11.kapitola: Návrh

27. dubna 2008 v 17:16 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Podle mě to netrvalo ani tak dlouho než sem tuhle kapitolu napsala, co říkáte? ;-)
Mno je tu tedy další kapitolka.... :-D
Prosím o komentáře!!!
Když sem ale onehdá nad tím tak uvažovala, tak jsem si uvědomila, že dlouhou dobu tu přibývá už jen povídka Do minulosti. A i když sem povídala že prvně dopíšu tu a teprve potom se budu zabývat něčím jiným, tak se tu možná budou občas objevovat nějaké kapitolky něčeho jiného, nějaké jednorázovky HP nebo i neHP :-D Mno uvidíme, neříkám to s jistotou, jen nad tim tak uvažuji.
Ale teď tedy přeji pěkné počtení :-) A čekám vaše výtky... s touhle kapčou totiž moc spokojená nejsem....

Zbytek dne na ošetřovně uběhl celkem rychle jen díky tomu, že madame Brownová tolerovala Mioniny přátele celou dobu až do pozdních hodin.
"Večer si sem nezapomeň přijít pro další dávku lektvarů," připomenula jí madame Brownová zatímco si od ní brala prázdné vypité lahvičky. Mione kývla, jako že rozumí. Přes rameno si hodila tašku s věcmi, kterou jí ochotně přinesla Nikol a s úsměvem na rtech se vydala na snídani.
"Náš marod dorazil,"oznámil všem přítomným Albus.
"Toho maroda si nechej," prskla. Po včerejšku, kdy jí odmítal říct jinak, jí tohle přízvisko lezlo krkem. "Jsem už zdravá," dodala průbojně, "skoro," uhnula před Willovým polibkem. "Nebo by si chtěl dračí spalničky?" odvětila mu na jeho smutný výraz.
"Ale to je strašný! Nepolíbil jsem tě už... víc jak tejden!" zazoufal si.
"To si musíš najít nějakou jinou dycky když tady Hermiona bude nemocná," poradil mu s vážnou tváří Albus a vysloužil si tak silný dloubanec do žeber. "Aú! Co sem proved?!" zaprotestoval naoko nechápavě. Mione pohodila pobaveně hlavou.
"Ahoj! Můžu si přisednout?"ozval se za dohadující se dvojicí hlas. Moine stočila pohled oním směrem.
"Nazdar Nicol," pozdravila zrzku, "já myslím, že..." rozhlédla se po ostatních, "můžeš," dodala, když nevytušila žádné známky nesouhlasu a usmála se na ni. Nicol si sedla na volné místo vedle Briana, který se jí ihned začal věnovat.
"Jsem zvědavej na toho učitele lektvarů," zamyslel se Albus a Mione mu přitakala, zatímco pobaveně sledovala, jak Nicol zdvořile odmítá veškerá jídla, který jí Brian podává.
"No tak snad abychom šli, ať ho okouknem ne?" pousmála se a na její popud zanechali Briana a Nicol o samotě.
Před učebnou lektvarů už, na to jak bylo brzo, postávalo celkem dost studentů. Nebelvírští a zmijozelští, kteří měli lektvary v pondělí a úterý, a kteří tudíž nového profesora ještě neměli, na něj byli nemálo zvědaví a dokonce i zmijozelští studenti, jindy chladní a nic na sobě nedávající znát, nyní nedokázali skrýt rozrušení.
Dveře učebny se s měkkým vrznutím otevřely a studenti se nahrnuli do zatím prázdné místnosti. Všichni si posedali na volná místa a vytáhli jednu z běžných pomůcek při první z dvou hodin lektvarů - učebnici. Teprve několik minut po zazvonění zvonku do jejich třídy vešel nový profesor. To bylo první, čím se lišil od jejich bývalé ne zrovna oblíbené profesorky, která byla v učebně vždy již před žáky.
"Dobrý den," pozdravil je aniž by zvedl pohled od katedry, kam si pokládal učebnici a vysokou černou číši, kterou už prý byl u studentů pověstný.
"Jmenuji se Colin McGrey," promluvil, když zvedl oči a pomalu jimi začal přejíždět po třídě. "Prosím podepište se mi na tento pergamen," položil před sebe na stůl kus žlutého pergamenu. "Máte snad hůlky," připomenul důrazně, když se žák v nejpřednější lavici začal po pergamenu natahovat. Tázavě se rozhlédl po studentech, kteří se po sobě udiveně podívali a po chvíli začali kopírovat své podpisy z knih nebo pergamenů. Mione jediná hned nezačala lovit nějaký svůj vzorový podpis a jen se hůlkou mlčky podepsala do vzduchu před sebou.
"Výborné rycí kouzlo, slečno..." zabloudil očima k pergamenu, kde se právě objevovalo její jméno, "...Grangerová."
Tohle byla druhá věc, kterou se McGray od Letreaucové lišil-profesorka nikdy nestrpěla na hodině jinou hůlku než svou.
"Dnes bychom si namíchali základ pro Veritasérum," oznámil třídě, když už měl na pergamenu všechna jména. "Kdo mi o něm něco poví a řekne mi tři základní ingredience?" Mione se bleskově přihlásila a s úsměvem mu odpověděla.
"Správně Hermiono, přidávám Nebelvíru pět bodů."
Zarazila se, ona se podepsala i jménem? Mávla nad tím rukou a sledovala, jak McGray názorně předvádí přípravu Veritaséra a jak se na tabuli za jeho zády objevilo zapsané vše, co říká.
V přípravě Veritaséra byla Mione už zběhlá, a proto nebylo divu, že byla brzo hotová. Při válce s Voldemortem totiž potřebovali Veritaséra velmi hodně na odhalení případných špehů, ale taky uměla dobře dělat obranou látku na něj, když byla potřeba.
Od první hodiny lektvarů uběhlo již několik týdnů a leden byl u konce. U většiny studentů se McGray usadil na prestižním místě oblíbeného profesora a jen pár jedinců si proti němu něco našlo. Hodiny lektvarů se staly oblíbenými a zábavnými a Mione se stala McGrayovou oblíbenkyní. Mezi Nebelvírem a Zmijozelem zavládlo větší rivalství než obvykle, protože v sobotu měl proběhnout famfrpálový zápas. Studenti s obou kolejí na sebe na chodbách nenávistně syčeli a nadávali si a ne málokrát se strhl i souboj. Will, který vyhrál konkurz na post brankáře, byl nervóznější každým dnem a čím dál tím hůř se s ním dalo mluvit.
"Ty jsi Hermiona Grangerová?" zeptala se copatá blonďatá prvačka, která přiběhla k houfku lidí posedávajících u krbu společenské místnosti a snažících se odreagovat z nátlaku uprostřed týdne různými aktivitami. Mione s úsměvem převzala ruličku úhledně stočeného pergamenu a dívce poděkovala.
"Co to je?" zeptal se zaujatě Will, když začala Mione prsty uhlazovat zatočený list.
"Vážená slečno Grangerová,
dostavte se prosím do mé kanceláře. Heslo je 'Trojhlavý pes'.
Se srdečným pozdravem
ředitel George Wilden"
Přečetla úhledné písmo z pergamenu.
"Co ti může chtít?" vykulil oči Albus, který také se zájem poslouchal.
"Netuším," pokrčila zamyšleně rameny, "třeba chce vědět jak jsem na tom s přípravou s..." zarazila se.
"Čeho?" žádal dokončení Argie a Nicole mu přizvukovala.
"No... on... on chtěl, abych mu napsala přesnou osnovu učiva z Krásnohůlek," vykoktala.
"To to ještě nemáš hotový?" zasmál se Argie. Provinile se pousmála.
"No nic, snad abych šla zjistit, co se po mě teda chce," zvedla se s úlevou, že se Lupin ani Nicol na nic nevyptávají. Mávla na své přátele a prošla portrétem. Vrtalo jí hlavou, co jí tak Wilden může chtít, z přemýšlení jí vytrhl až velký kamenný chrlič, který na ní upíral své oči.
"Eh..." zamyslela se nad heslem, "trojhlavý pes!" vzpomenula si a správnost hesla potvrdil strážce, který oživl a uskočil, aby jí uvolnil cestu na točité schodiště. Stoupla na první schod a nechala se pomalým tempem vyvézt až před velké dubové dveře. Natáhla ruku k mosaznému klepadlu, ale dříve než se ho stihla jen dotknout se dveře samy od sebe otevřely. Váhavě vstoupila dovnitř. Rozhlédla se po tak známé a přesto cizí místnosti. Chybělo jí tu k dokonalosti jen několik portrétů, plno stříbrných přístrojů a přívětivý bělovlasý stařec, s jiskřičkami v jasně modrých očích, schovaných za půlměsíčními brýlemi. Zarazila se, když si uvědomila, že onoho starce zná. Přišlo jí tak absurdní představit si dnešního mladého Albuse, který se vyžíval v lumpárnách, jako starého přívětivého ředitele Bradavic. Z přemýšlení jí vyvedl až hlas ředitele současného.
"Vítám vás, slečno Grangrová," zvedla oči a všimla si, jak se usmívá a ukazuje na křeslo před stolem. Přijala nabízené místo a zdvořile pozdravila.
"Jistě vám vrtá hlavou, proč jsem si pro vás poslal," vytušil její myšlenky. Přikývla a očima se snažila najít rudou zář ptáka fénixe o něhož byla ředitelna také chudší. "Jde tedy o takovou formalitu, ale pro vás by to jistě mohlo být zajímavé." Upoutal její pozornost a tak se na něj podívala.
"O co jde?" vyhrkla s až nevhodným zájmem.
"O výměnný pobyt s Kruvalem," objasnil ředitel.
"S Kruvalem? Já myslela, že Kruval na žádné podobné aktivity nepřistupuje?" podivila se. Kruval byl pověstný svou touhou po utajení a přece by si nezval jen tak do svých útrob žáky z cizí školy, kteří mohli bez problémů vyzradit všechna jeho tajemství.
"Opravdu?" podivil se Wilden. "Je zajímavé co se školou udělá čas," pousmál se a Mione si uvědomila, že tím naráží na časový rozdíl mezi její dobou a přítomností. "Nicméně je tedy teď aktuální, že Kruval na výměnný pobyt přistoupil," mrkl na ni.
"A co s tím mám já co společného?" podivila se.
"Napadlo mě," začal Wilden, "že vzhledem k vaší, řekněme, výjimečnosti, by pro vás mohl být takovýto pobyt velmi zajímavý. Máte možnost zjistit, jaké je to v dnešní době na jedné z nejznámějších kouzelnických škol, na kterou jste se navíc, jak jste řekla, ve své době nemohla pořádně ani optat."
"Tím chcete říct," zadumala se, "že mi nabízíte místo na výměnném pobytu?" podivila se. Ředitel mlčky přikývl.
"Je to samozřejmě jen a jen na vašem uvážení, ale chtěl jsem, aby jste věděla, že bych víc než přivítal, kdyby takto neobvyklá studentka poznala taje Kruvalské školy."
Mione zapřemýšlela. Bylo to více než lákavé, škola černé magie, v její době již zavřená, přičemž nikdo nevěděl její polohu kromě studentů a učitelů, vázaných slibem mlčenlivosti, jí nyní nabízela nahlédnout do jejího denního běhu.
"Kdy... kdy by se odjíždělo?" zeptala se po chvíli ticha a nemohla nepostřehnout dvě jiskřičky v ředitelových očích, jako kdyby tím dotazem již přislíbila svou účast.
"Odjezd by byl přesně prvního února a příjezd opět prvního března, přičemž by se na rozloučení s hosty a přivítání s vámi pořádal maškarní bál, jak jsme se dohodli s ředitelem Kruvalské školy.
"Ale to je už za týden!" vyjekla překvapeně. "A... kolik žáků vlastně jede?" vzpomenula si najednou na otázku, která jí vrtala hlavou.
"Jeden z každé koleje, kdyby vás to zajímalo, z Mrzimoru byl touto možností poctěn pan Roy Clebery, ze Zmijozelu slečna Marion Malfoyová a z Havraspáru jsem tuto možnost již navrhl panu Dermidu Weasleyovi," upřesnil. V Hermioně hrklo.
"Znáte nějakého Weasleyho z vaší doby?" neušlo Wildenovi, jak se Hermiona zarazila. Mlčky přikývla.
"No, je to tedy jen na vás slečno, jestli pojedete, jistě se budete chtít ještě poradit s přáteli, ale rád bych vaší odpověď dostal nejpozději do zítřejšího večera, jistě chápete proč," přešel tedy tento fakt ředitel. Mione znovu přikývla a jala se k odchodu, těsně před dveřmi se ještě zarazila.
"A pane? Jak by to bylo s výrobou s-letaxu?" zamračila se, Wilden nevěděl, že svým přátelům všechno pověděla, a proto se tak také musela chovat.
"Velmi rád se toho sám ujmu," usmál se na ní a potom se sklonil k pergamenu na svém stole, čímž naznačil, že jejich rozhovor již skončil. Mione zcela zabraná do svých myšlenek seběhla na chodbu a vydala se k nebelvírské věži.
"Tak co?" Albus zvědavostí jen přetékal a nemohl se dočkat vysvětlení Hermioniny návštěvy v ředitelně.
"Wilden mi nabídl místo na výměnném pobytu s Kruvalem," ihned mu odpověděla.
"A přijala si?" zeptal se znepokojeně Will.
"Dal mi čas na rozmyšlenou," zavrtěla hlavou.
"Mione! Ale to je skvělý!" upřímně se ze zprávy radovala Nicol. "To je úžasná možnost!" zasnila se a Hermiona jí musela dát za pravdu, byla to opravdu úžasná a jedinečná možnost.
"Bratránkovi to taky navrhli, ten nepřemýšlel ani chvilku, povídal, že takováhle šance může být jen jednou za život," zasmála se a Mione zpozorněla.
"Bratránkovi? Ty tu máš bratránka?" zamračila se. "Jak se jmenuje?" dodala, když se jí dostalo kladné odpovědi.
"Dermid Weasley, chodí do Havraspáru," objasnila Nicole nechápající Hermionin náhlý zájem.
"Ty si příbuzná s Weasleyovými?" podivila se Mione, ale zamumlala to spíš jakoby pro sebe. Konečně jí došlo, koho jí Nicol svými rezatými vlasy připomínala.
"Můžu vás seznámit jestli chceš," mrkla na ni Nicol.
"Žádný seznamování nebude," vtrhl do debaty Will na oko naštvaně.
"Ale ale? A pročpak?" usmála se na něj Mione.
"Ještě by sis mi tam s ním něco začala," osvětlil svoje chování, načež se všichni rozesmáli.
"Můžu tě upokojit," zklidňovala ho Nikol, "pokud já vím, tak totiž holku má."
"No a co? To je detail! To tady Mione přece taky má kluka no ne?" na oko naštvaně si Will stále bojoval za své. Hermiona ho se smíchem plácla přes rameno, ale uvnitř byla celá zamyšlená.
"Tak ty mi odjedeš?" sevřely ji v náručí dvě silné paže a Will jí líbnul do vlasů. Seděli spolu u nočního jezera, na kterém stále přetrvávala tenká krusta ledu. Ve sněhu si kouzly vyčarovali teplou sedačku a nyní se na ní oba choulili, protože je chladný vánek přece jen trochu studil.
"Nevím," zamumlala Mione a zamyšleně zírala na temnou oblohu, na které se třpytily hvězdy. " Chtěla bych," opřela si hlavu o jeho rameno. "Vadilo by ti to?" stočila k němu svůj pohled. Jeho tmavé oči zkoumaly každý detail jejího obličeje.
"Jeď. Jestli chceš, tak není o čem dál uvažovat," políbil jí. "Ale musíš mi pečlivě každý den psát, jestli tam náhodou není nějakej moc hezkej kluk, to bych si pro tebe musel přijet, aby ses mi tam nezamilovala," zažertoval.
"Slibuji, že budu důsledně psát," zdvihla s hraně vážnou tváří dva prsty v přísaze.
"Ale když tě teď měsíc neuvidím..." zamyslel se na oko Will, "... to si to musím nějak vykompenzovat," naklonil se k ní a jejich rty se spojily v dlouhý polibek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 peggy.kaja peggy.kaja | 27. dubna 2008 v 18:01 | Reagovat

no, neni spatna, ale nebudu zasklivat, ze uz jsi napsala i lepsi ;-)...

ale na to, jak je podle me kratka, je docela hezka..... fakt....

(mmj, chtelo by to rychle dalsi:D:DDD)

2 Leena Leena | Web | 27. dubna 2008 v 19:13 | Reagovat

kuju :-) i za upřímný názor, se shodujeme :-)

3 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 27. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

Souhlasím s peggy.kaja, ale k Willovi ti prostě nemůžu nic vytknout. Já ho prostě miluju... A ten konec je boží... Líbí se mi když necháváš prostor Willovi a Hermioně... A ten nápad s výměnou je víc než zajímavý...

4 meg meg | Web | 28. dubna 2008 v 15:50 | Reagovat

náhodou mě se celkem líbí, možná není nejlepší ale za prvé já nemám co říkat a za druhé sem ráda, žes napsala pokračování:))), i když sem viděla ten článek nahoře..no docela mě to mrzí protože tuhle povídku mám fakt moc ráda, sice nepřidáváš až tak často ale za to je to jdou kapitolky delší a kvalitnější,mimochodem tohle je asi nejdelší komentář jakej sem kdy napsala:DD

5 jita jita | 28. dubna 2008 v 20:33 | Reagovat

lepší byly, lepší určitě budou ale hlavní je že vůbec něco. ale sice ne nejlepší přesto se mi líbí.

6 wisty wisty | E-mail | Web | 4. května 2008 v 15:19 | Reagovat

hezký! :)

7 bjzgkmv bjzgkmv | E-mail | Web | 16. června 2009 v 18:26 | Reagovat

6w9kX0  <a href="http://dbyahnwieezh.com/">dbyahnwieezh</a>, [url=http://wmmzshqmsuba.com/]wmmzshqmsuba[/url], [link=http://dzgwowpajesw.com/]dzgwowpajesw[/link], http://hpuoooyupaax.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama