5.kapitola- Lektvar lásky

8. února 2008 v 22:07 | Leena |  Do minulosti
Tak po hooodně dlouhý době přidávám novou kapitolku DO MINULOSTI!!! :)))

Přesně v ten moment se otevřel portrét a dovnitř vběhla rozzlobená blondýna, Hermiona jí už znala od vidění, jmenovala se Klaire Ablettová. A v závěsu za ní... Brian...
"Nikam-s-tebou-nepudu!" zařvala na něj Klaire a zuřivě pohodila hlavou.
"Lásko, to mi nemůžeš udělat!" klesl Brian na kolena a vztáhl k ní ruce.
"Ááá!" odskočila Klaire a rychle vykroutila svou nohu z Brianova sevření. "Odveďte si ho někdo!" vřískla a tím upoutala pozornost i těch nejposlednějších ignorantů.
"Love is love, nanánanana..." začal pět Brian svou verzi písně Live is Life.
Klaire bolestně přivřela oči nad falešnými tóny, ale jakmile se vzpamatovala, rychle vyběhla po schodišti k dívčím ložnicím.
"Lásko...!" vydechl Brian a bezmocně se sesunul.
"Bože, co ste mu to dali, chodákovi," zatvářila se lítostivě Mione a snažila se nesmát, věděla že takhle by se Brian neponižoval nikdy. Začala ho sbírat ze země a snažila se ho dostat k čalouněnému křeslu. Zvědavé pohledy, které sledovaly celou scénu, se pomalu začínaly nudit a odvracely se.
"Co sme mu to dali?" obrátil se s pobaveným výrazem na tváři Will směrem k Albusovi.
"Éh... lehký odvárek.... lásky?" promnul si Alb bradu. "Možná mi trochu ujela ruka..." vyměnili si s Willem pobavené pohledy a vypukli v hromový smích. Brian brblal něco o Klaire a Hermiona sice s úsměvem na tváři jen kroutila hlavou.
"Měli bychom mu dát nějaký protilék," povzdechla si.
"Letreaucová nás asi tak sotva pustí, abychom si u ní uvařili lektvar, co říkaš," protočil ironicky Will oči, následně byl propalován dvěma pohledy. Mione s Albem se na sebe následně podívali a Albus kývl.
"Kde je Klaire?" vyskočil na nohy Brian. "Kde je moje láska?"zavzlykal.
"Pojď s náma Briane," obrátil Albus oči v sloup, ale bylo vidět, že se náramně baví.
"Ne, počkám tady na Klaire," na důkaz si sednul na zem.
"Klaire na tebe čeká, tam kam právě jdeme, tak pojď s náma," napadl Hermionu spásný nápad.
"Opravdu?!"Brian stál rázem na nohou.
"Jo!"
Vydali se k portrétu, konečně následovaní i Brianem.
"Kam se vlastně jde?" pořád nechápal Will.
"Za Klaire!" zahlásil Brian a pozvedl bradu.
"Do Komnaty Nejvyšší potřeby," objasnila konečně Mione. Willovi se rozsvítilo v očích a pokýval hlavou.
Když konečně stáli u prázdné zdi, Albus s Willem poodstoupili, aby mohla Hermiona komnatu otevřít. Prošla kolem ale sotva jednou, když se kolem ní prohnal Brian a přitiskl se na zeď.
"Tam je? Tam je Klaire?! Ona je tam uvězněná!!" vyjekl histericky. "Počkej, já tě zachráním! Já tě odtamtuď dostanu," zařval proti zdi a než ho stačil kdokoliv zastavit rozmáchl se proti ní nohou. Následovalo hlasité křupnutí a bolestná grimasa, se kterou se skácel k zemi.
"Můj palec..." pronesl tiše, téměř plačtivě.
Hermiona rychle otevřela dveře a kluci dotáhli skučícího Briana dovnitř. Hermiona zamkla masivním klíčem a otočila se na Briana, přičemž vytahovala hůlku, aby mu spravila palec. O to, jak si všimla, se ale už staral Albus. Rychlým krokem tedy přešla ke stolu, kde se vyráběl 's-letax' a letmým pohledem zkontrolovala jeho výrobu. Rozhlédla se po dalším kotlíku a v tu chvíli se před ní jeden objevil i s přísadami. Začala rychle krájet kořen jícovce a připravovat ostatní přísady, když se k ní přidal Albus.
"Kde je Klaire?!" ozval se Brianův výkřik, když se vzpomatoval a začal zběsile pobíhat po místnosti, koukat se pod křesla, židličky a rozhazovat polštáře.
"Možná si mu ten palec neměl ještě léčit," ušklíbla se Mione k Albovi, který se otřásal smíchy.
"Promiň Briane," otočila se k němu s omluvným výrazem. "Pertificus Totalus!" namířila na něj hůlkou a on ztuhl, tak jak stál, s rukou nataženou k cípu koberce, který právě chtěl zvednout.
"Mohla bejt legrace," vyčítavě se na ní podíval Albus.
"No jo, ale já se potřebuju soustředit," omlouvala se Hermiona.
"Hej! Já sem tu taky!" upozornil na sebe Will.
Oba se na něj otočili s výrazem My víme a nijak nás to netíží a pokračovali v přípravě lektvaru.
"Hej!" dožadoval se ukřivděně Will pozornosti, ale potom to vzdal a svalil se do křesla. Hermiona se pousmála, když uslyšela zaskřípání matračky.
"No, už to jen nechat vychladnout a můžeš mu to dát," oddychl si Albus a očistil si ruce. Ve dvou jim to šlo mnohem rychleji, než kdyby to Mione dělala sama. "Mimochodem, jsi v lektvarech fakt dobrá," ocenil její umění.
Ohlédl se na Willa, který pochrupoval a na ztuhlou postavu Briana. "Hele, já musim," odtušil, když mu pohled padl na hodiny, které se s malým lupnutím chvíli před tím objevily na stěně. "Ještě potřebuju... něco zařídit," odkašlal si.
"Něco jménem Poppy?" rýpla si Hermiona.
"A kdyby tak co," zamračil se Albus přehnaně dotčeně. Mione se uchichtla, když tím potvrdil její domněnku. Alb jen zavrtěl hlavou a vydal se ke dveřím. Potom se zastavil a popošel pár kroků zpátky ke křeslu, kde spal Will, Mione to celé sledovala s pobaveně pozdviženým obočím. Nečekaně do něj drbnul, až Will vyskočil.
"Co? Kde? Jak?" vyjekl vyděšeně, ale potom se uklidnil a zamračil se, když viděl jak se Albus svíjí v křečích smíchu a že i Hermionou otřásá řehot.
"Hele, já jdu pryč, tak si to tu užijte," mrkl směrem k Hermioně, mluvil potichu, ale schválně tak aby ho Mione ještě slyšela, "a moc nezlob Willíku." Potom se narovnal a s vážnou tváří se vydal směrem ke dveřím.
"Máš jediný štěstí, že tu nic neleží, jinak bych po tobě něčím hodil," zavrčel Will, "nejradši něčím masivním." V tu chvíli v ruce držel masivní skříňku hůl a všichni, kromě Briana samozřejmě, propukli v smích. Albus radši rychle zmizel, aby se Will přece jen nerozhodl jí po něm hodit.
"Už to máte hotový?" nahlídnul Hermioně přes rameno. "Trošku jsem si schrupnul," hájil svoji nevědomost následně.
"Sem si všimla," odkašlala si Mione a otočila se, načež se lekla, protože Willův obličej byl jen několik centimetrů od toho jejího. Otočila se zpátky, aby přelila lektvar do sklenice. Mávnutím hůlky zrušila Brianovo znehybnění a ten konečně po dvou hodinách nadzvedl koberec.
"Klaire?" zavolal pod něj. "Ona se schovává?" otočil se na ně a Will upřel pozornost na něj, takže se mohla Mione uvolnit z jeho obležení.
"Ne, Briane, Klair se neschovává, ale přijde až za chvíli a mezitim chce aby sis vypil tohle," ukázala na sklenici.
"Aha," Brian se posadil a přijal sklenici, aby jí mohl pomalu začít pít.
"No, tak teď se zase cítim já, jako kdyby mi někdo dal lektvar lásky," chytl Will Hermionu kolem pasu, ta trochu znervózněla.
"Vážně? Chudák holka," zaironizovala si.
"No dovol, já takovej gentleman a frajer," zavrtěl nesmlouvavě hlavou a přitáhl si jí blíž. Nic neříkala. Pomalu se k ní nahnul a jemně se otřel o její rty. Zalila ji vlna horka a pomalu obtočila ruce kolem jeho krku.
"Ty, ty, ty!! Všechno vidim!" ozval se pobavenej Brianův hlas.
"Nemělo to zabrat až za chvíli?!" zaúpěl Will a Mione se zasmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sothis Blue Sothis Blue | 9. února 2008 v 21:47 | Reagovat

Prosím, oprav svou adresu na archivu Potter Povídky. Po pokuse poslat ti vzkaz se vrací chybová zpráva.

2 Leena Leena | Web | 11. února 2008 v 19:19 | Reagovat

jj moc se omlouvám, hned to napravím

3 jita jita | 17. února 2008 v 11:36 | Reagovat

moc hezka povidka,tak doufam ze dalsi kapca nebude za moc dlouho (nejlepsi by bylo tak do tydne =))

4 wisty wisty | E-mail | Web | 1. března 2008 v 20:31 | Reagovat

jééé, konečně další kapča! HURÁ!! je fakt úža¨sná, tak sem pls hoď rychle další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama