(Kapitola čtvrtá:)Neveau chez soi

16. února 2008 v 17:16 | Leena de Noir Idée |  Moc vlkodlaka
Ufff... celý týden jsem si říkala... to stíhám to stíhám a nejdnou je sobota a já neměla dokončenou žádnou kapitolu :D Je tady teda obvzláště nudná kapitola, něco se dít začne až v další.
Morgan doufám, že ten název není moc špatně... 0=o)

Klára věnovala Remusovi ještě jeden pohled a potom se otočila ke krbu. Během chvíle k ní přiběhl Brumbál a podal jí váček se stříbřitým práškem.
"Kam mám...?" nedokončila otázku Klára.
"Holm Street 89," objasnil Remus.
Klára vstoupila do krbu, upustila špetku prášku a co nejzřetelněji to šlo, vyslovila zadanou adresu. Krb ji vyplivl do trochu zanedbané a jednoduché kuchyňky. Ze stěn se odlupoval zažloutlý nátěr a černé dlaždice na podlaze byly téměř úplně schované pod vrstvou prachu.
"Vítej u mě doma," ozval se Remusův hlas těsně za jejími zády. "Omluv ten," odkašlal si, "nepořádek. Nastěhoval jsem se teprve nedávno a moc času na úklid jsem zatím neměl," sledoval váhavě neměnící se výraz na Klářině tváři. "Víš, ono když musíš uklízet bez kouzel, tak to jde poněkud pomaleji," odtušil.
"Vím, dělala jsem to tak celý život," ozvala se, "celý dosavadní život, tedy," opravila se.
"No, ono to je stejně na houby," protočil omluvně Lupin oči. "Má to mnohem menší výdrž ten úklid, když je to kouzlama."
Pokývala hlavou.
"Já ještě budu muset zajít k Mungovi," ozval se najednou, "do nemocnice... abych tam domluvil, že už tam nebudeš... a pak musim vyzvednout nějaký peníze," dodal. "Myslíš, že by ti nevadilo, jít zejtra koupit hůlku a nějaký potřebný věci pro tebe?" optal se opatrně. Klára zavrtěla hlavou.
"Tak se tady můžeš porozhlídnout," usmál se Lupin a otočil se zpět ke krbu. "Jo a ještě, tvůj pokoj je, když se vydáš po těch dřevěných schodech nahoru, tak vpravo," vzpomenul si a potom zmizel v plamenech.
Klára se rozhlédla kolem sebe a na nose si posunula obroučky brýlí. A ty schody má najít kde? Rozhlédla se po kuchyni a zrak jí padl na zčernalé dveře v rohu místnosti, které ve stínu téměř nebyly vidět. Vydala se k nim a po několika chvílích lomcování se jí je podařilo otevřít. Rozvířil se oblak prachu a několik pavouků se běželo schovat pod práh. Něco, co by se dalo pravděpodobně označit za obývací pokoj, vypadalo v porovnání s kuchyní nadmíru moderně. Tady zřejmě Re..Lupin už stihl uklidit. Červenozlatá čalouněná křesla z tmavého dřeva postávaly kolem konferenčního stolku, stejné výroby. Před nimi byl ve zdi vyklizený krb a stěny byly již upravené, nově obílené a tu a tam na nich visel obraz nebo nějaký gobelín či malé zrcadlo. Váhavě k jedné ze zrcadlových ploch přistoupila, vlasy měla o něco delší než si je pomatovala a oči měly jakýsi divočejší vzhled, zřejmě následkem vlkodlačích genů. Odvrátila se od z části neznámé osoby v zrcadle a rozhlížela se po nějakých dalších dveřích. Jak po chvilce zjistila, stála přímo naproti nim. Vstoupila do malé temné chodby, kde byly dvoje dveře a dlouhé točité dřevěné schodiště, po kterém se po chvíli rozhodla vyjít nahoru. Otevřela první dveře co měla po ruce a ocitla se v podivném podkrovním pokoji s pracovní deskou, několika kotlíky a plno roztodivnými věcmi, které označila za přísady do lektvarů. Váhavě vycouvala. Remus zřejmě říkal doprava. Otevřela druhé dveře a vstoupila do malého pokoje. Vypadal již na pohled útulně. Stěny byly vytapetované na bledě modrou, u okna stála v rohu jednolůžková postel s nočním stolkem a hned vedle ní psací stůl. V jedné stěně byla zabudovaná skříň a u druhé stála úzká elegantní knihovna, až k prasknutí narvaná starými i novějšími svazky.
Zvědavě se natáhla pro knihu v kožené vazbě a s trochou úsilí jí vytáhla ven, ostatní knihy povolily, ale zaplnily prázdné místo. Rozevřela omšelou vazbu a foukla do nánosu prachu. Položila knihu na postel a rukou očistila zbytky smetí. Stěží se dal přečíst název knihy Dávná magie. Písmo bylo plné kliček a ozdob, takže i kdyby bylo čerstvě natištěné, měla by Klára chvíli problém název přelouskat. Otočila zchátralý první list a poté i list se jmény autorů. První kapitola se jmenovala CO JE Dávná magie? a pokud mohla Klára listováním odhadnout, zabírala nejméně čtyřicet stránek. Zaklapla knihu a položila ji na noční stolek.
'Nicméně, mám alespoň co číst před spaním,' pomyslela si ironicky.
Přesunula se ke skříni, která jak zjistila, byla plná hábitů a hávů a na nejvyšší poličce byla i podivná špičatá čapka. Na dně skříně leželo několik starých košil a džínsů. Povzdechla si a vytáhla jeden kus od každého. Pokud mohla tušit, pohybovat se v nemocničních kalhotách a svém starém roztrhaném tričku nemohla napořád. Její další životní otázkou teď byla koupelna, pokud si byla vědoma, přes žádnou zatím nešla. Vrátila se zpátky do 'lektvarárny' a rozhlédla se po dalších dveřích. K jejímu velkému podivení jedny objevila, když už v nějakou koupelnu -minimálně na horním patře- přestala doufat. K jejímu ještě většímu údivu, opravdu skrývaly tuto toužebně očekávanou místnost. Bez zaváhání vlezla pod sprchu a užívala si ten krásný pocit, kdy kapičky vody dopadaly na její tělo. Pohled jí na chvíli padl na ránu na boku, která se tvářila na to, že se pomalu zaceluje, ale když nejevila zájem na tom, že by jí bolela, přestala jí věnovat pozornost. Osušila se a vlasy si zabalila do jednoho z čistých ručníků, které našla na poličce naproti sprchovému koutu. Poté se odvážila obléct si oděv uzmutý ze skříně. Košili měla do půlky stehen a rukávy si musela několikrát zahnout a kalhoty měla kolem pasu velké a podivně na ní plandaly. Obětovala nemocniční kalhoty a vytvořila si z nich jakýsi provizorní pásek. Potom spokojená se svým vzhledem konečně koupelnu opustila.
Chvíli zkoumala nejrůznější přísady do lektvarů a zvědavě otáčela nejrůznějšími sklenicemi a skleničkami, ve kterých zářily lektvary nejroztodivnějších barev. Po chvíli, kdy jí smrtelně vyděsila nějaká neurčitelná potvora vznášející se v jedné z lahví a kdy jí definitivně tato zábava přestala bavit, vydala se zpátky dolů. Nějakou dobu se zabavila sledováním obrazů. Které se hýbaly!! Ale potom se znuděně sesunula do křesla. Sledovala vyhaslý krb a přemýšlela. Málem vyletěla leknutím z kůže, když najednou již vyhaslý nebyl. Lupin vystoupil z ohniště a Klára musela chtě nechtě kriticky sjet svůj vzhled.
"Jak se ti tu líbí?" optal se s úsměvem Remus.
"Lepší než nemocnice," odtušila na oko otráveně Klára. Pokýval hlavou a zmizel za dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 17. února 2008 v 2:31 | Reagovat

díky! pekne jsem si početla:) líbilo se mi to. i když to bylo trochu OOC.... myslím, ze Rem by mluvil spisovneji... a máš tam pár chyb. a mimo to - Letax je zelený:) ale jinak pěkně napsané a popsané, lze si to zive představit:)

2 Leena Leena | Web | 17. února 2008 v 11:03 | Reagovat

jj chyby tam budou zaručeně :D já si to po sobě ani nepřečetla... OOC? =oO :D

počkej... letax je vážně zelenej?! :D:D:D:D

Tk děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama