Láska a nenávist jdou ruku v ruce

9. března 2008 v 22:50 | Leena de Noir Idée |  Láska a nenávist jdou ruku v ruce
Po dlouhé době, ano ano.... ano ano SLASH prostě potlesk si zasloužím tak jako tak.... Povídku věnuji ME, jako dárek(pozdní) k narozeninám a doufám, že bude tolerovat mou 'neakčnost'
Nějak mě štve blog, tak za případné chyby v designu nebo tak se převelice omlouvám ale ty smajlíci sou boží
Omluvte mě....

Obrýlený chlapec vztekle odhodil knihu. Proč se nemůže už na nic soustředit?? Už ani na to pitomý učení??? Kdyby tu byl Ron, tak si ho určitě dobírá, že se zamiloval, ale ten je někde zašitej s Mione. No dobře, dejme tomu že by byl zamilovaný... on Harry Potter? Zamilovaný?.... no nic.... dejme tomu.... pak se ale naskytuje jedna otázka... do koho?
Brýlatý chlapec se zasmál, to je ironie být zamilovaný a nevědět do koho. Zavrtěl nad tím hlavou a zazíval. Promnul si unavené oči, načež vstal, aby si dal uklidňující sprchu v prefektské koupelně a poté už mohl zalehnout.
Tekoucí horká voda, napouštějící se do bazénu ukolébávala jeho smysly a chlapec s jizvou zavřel oči.
Když se probral, byla voda sice ještě vlažná, ale jemu bylo nepříjemně chladno, rychle vylezl ven a osušil se do měkkého ručníku. Posbíral si své věci a v dlouhém černém županu koupelnu opustil. Nevšiml si zkoumavého páru očí v rohu.
"Pane Pottere, dávejte pozor!" rozzlobila se profesorka přeměňování a mávla hůlkou. Kniha, kterou si ještě před několika vteřinami četl pod lavicí, ležela na katedře. "Vidím, že máte zajímavější četbu, takže jestli chcete, můžete hodinu opustit," přísně semknula rty.
Harry se sesunul na židli ještě o kus níž, kdyby teď odešel, mohl by počítat s jistými nepříjemnostmi jak během roku tak na zkouškách OVCE. Na lavici mu přistál zmuchlaný pergamen.
Cos to čet?
Poznal kamarádovo neúhledné písmo.
Ále... mudlovskej spisovatel... Wilde... to je jedno...
Otočil se na Rona, který četl jeho odpověď a na Hermionu, která se mu dívala přes rameno. Protočila oči a dál se věnovala profesorky výkladu. Za chvíli špička jejího brku škrábala o pergamen, jak si psala poznámky. Ron jen tázavé pozvedl obočí a pak se k Harryho údivu také věnoval učivu. Později si všiml, že k tomu byl zkorumpován Hermiony rukou na jeho stehnu. Nad tím protočil oči zase černovlasý mladík, ale výkladu se věnovat nehodlal. Vytáhl nepopsaný pergamen, zmačkal ho do kuličky kouzlem ho naplnil inkoustem a švihnutím hůlky ho hodil přes třídu.
'Jako malý děcko,' pomyslel si ještě, ale když inkoustová 'střela' přistála přímo na hlavě zmijozelského prince a jeho blonďatá hříva teď už tedy neměla původní barvu, nýbrž nabyla barvy modré, mávl nad tím ruku a jen se v duchu křenil.
"Argh!" ozvalo se z druhého rohu místnosti. "Co to sakra...!"
"Pane Malfoyi, posaďte se prosím!" poposunula si profesorka obroučky brýlí na nose prstem výš a zatvářila se velmi přísně.
"Ale...! Já...!" sáhnul si rukou do vlasů a za chvíli mu inkoust stékal i po paži.
McGonagallová vykulila oči a potom si přeměřila třídu pohledem.
"Kdo to hodil?!" zeptala se skrze úzce stažené rty. "Opakuji..."
"Ááááá! Mám to všude!"
"...kdo to hodil?! Pane Malfoyi uklidněte se."
"To de dost těžko ty stará sůvo," zasyčel si pro sebe.
"Strhávám vám deset bodů za urážku vyučujícího a pět za vyrušování vyučování!" okřikla ho, protože bohužel jeho 'tichou' poznámku zaslechla. Tedy... bohužel jak pro koho... smaragdový pohled jen pozoroval dění a vesele v něm jiskřilo.
Na lavici před Potterem přistál úhledně poskládaný kus pergamenu.
Jako malej...
Poznal Hermiony písmo, ale když se na ní otočil, zjistil, že se také jen směje.
"Kdo to hodil? Ptám se naposledy!" obrátila se profesorka zpět ke třídě. "Rozmyslete si to dobře, jinak kvůli vám bude potrestána celá třída!"
'Ta má zase náladu.'
Černovlasá hlava se ocitla výš nad ostatními, jak se postavil. "Já sem to byl," odtušil.
"Pane Pottere, odebírám Nebelvíru deset bodů a omluvíte se panu Malfoyovi," rozhodla profesorka, očividně jí připadalo věnovat se na poslední dvě minuty z hodiny učivu jako zbytečnost a vylévala si na nich vztek.
"No prosím," mávla rukou. Harry chtě nechtě došel k blonďákovi, tedy spíše modro-blonďákovi, který držel nos vysoko a povýšeně a jízlivě se na něj šklebil. Netřeba říkat, že se brýlounovi do omluvy moc nechtělo, ale když se pod sklíčky rozzářily dvě veselé jiskry, kdekdo by si mohl všimnout, že něco není v pořádku.
"Och, omlouvám se milovaný Draco!" padl na kolena a sepjal k němu ruce. Potom mávl hůlkou a blonďákovy přistál v náruči velký puget rudých růží. "Přijmi ten to dar, jako omluvu!"
Třída vyprskla smíchy a dokonce i profesorka naznačila něco jako úsměv.
"Pane Pottere, vidím, že jste dával pozor a uděluji vám pět bodů za ukázkové zvládnutí látky," řekla ještě, když se ozval zvonek a svými slovy jen smazala poslední náznak triumfu z aristokratického obličeje.
"Co sme dneska brali?" vykulil oči Harry na Hermionu, která se usmívala od ucha k uchu.
"Zhmotňování věcí ze vzduchu," zasmála se a vesele poskakovala po schodech.
Oběd proběhl za poplácávání po zádech a uznalého pokyvování. Smaragdy se střetly s ocelovou šedí a Harry se musel pousmát, zatímco zmijozelský princ se tvářil nenávistně.
"Co si myslíš, že děláš, Pottere?" Draco Malfoy stál v prefektské koupelně s ručníkem narychlo uvázaným kolem beder a zlostně shlížel ke dveřím, které se před chvílí bez ostychu otevřely.
"J-já," vykoktal mladík s černou střapatou kšticí a kulil oči na obnažené Malfoyovo tělo. "Nebylo zamknuto," objasnil po chvíli.
"To znamená, že sem můžeš vlítnout, jak se ti zachce?!" lehkými kroky zmijozelského chytače přistoupil až těsně k Harrymu. Ten se jen vyděšeně díval na jeho jednání. Cítil jeho horký dech na svém krku a pohled ocelových očí ho doslova propaloval. Ucítil něco měkkého co se utřelo o jeho nohu, pohled mu padl dolů na běloucí ručník. Hrklo mu v hrudi, pohledem vyjel nahoru co nejrychleji, snažíc se nevnímat protivníkovo nahé tělo. Hrklo v něm podruhé, když byly chladné rty neskutečně blízko jeho.
S trhnutím se probudil, když mu někdo bolestivě dloubl do žeber.
"Au! Co to?!" nadzdvihl hlavu a uviděl Deana, jak se na něj kření a pochopil, že to byl on kdo ho probudil a taky, že právě usnul na Dějinách čar a kouzel. Pořád a pořád se ptal sám sebe, proč šel na dějiny dobrovolně a pořád a pořád na to nemohl najít odpověď.
"...a tak roku 1345 z těchto sporů vzešlo povstání, které vyvrcholilo..." drmolivý monotónní hlas profesora Binnse měl uspávající účinky. Harryho víčka začala opět klesat, ale s vidinou na možný spánek s možným dalším snem ho dokonale spolu se zvoněním probral.
"Tak jaký byly dějiny?" dobíral si ho Ron, který se mu takhle posmíval už od začátku školního roku, a který měl vždy místo jeho hodiny dějin volno a čas na flákání se.
Brýloun si vztekle něco zamručel pod vousy. "Hele já du ven," rozhodl se nakonec otázku ignorovat. "Jo," ušklíbl se, "a užij si astronomii," vyplázl na něj jazyk a vydal se ke dveřím hradu. Větrné víry mu rozcuchaly neposedné černé vlasy hned, jak vyšel na první schod. Rozhlédl se po školních pozemcích. Zahnědlá tráva vybičovaná větrem a tmavá hladina jezera dodávaly spolu s klátícími se stromy Zapovězeného lesa pozemkům zvláštní atmosféru. Hagridova bouda byla prázdná a políčko u domu neobdělané, majitel trávil někde své líbánky se svou milou, krásnohůlskou ředitelkou, madame Maxime. Harry popošel kousek podél bradavické zdi a poté se o pár chladných kamenů opřel. Atmosféra počasí vzbuzovala melancholické myšlenky a jako by vše bylo v odstínu tmavě modré. Pohled na jezero mu zastínila tmavá silueta. Zaostřil, aby zjistil s kým má tu čest a ruka mu instinktivně sjela ke kapse s hůlkou, když poznal zmijozelského prince.
"Co tu chceš Malfoyi?" zavrčel.
"To samé jako ty, Potty?" odtušil klidně a pohrával si s úzkým klacíkem, který v sobě skrýval jeho cennou zbraň.
"A to je podle tebe co?" každý sval v Harryho těle se napnul, když blonďák udělal několik kroků blíž k němu a před očima se mu vybavil nedávný sen. Ozval se chladný smích.
"Potty, Potty, to už se ti o mě i zdá?" Potter se zarazil.
"Přestaň se mi hrabat v hlavě, Malfoy!" zasyčel a všemožně se snažil uzavřít si mysl všemi způsoby, které ho kdysi Snape učil.
"Oooo, to to došlo až tam?" rozlil se aristokratovi po tváři jízlivý úšklebek.
"Naštěstí sem se pak probudil, jinak bych asi ohodil toho, co stál vedle mě," oplatil mu podobnou kartou Harry.
"Nebuď směšný Harry," Potter cítil na svém krku jeho horký dech.
"Kde že jsme to skončili?" zamyslel se blonďák a jeho rty se dostaly jen několik milimetrů od nebelvírského chytače. Netušil, že tak chladné a úzké rty mohou být tak měkké a teplé. Chtivě se přisály na ty jeho a po chvíli spolu sváděly jazyky skrytý souboj.
"Potty, Potty..." ušklíbl se Malfoy.
Vítr vzal Harrymu slova od úst, ale jeho rty se pohybovaly v teď již neslyšných dvou slovech a přes pozemky se roznesl zmijozelský smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 12. března 2008 v 20:05 | Reagovat

no wow... to je nádhera... děkuji! fakt se mi to líbí, je to dost dobré, zvlást na první slash a je to i vtipné. skvělé dialogy;) vážně super:)

2 Leena Leena | Web | 12. března 2008 v 20:19 | Reagovat

Děkuji :-) Pochvala 'výše postavených' vždy potěší :P :-) :-):-):-)

3 Ajja Pensivell Ajja Pensivell | Web | 12. března 2008 v 23:14 | Reagovat

Hih, roztomilost. Chodící roztomilost.

4 Leena Leena | Web | 13. března 2008 v 11:54 | Reagovat

:-D:-D:-D Ajjo děkuju :-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D xDxD

5 Theresska Theresska | 15. března 2008 v 21:57 | Reagovat

Njn slash...:D ale v pohodišce slash :-) j'aime bien! (píše se to tak??? )

6 Leena Leena | Web | 15. března 2008 v 22:05 | Reagovat

jj :-) merci Theress... já vim že slash není tvoje parketa :D:D

7 al-nessa al-nessa | 31. března 2008 v 15:40 | Reagovat

Ahojky už jsem přečetla skoro všechny tvoje povídky a strašně se mi líbí. Povídka do minulosti je hezká a těšim se na pokračování :o) takže se budu pravidelně koukat a čekat :o). U některých jsem se hodně nasmála... Takže ti moc gratuluju, máš fakt krásnej blog.

8 Leena Leena | Web | 1. dubna 2008 v 19:59 | Reagovat

děkuji ness :-)

9 Jimmi Jimmi | 4. srpna 2008 v 22:01 | Reagovat

Normálne slash nečítam, ale toto ešte medzi taký slash, čo mi vadí, nezaraďujem. Fakt vtipné dialógy, dobre napísané. Ďakujem.

10 Honey Írimë Honey Írimë | E-mail | Web | 28. září 2008 v 18:44 | Reagovat

Heh, to ako sa mu ospravedlnil....to nemalo chybu xDDDD Bože už druhýkrát si ma rozosmiala (prvýkrát pri paródii Den skonu)...vážne moc diky ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama