6.kapitola - Prasinky a vzpomínky

15. března 2008 v 17:32 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Ach ano konečně jsem to napsala. Jak jste si požádali :) Tak PROSÍM KOMENTY!!

Pobavený Brianův obličej Willa očividně doháněl k šílenství, zatímco Hermiona se tomu stále jen smála.
"Nemohl si alespoň dělat, jako že spíš?!" úpěl stále dokola William.
"Dobře, dobře, já mizím!" zdvihl v obranném gestu ruce a za chvíli se za ním zaklaply dveře.
"Ten umí člověka vytočit," odfrkl si se smíchem Will.
"No, jestli tě natolik vytočil, tak já radši počkám, než s uklidníš," odtušila Mione, vyplázla na něj jazyk a než se mohl vzpamatovat zmizela za stejnými dveřmi jako Brian.
Dny ubíhali čím dál rychleji a splašení studenti si sháněli partnery, protože i když se na ples nehrnuli (obzvláště potom chlapci) jistě by to nebylo moc příjemné a mohli by se obávat výsměchu přátel, kdyby přišli bez doprovodu. Jediným uklidněním asi bylo, když se týden a půl před plesem objevilo na nástěnkách společenských místností oznámení, že v sobotu (nutno podotknout pro méně chápavé, že poslední sobotu před plesem) se bude konat tradiční vánoční návštěva Prasinek, aby mohli žáci dokoupit dárky a případně, chtějí-li, koupit si i nějaký slavnostní oděv na ples. Dívky se mezi sebou radili o účesech, líčení a hlavně šatech a kluci nad jejich řečmi jen skládali hlavu do dlaní a nechápavě protáčeli oči.
"Tak chystáte se také do Prasinek, slečno?" Hermionu chytily kolem pasu dvě silné paže a z hlasu poznala, že je to Will. S úsměvem přitakala a otočila se k němu obličejem.
"Vy snad né, pane?" oplatila stejnou kartou a pohrávala si s jeho kravatou.
"Počkej, vždyť mě uškrtíš!" zasmál se.
"Komu by to vadilo?" nechápavě se na něj zadívala Mione, čímž si vysloužila polibek a to že s ní Will 'za trest' zatočil. Povolila mu staženou kravatu a spolu se vydali do Velké síně na snídani.
"Jakpak se má náš páreček?" škádlil je Brian, William se zatvářil naštvaně zatímco Hermiona jen s úsměvem opáčila, že 'velmi dobře, děkujeme'. Všichni se zasmáli a pustili se do jídla.
"Co Poppy, Albe?" usmála se na něj.
"Co by?!" opáčil nevrle.
"Dlouho jste neměli žádnou schůzku, mohu-li usuzovat," usoudila zamyšleně Mione.
"A co je ti do toho?!"
"Nejež se hned," snažila se ho uklidnit. "Pozval si ji do Prasinek?"
"Ne, proč?"
"To nechceš nebo tě to nenapadlo?" vložil se do rozhovoru i Will.
"Nebaví se se mnou," objasnil Albus s pohledem upřeným do talíře, "od té doby, co jsem zapomenul na jedno rande," dodal na vysvětlenou. Hermiona s Willem si vyměnili pohledy. Brian se už věnoval Klaire, která, poté co jí vysvětlil nepříjemnosti s lektvarem lásky, souhlasila, že s ním na ples půjde. Nicméně, do Prasinek již šla s Robertem Blackem ze Zmijozelu, což nemohl Brian vystát a snažil se jí co nejvíce přesvědčit o tom, že, jak řekl on sám, je on ten 'pravý'.
Klaire se zvedla a Brian se s povzdechem otočil k trojici přátel.
"Neúspěch?" pousmál se na něj Will.
"Hele, já jdu zkusit ty Prasinky," přerušil ho Albus, jeho slova byla směřována spíš k Hermioně, a odešel.
"Jaký Prasinky?" pronesl Brian otázku spíš do vzduchu, nezdálo se, že by zrovna dvakrát vnímal. Když se nedožadoval odpovědi, Mione následovala Albova příkladu a také se zvedla.
"Nevím jak vy hoši, ale já pádím na lektvary, ať mi nesebere ta zrůda body," odtušila, pohodila černohnědou kšticí a odcupitala pryč z Velké síně. Will protočil oči, pokrčil rameny směrem k Brianovi a vydal se za ní.
Zbytek týdne uběhl jako voda, téměř bez problémů. Kluci měli jen dva školní tresty a Nebelvíru bylo odebráno asi padesát bodů, ale to už Mione nebrala za něco podivného. V sobotu ráno se oblékla do mudlovského oblečení, protože do Prasinek nikdy nechodila ve školní uniformě a hábitu. Vzala si pohodlné džíny a hnědý kabát.
"Juj, to ti moc sluší," plácl jí Will přes zadek, když sešla do společenské místnosti, kde čekali ostatní. Sám na sobě měl normální školní uniformu a zimní plášť.
"Půjdeme na snídani nebo si dáme snídani u Šálku?" zeptal se.
"Kde?" podivila se Mione.
"To tam za vás nemáte?" pousmál se Will
"No, pokud ví, tak ne," odtušila Mione. Došlo jí, že teď budou Prasinky asi vypadat o hodně jinak než v její době. Plno podniků tam asi nebude a zase místo nich tam budou jiné, které tam nejsou v její době. "A co to teda je?" se zděšením si představila starší verzi podniku madame Pacinkové a její žaludek udělal kotrmelec.
"Nó," zaváhal Will jak přemýšlel nad tím, jak by jí to vysvětlil. "Taková příjemná hospůdka, kde je velký výběr jídel a ještě větší výběr pití," zalesklo se mu v očích, "a je to velmi vhodné pro slavností situace."
"Aha, co je tohle za slavnostní situaci?" zasmála se Mione.
"Jdu s tebou poprvé do Prasinek! Spíš mi řekni, co na tom není slavnostního!!"
Se smíchem se vydali k bráně a přes školní pozemky do Prasinek. Jelikož Hermiona z neznámého důvodu rozhodla, že prvně nakoupí dárky a že je radši každý nakoupí sám, rozešli se každý na jinou stranu a sešli se zase až v poledne u Šálku. Ten stál, jak Hermiona zjistila, na místo Džina v lahvi. Medový ráj byl nahrazen sovincem a vůbec všechno bylo jiné, dokonce ani Chroptící chýše nestála. Jediný podnik, který se dochoval až do Mioniny doby, byl s velkým překvapením U Tří košťat. Netušila, že je to tak stará hospůdka a už vůbec by to netipovala vedle takové Prasečí hlavy nebo Sovince.
"Tak co? Koupila sis šatičky?" nakukoval Will do každé z jejích tašek. Pravda byla, že u Jehly a nitě neměli žádné šaty, které by se jí líbily. Buď byly moc staromódní nebo jí neseděly, či jí nevyhovoval střih. Koupila si tedy jednoduché letní šatky a rozhodla se upravit si je kouzlem. Stejně jako to udělala ve čtvrtém ročníku.
"Koupila," přitakala, zatímco si vybírala z jídelníčku velmi chutně se tvářejících jídel.
"Slyšela jsi, že Grega Bitsische z Nebelvírského družstva vyřadili?" načal nové téma Will. "Takže se bude konat konkurz na nového brankáře."
"A pokud správně předpokládám, ty na něj máš namířeno," doplnila ho Mione. S úsměvem přikývl a objal ji kolem pasu.
"Ty už mě máš přečtenýho, co?" usmál se.
"Ne," popřela, "jen jsem asi poslední, kdo trpí tvé básnění o tom jak chceš hrát famfrpál."
Will se omluvně usmál a stejně jako Hermiona si objednal jídlo, které se objevilo před ním na stole, jakmile jeho název v menu přečetl.
"Kampak vyrazíme teď?" zajímala se černo-hnědovláska, když jí společník pomáhal do kabátu. Předtím ještě jako gentleman zaplatil za dámu jídlo, i když se tomu dáma velice striktně bránila.
"Vím tady o jednom příjemném místě," vzpomněl siWill. "Snad jen, aby ti nebyla zima," dodal ještě.
"To nebude," povzbudivě se usmála Mione.
"Ah! Ono sněží! To je krása!" rozplývala se Jessica, když se následující pátek chystaly ke spánku.
"Miluju sníh," přidala se Emily a fascinovaně sledovala vločky sněho, které se ve spirálkách a vlnkách snášely k zemi.
Jediná Hermiona v pokoji nevypadala, že by ji sníh nějak uchvátil. Bylo to tím, že v ní budil bolestné vzpomínky. Tehdy...
...zuřila bitva, všude bylo plno bojujících kouzelníků. Foukal silný vítr a ve vírech snášel k zemi kopy sněhu. Postavy s černými kápěmi a bílými maskami byly jediné dobře vidět a byly cílem většiny útoků. Vzduch pročesávalo nesčetně paprsků.
"Ne!" ozvalo se odkudsi. Hermiona se otočila po hlase. Uviděla mladou bystrozorku s růžovými vlasy, které pomalu ztrácely barvu, jak v rukou svírala bezvládné tělo svého muže, Remuse Lupina. "Néé!" zaječela znovu a se vzlyky třásla s mrtvým tělem. Hermionu do paže uhodilo kouzlo. Vyjekla bolestí a co nejrychleji vyslala kletbu na Smrtijeda, který ji zranil. Chvíle nepozornosti ji stála vypálenou ránu v nadloktí. Odevšad se ozýval křik, vzlyky, řev a nadávky...
"Avada Kedavra!" ozvalo se odkudsi a za ní spadlo pod náporem zeleného paprsku nějaké tělo. Otočila se. Byl to Smrtijed. Fred Weasley, který očividně před smrtící kletbou uskočil, jí ukázal zdvižený palec na důkaz toho, že je vše ok.
Zoufale se snažila v chumlu lidí zahlédnout zrzavou hlavu svého přítele nebo rozčepýřené vlasy chlapce, který přežil, ale v bitvě se to nedalo rozpoznat. Uviděla Gin, která uskakovala, před kletbami dvou Smrtijedů a následně po nich vysílala omračující paprsky. Co nejrychleji jí Hermiona přispěchala na pomoc.
"Sactusempra!" zaječela s hůlkou napřaženou na jednoho z nich, vykouzlil štít. Vyslala na něj neverbální kletbu, nedával pozor, nebyl dost rychlý... klesl k zemi v křečové kletbě. Doběhla k němu a mávnutím hůlky ho spoutala. Jako ve zpomaleném filmu se otočila a uviděla zbloudilý paprsek z Ginnyiny hůlky, který ji udeřil do hrudi...pertificus totalus...
Dopadla na zem, dívala se jen tam kam jí zorné pole dovolilo - nad sebe. Sršící jiskry, arevné paprsky, výkřiky... Dopadlo na ni nějaké bezvládné tělo. Jen doufala, že to není nikdy z Řádu.
Zavřela oči, přála si, aby to skončilo, aby ji našli. Dopadlo na ni další tělo, bylo to jako na porážce...ztrácela pojem o čase...
Pocítila, že kouzlo, které ji svazovalo povolilo. Srdce jí pokleslo, to mohlo znamenat jediné... Ginny je mrtvá... S námahou se vyhrabala ven zespod těl. Chvilku jí trvalo než našla hůlku. V dálce bojovalo posledních pár Smrtijedů, byli obklopeni lidmi na straně Řádu. Začali se vzdávat. Znamení toho, že Voldemort padl. S hůlkou v pohotovostní poloze se klopýtavě rozběhla po sněhu. Sledovala každou tvář...každou mrtvou tvář...
"Ne!" hlas se jí zlomil a její výkřik se nesl nad bojištěm. Se vzlyky se vrhla k tělům svých dvou přátel...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 15. března 2008 v 19:12 | Reagovat

Jééé... Konečně je tu nová kapitolka! To je super! Je to moc povedený a jsem ráda za vztah Hermiony a Willa. A ty vpomínky na konci... Prostě skvělé

2 Leena Leena | Web | 15. března 2008 v 20:58 | Reagovat

Nj vzpomínek asi přibude (možná) ...... ale jak se tak na to koukám tak z toho čumí dlouhá povídka :D:D:D

Jinak děkuju za pochvalu Merci :-))))

3 Sam Sam | 16. března 2008 v 6:37 | Reagovat

Moc pěkné....moc jsem se na pokračování těšila.....prostě je to super

4 Leena Leena | Web | 16. března 2008 v 10:56 | Reagovat

Merci

5 Mady Mady | Web | 17. března 2008 v 18:48 | Reagovat

Tohle je skvělá povídka, doufám, že v ní hodláš pokračovat... :)

6 Leena Leena | Web | 17. března 2008 v 18:54 | Reagovat

samozřejmě :D děkuji.... teď jsem se do ní nějak zapsala, ale zase sem hodila za hlavu ostatní kapitolovky, což mě mrzí... asi budu dopisovat postupně a po jedné :):)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama