přes to, že sem se snažila :)

"Všechny holky jsou stejný, nechápu proč máte pořád tendenci se pozorovat v zrcátku," ušklíbl se Sirius a ladným pohybem si odhodil vlasy z čela. Odolala jsem pokušení říct mu, že je to kvůli tomu, abych zjistila proč tvrdí, že je mi patnáct a mlčela jsem. Prohodil něco v tom smyslu, že vypadám roztomile, když jsem naštvaná a já cítila, jak rudnu ještě víc. Siriusi, na tohle mě nedostaneš. Zamračila jsem se a dívala se z okna. Vnutila se mi myšlenka, že Sirius opravdu nebude normální, když zkouší ty svý triky i na mě, jako by byl snad slepej.
"Proč vlastně přestupuješ?" ozval se Remus a já zazářila. Promluvil na mě!
"Stěhujeme se," pokrčila jsem rameny a měla pocit, že cokoliv budu o sobě tvrdit mi tu nějakým divným způsobem vyjde. Pokýval hlavou a soustředil se na krajinu za oknem. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale nevěděla jsem na co, všechno jsem vlastně věděla... I když on nevěděl, že to vím... A přemýšlet s tou zatracenou dírou v hlavě bylo ještě mnohokrát bolestivější než normálně...
"Baví tě obrana?" napadl mě ztřeštěný nápad. Remus přikývl.
"Tebe?" zeptal se, i když bylo vidět, že spíš ze slušnosti.
"Ne, vůbec mi to nejde," zavrtěla jsem hlavou a čekala jeho reakci. Snad jsem v duchu doufala, že mi nabídne doučování, já nevím. Dřív jsem se ale dočkala odpovědi někoho jiného.
"Tě budu doučovat, jestli chceš," zazubil se Sirius a já ho sežehla pohledem. Téměř prosebně jsem se podívala na Remuse a ještě viděla jak se Black ušklíbnul.
"Tak jsme tady!" oznámil James, když začal vlak zpomalovat. A já si povzdychla. Nevěděla jsem co bude dál. Proti své zdravé vůli jsem se vecpala do přeplněné uličky a nechala se unášet davem. Po pořádném promasírování žeber, která byla podle mého mínění napadrť jsem se rozhlédla po nástupišti. Davy studentů se cpali směrem ke kočárům, které nic netáhlo a vyděšení prvňáčci se zaskočeně rozhlíželi.
"Prváci, ke mě!" nesl se nad nástupištěm všem, kromě mě a prvňáčků, známý hlas. Otočila jsem ztěžka hlavu směrem odkud se ozýval. Nad hlavami všech se tyčila mohutný postava a mávala obrovskou lucernou, kterou držela.
"Hej! Ty tam! Ke mě!" zamával lucernou ještě zuřivěji. Úplně jsem viděla, jak letí nad hlavami davu a tříští se o jeden z vagónů, ale to se naštěstí nestalo. Počkat! Zdálo se mi to nebo opravdu volal na mě? V tu chvíli bych přijala jakoukoli možnost, jak se dostat z této tlačenice ven, takže jsem se jala i téhle a začala si lokty prorážet cestu. Sice to byl trochu neetický způsob, ale co...
"No konečně," poplácal mě přátelsky po ramennou Hagrid a já se pod jeho ránou málem sesunula k zemi. Mé nohy nabyly z tlačenice dojmu jistého rosolovitého útvaru a hlavně schopnosti. Než jsem se stačila na cokoliv zeptat (a že toho nebyl zrovna málo, co mě pálilo na jazyku... ) se Hagrid a za ním i všichni prvňáčci vydali po malé cestě pryč od nástupiště.
"Ještě jedna zatáčka," informoval nás Hagrid, jako kdybychom snad sotva lezli po zemi. "Tak tohle jsou Bradavice," řekl pyšně, když jsme došli na kraj jezera. Všichni prvňáčci (jo jo potom i já) vydechli překvapením, za jezerem se tyčil obrovský hrad se spoustou věží a věžiček. S ironickým úsměvem sem si pomyslela, že vypadá jako zvětšenina dětské hračky. U břehu stálo nespočet lodiček, do kterých jsme si měli nasedat. Já byla v loďce s dvěma vystrašenýma prvňáčkama, kteří se mačkali na opačném konci lodi. Buď to bylo to, protože chtěli udržet rovnováhu loďky a nebo se báli toho, že ode mě chytí nějakou smrtelnou infekční nemoc. Pravděpodobnější byla druhá možnost. Lodičky se daly do pohybu a všichni třeštili oči na přibližující se hrad, kromě mě, jelikož já jela pozadu a nechtělo se mi otáčet. Sledovala jsem mizející břeh a rozjímala o životě... Dobře dělám si legraci, na to můj mozek opravdu stavěný nebyl... Přemýšlela jsem o Remusovi... Jo jo tomu už se dá věřit. Dojeli jsme k cíli a loďky prudce zastavily. Což zapříčinilo to, že jsem se svalila do vody. Okolo se ozval hurónský smích, který pod mým pohledem pomalu zatichl. Po Hagridovo 'předání' nás profesorce McGonagallové, která vypadala ještě přísněji, než jsem si jí představovala, jsme se ocitli v malé neprostorné místnůstce. Já jsem kolem sebe měla díky své 'mokrosti' dostatek osobního prostoru. Moji ,spolumístnostníci´ nervózně přešlapovali na místě a já si vztekle ždímala 'svůj' hábit.
"Pojďte prosím tudy," ozval se přísný hlas McGonagallky, když o několik minut později otevřela dveře v rohu místnosti.
Po tom co sem se podívala na strop nad sebou, vážně jsem se zamyslela nad zdravím bradavického architekta. Je možné zapomenout udělat strop? Potom mé oči sklouzly k narvané Velké síni a srdce mi spadlo do nižších partií, jež zajímaly i samotného pana Blacka. (Pozn. Beta-readera: Má být tahle věta definována takto? Nechtěla si říct: Potom mé oči sklouzly k narvané Velké síni a srdce mi spadlo do nižších partií, jež zajímaly i samotného pana Blacka. ?) Zdálo se mi, že se na mě upírají snad všechny pohledy žáků. Zamrazilo mě při pomyšlení, jak všechny rozřadí a já budu pořád zbývat a nervózně postávat před učitelským sborem, načež mě pošlou domů. Trochu mě zarazilo, že Moudrý klobouk už odpěl svojí píseň, musela jsem přiznat, že spíš než jako Moudrý klobouk vypadá jako Sklerotická hučka.
"Amect, Johnny," přečetla profesorka první jméno a k trojnožce doklopýtal blonďatý chlapec, který byl následně zařazen do Nebelvíru. Podívala jsem se ke stolu, od kterého se v té chvíli ozýval potlesk. Pobertové se vesele bavili a ani jeden z nich mi nevěnoval jediný letmý pohled. Cítila jsem, jak se ve mě zvedá vlna vzteku, jak si tohle můžou dovolit?!
"Ehranová, Lena," přečetla další jméno a já ještě chvíli pozorovala Rema, než mi došlo, že to jsem vlastně já. Překvapeně jsem vykročila k trojnožce.
"Slečna Ehranová k nám přistupuje z Krásnohůlek," oznámila ještě profesorka a potom už sledovala jak si na hlavu narážím klobouk.
'Tak co to tu máme?' ozval se mi v uchu zadumaný hlásek.
'Trochu mě udivuje, že po tak dlouhé praxi ještě nepoznáš hlavu,' pomyslela jsem si ironicky.
'To víš, ta skleróza,' zkonstatoval klobouk jedovatě a já si překvapeně uvědomila, že mě slyší.
'Tak kam to bude...?' zadumal se, 'Že by Mrzimor?'
'No jo, upřímnost je strašná věc,' zaprskala sem vztekle.
'Máš pravdu, asi sem se spletl,' přiznal hlásek. 'Tak co Zmijozel?'
'Ech... Já myslim, že ten Mrzimor je přece jen dobrý nápad!' snažila jsem se zachránit co se dá.
'No tak se na to podívej... Havraspár? To asi ne,' řekl na rovinu hlásek a já s ním souhlasila. 'Nebelvír?' navrhl a já nadšeně přikyvovala, bohužel pro mě, i v reálu. 'Ne! To rozhodně ne!'
Cítila jsem jak se veškerý vztek vylil a já opravdu nepříčetně zuřila. 'Ten Mrzimor si nechtěla...'
'Dej mě sakra do Nebelvíru! Nechápu jak může nějaká stará hučka rozhodovat o tom kam půjdu!' zavrčel jsem.
'Oh, děkuji. Jak už jsem říkal... je to...' "Zmijozel!" poslední slovo vykřikl nahlas a já myslela že opravdu vybuchnu. Rázně jsem vykročila ke stolu v zelených barvách, od kterého nyní zněl potlesk. S Murphyho přítomností se dalo počítat, že jsem kráčela i s kloboukem na hlavě. Síň vybuchla v smích a já celá rudá běžela klobouk vrátit. Rudá studem a vzteky, s mokrým oblečením, které se mi nechutně lepilo na tělo jsem vykročila ke svému budoucímu kolejnímu stolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janisha Janisha | Web | 16. září 2007 v 12:26 | Reagovat

:Dpěkná hádka s klouboukem:Djsem zvědavá na pokráčko, protože mě zajímá, jak se to bude vyvíjet ve Zmijozelu;) :o)

Jinak moooooc pěkný!!

2 Leena Leena | Web | 16. září 2007 v 12:29 | Reagovat

merci! uvidíš :)) já nejsem zase až tak milá a mírumilovná osoba jak by se možná zdálo....

3 Janisha Janisha | Web | 16. září 2007 v 12:40 | Reagovat

Aspoň budeš mít v koleji Snapíka:D

Ale působíš mírumilovně...:)

4 Ajja Ajja | Web | 16. září 2007 v 13:23 | Reagovat

ehe...

u mě by klobouk taky váhal. Zmijozel a Nebelvír...

No ymslím, že by to byl o fous nebelvír * provokatík*

5 Leena Leena | Web | 16. září 2007 v 14:50 | Reagovat

ajja - no a co *uraženě* tak sem ve zmijozelu nooo.... zase alespoň bude sranda...

6 Maysie Maysie | Web | 17. září 2007 v 20:57 | Reagovat

pěkný..=)

7 Blade.Undertaker Blade.Undertaker | 12. října 2007 v 20:57 | Reagovat

To se nám to ale vyvíjí...tajně sem fandil tomu NebelVírovi nebo co to je zač...co nejdřív se zbavit závorek..nejsou moc dobrou formou..a ten klobouk by neměl odpovědět: "To víš, ta skleróza,"..to se k němu jako "postavě" nehodí...jinak to jde..jestlipak se tomu Siriusovi podaří tě sbalit:))

8 Leena Leena | Web | 13. října 2007 v 12:02 | Reagovat

tsche... Siriusovi???!!! ..... mno to se ještě uvidíí :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama