9.kapitola: Růžové Vánoce

13. dubna 2008 v 18:24 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Mno tak sem tu s další kapitolkou, ale je to taková okecávací...vycpávková... už mám konečně nějakej děj :-D jako na příště :-D
Nečetla sem to po sobě, takže tam budou asi nějaký překlepy... A prosím o nějaký ty komenty :-D

Neděle proběhla ve stínu Vánočního plesu, dobrých či špatných zážitků a také nesčetně kocovin. Mione, která kolem oběda našla kluky stále ještě zalezlé v posteli a - jak zjistila - i s pořádnou kocovinou, strávila polovinu odpoledne vařením lektvaru proti bolesti hlkavy po nadmíře alkoholu a druhou posloucháním zážitků z plesu po tom, co odešla. Večer ulehávala do postele s úsměvem na rtech a dobrou náladou, která se jí držela už od rána.
"Paráda!"
"Co?"
"Podívej!"
"Ukaž? To je nádhera!"
Mione probudily rozrušené hlasy jejích milých spolubydlících, které včera taktéž neměli zrovna použitelnou hlavu na nic jiného než na vzdychání a bolestné škleby. Otevřela oči, ale hned je zase zavřela, když jí oslnily pichlavé zlatavé paprsky ranního slunce. Otevřela oči podruhé, teď už s rukou jako stínidlem a posadila se.
"Dobré ráno," ozval se veselý hlas Emily.
"A šťastné a veselé," dodala Lucy.
"Vám taky," zazívala Hermiona, zatímco si mnula ještě zalepené oči. Když konečně pořádně zaostřila, všimla si, že holky jsou uprostřed rozbalování dárků. Po zemi se povalovaly pomačkané a potrhané balící papíry a zmuchlané stužky, každá dívka měla vedle sebe dvě hromádky, jednu s nerozbalenými a druhou s již otevřenými a prozkoumanými, případně ozkoušenými.
"Taky tu máš dárky," ukázala se smíchem blondýnka na hromádku v nohách Hermioniny postele, když už četnou chvíli jen seděla a pozorovala je. S úsměvem se shýbla pro jeden z balíčků, který ležel hned na vrchu. Pomalu rozvazovala mašli a užívala si tu chvíli. Vždycky měla ráda to napětí, kdy její vnitřek křičel zvědavostí a nejradši by roztrhal papír, který halil tajemství na milion kousků a ona jen pomalu postupně rozbalovala uzlík po uzlíku a přehnutí po přehnutí.
Z pod papíru s malými motýlky, kteří poletovali mezi ještě drobnějšími květy se vykulila malá krabička. Usmála se, když v ní našla řetízek a náramek s několika skleněnými korálky, které se měnily podle toho co měla zrovna na sobě a s prstýnkem, který představoval úzký kroužek, jehož barva se měla měnit podle nálady. Nyní byl bílý a zářivý. Dále dostala nějakou knihu o kouzlech bez hůlky a soupravu zimních rukavic, šály a čepice v bílé barvě. Zkoumavě se podívala na hranatý balíček. Byl zabalený v křiklavě růžovém papíru a na vrchu měl obrovskou rudou mašli. Opatrně ji rozvázala a rozbalila papír, jako by se bála, že celý balík vybuchne. Před ní na posteli teď ležela růžová krabice a nic nenapovídalo tomu, co v ní může být. Pomalu, jako by se bála, že na ní něco vyskočí, nadzvedla víko. Ozvalo se vysoko posazené prásknutí a jí zahalil růžový kouř se sladkou vůní. Zamávala rukama, aby trochu prořídnul a lehce zakašlala. Jakmile ji přestal halit růžový oblak, začalo se celé osazenstvo pokoje upřímně smát.
"Co.co se děje?" nechápala a tázavě se dívala po spolubydlících svíjejících se v křečích smíchu.
"Asi-by ses-měla-podívat-do zrcadla!" poradila jí Jessica, mezi záchvaty smíchu.
Mione vyskočila na nohy, doběhla před zrcadlo a ztuhla v půlce pohybu. To, co na ní shlíželo ze zrcadla se jí podobalo jen vzdáleně. Tmavé vlasy měla stočené do dvou roztomilých drdůlků, které byly svázány růžovou mašlí, rty měla křiklavě růžové, řasy protažené a tváře byly také do slabého odstínu růžové. Kolem krku měla tlustou mašli svázanou ve složitou mašli, jak jinak než růžovou. Na sobě měla podivné šatičky, které připomínaly jakousi uniformu, skýtaly paletu nejrůznějších odstínů růžové a sahaly jí sotva do půlky stehen. Pravé zápěstí jí taktéž zdobila mašle. Na nohou měla růžové podkolenky a růžové botky.
"Argh!" vyjekla a chmátla po mašli ve snaze si ji sundat, ale nic nenahmatala, pod prsty cítila jen svou košili. Naštvaně se natáhla po hůlku.
"Finite!" vyjekla a doufala, že je to jen iluzionistické kouzlo. Nic se nestalo.
"Vypadáš opravdu sladce!" zasmála se Lucy. Hermiona po ní hodila naštvaným pohledem zatímco se snažila přijít na to, kdo jí to dal. Napadlo jí jedině trio a také to bla nejpravděpodobnější možnost. Vyběhla rozčileně z ložnice a za sebou nechala své vysmáté spolubydlící. Seběhla do společenky a zarazila se. Veškerá komunikace ztichla a pohledy se upřely na ní.
"Vypadáš sexy, Grangerová," ozvalo se hvízdnutí a následná salva smíchu. Mione nad tím pohrdlivě pohodila hlavou a rychle vydupala schody ke chlapeckým ložnicím. Bez zaklepání vtrhla dovnitř a nechtěně tak na sebe strhla pozornost dvou ostatních chlapců, kteří s triem sdíleli jeden pokoj (N/A: a bůhví co ještě... že? :-P), Jimmy McCornac a Leo Bonnes.
"Ahoj!" pozdravila je zběžně a rozzuřeně se otočila na Briana, který na ní zíral s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou, Willa, kterému se třásly ramena, jak zadržoval smích a Albuse, který se smích zadržet ani nesnažil.
"Čí je to práce?" zavrčela zlostně.
"Hoří ti prst," podotkl Brian. Hermiona sklopila pohled, prstýnek, který před chvílí vybalila, byl tmavě rudý a vydával silné zlatavě rudé světlo. Odfrkla si.
"Tak kdo?" vrátila sek původní otázce.
"Páni," vydechl nepřítomně Albus, "netušil jsem, že změna jedné slabiky v tomhle kouzle bude mít až takový efekt. Mimochodem, bude to trvat dvacet čtyři hodin, než to 'pustí'."
Hermiona se na něj vztekle vrhla, ale William jí stáhl k sobě na klín.
"No tak, klid zlato," snažil se jí uklidnit, "vždyť ti to sluší!"
"Sluší?!" vyjekla Mione a chtěla vyskočit na nohy, ale zabránily jí v tom Willovy silné paže.
"Ano, sluší. A pochop, je to jen takový vánoční žertík, jeden den to přežiješ, ne?" S úlevou sledoval, jak prsten na jejím prstu pomalu slábne do oranžové a málem vyprskl smíchy, když zůstal na růžové. Mione trochu zklidněně přikývla a vyskočila, chtěla se alespoň obléct, pocit toho, že chodíte před lidmi jen v noční košili -i přes to, že oni to vidí jinak- nebyl zrovna příjemný...
Když se o tři hodiny později vracela z venku do hradu celá promrzlá a mokrá (měla podezření, že se z ní Will snažil udělat živého sněhuláka), už byla na udivené pohledy spolužáků zvyklá. Dokonce i nová bílá zimní souprava změnila barvu na růžovou hned jak se jí dotkla. Veškeré snažení skrýt svou 'růžovou ódu' již vzdala a byla jen ráda, že zatím nejí růžové jídlo růžovým příborem.
"A co Black? Nechodí sem nějaký Black?" vyptávala se Willa, když vedle sebe dusali do schodů k nebelvírské věži. Již ráno z něj začala tahat, zda sem nechodí nějaký předek lidí, které znala ze své doby.
"Hele, mám nápad," povzdychl si Will, "ty napíšeš seznam lidí, kteří tě zajímají a já seženu seznam studentů na škole, taky si nemůžu pomatovat všechny. Jo a myslim, že nějakej Black je ve Zmijozelu, druhák nebo tak, ale nejsem si jistej."
Ve společenské místnosti se teprve rozdělili, aby se mohli převléct v příslušných ložnicích, i když Will vynaložil nemálo úsilí na to, dostat se nahoru po schodišti k dívčím patrům za Mione.
Osprchování, oblečení a vysušení mokrých svršků(N/A: sprchovala a oblékala sebe ne svršky ;-)) zabralo Hermioně minimum času a tak ani nebylo ku podivu, že Will ve společence nebyl. S povzdechnutím se rozhlédla kolem sebe, kam by si mohla přisednout, ale nakonec se uchýlila s pergamenem, brkem a inkoustem k vyhřáté stěně místnosti(N/A:Roh v kruhové místnosti asi nebude, že? xD) Začala na Willův popud sepisovat jména, hrot pergamenu jen skřípal a jedno jméno střídalo druhé.
"Neříkej, že si o Vánocích děláš úkoly?" ozval se jí blízko ucha pobavený hlas.
"Ne, píšu vánoční přáníčka," odvětila ironicky než zvedla oči, ale potom se jí po tváři rozlil úsměv. "Ahoj Argie!"
"A co píšeš?" vyptával se dál zvědavě.
"Vážně?" podivil se, když mu Mione objasnila existenci seznamu. "A odkud je všechny znáš?"
"No...," v Mione hrklo, "já... rodiče mě nutili učit se jména starých rodů a vůbec kouzelnických rodin, tak jen jestli mi to vůbec k něčemu je."
Argulus pokýval hlavou. "Ale o Vánocích bych se tim stejnak nebavil," podotkl se smíchem.
"Malfoy, ten je ve Zmijozelu v páťáku, myslim, že sou tam dokonce sourozenci, ne-li dvojčata," přemýšlel nad jmény na pergamenu.
"A co Potter?" zeptala se se zájmem Mione, ale trochu ji při vyslovené toho jména bodlo u srdce.
"Potter? Ty neznáš Pottera? Je v Nebelvíru v šesťáku, vymetá jeden průšvih za druhým spolu s hospodami a v ředitelně už je doma."
Nechápavě se na ni podíval, když se hlasitě rozesmála. Mávla nad tím rukou a raději změnila téma.
"Ty nejedeš na Vánoce domů?" podivila se.
"Jsem ze sirotčince," téměř neslyšně zamumlal starý-mladý Lupin.
"Promiň, to jsem nevěděla." Když viděla jeho výraz, litovala, že se vůbec ptala.
"To je dobrý," pousmál se, ale jeho výraz vypovídal za všechno. "Ale udivuje mě, že ty nejedeš do Francie."
"Já... no... je to sice zvláštní, ale naši mě domů skoro nechtějí," zasmála se a doufala, že Argie takhle lacinou lež neprokoukne.
"Řekni mi něco francouzsky?" usmál se najednou nad svým nápadem.
"A-ale... prosim tě, to ani nestojí za to," snažila se odlehčit situaci a převést hovor někam jinam.
"Mě vždycky ta řeč fascinovala," odmítal odmítnutí.
"Chápu tě," ozvalo se Hermioně za zády. Otočila se a usmála se na Willa. "Ale budu si již muset tady Hermionu odvést." Vytáhl jí z křesla.
"Au revoir," mávla Argiemu s jedinou větou, kterou francouzsky uměla a doufala, že nikdy francouzštinu neslyšel, aby se nezhrozil nad její hroznou výslovností.
"Díky, to bylo o fous," oddychla si Mione, když vyšli ze společenky a s úsměvem se otočila na Willa, ten se ale mračil.
"Ale nevypadalo to, že by ti nějak vadil, co?"
"Cože?" nechápala.
"Sledoval jsem vás už chvíli před tím, odkaď ho znáš?" Vypadal velice podrážděně.
"Prosím tě, klidni, Argieho jsem poznala náhodou po plese," Willův tón trhal Miony nervy na kousky a tak nebylo divu, že začínala být také naštvaná. Will, jako by to vycítil, už mlčel.
"Kam půjdeme?" prolomil těžké ticho, když už podruhé prošli kolem obrazu, kde se Gamilián Bárský snažil napsat knihu zatímco mu šotci cupovali popsaný pergamen na kousíčky. Mlčky zahnula ke schodišti do sedmého patra.
"No tak," začal Will smlouvavě, když došli k prázdné zdi naproti gobelínu s Barnabášem Blouznivým na jehož hlavu nemilosrdně dopadaly kyje skupinky trolů. "Nebuď tak napružená," dodal, přičemž jí objímal kolem pasu, když se ve zdi začaly objevovat malé dveře. Se smíchem ho plácla po ruce, aby mohla vejít.
Komnata si pro ně připravila nyní velmi zvláštní interiér. Pohodlné sofa, bledě modré tapety a stůl s lektvarem sice byly podle Hermioniných představ, ale velká postel s nebesy a dvě skleničky vína ne... S úšklebkem se otočila na Willa, který se jen nevinně uculoval.
"No co, hlavě neporučim," rozhodil rukama, kterýma potom pevně Mione objal a se smíchem sledoval, jak ho pěstmi buší do hrudi, když ji odmítal pustit.
"Musím se podívat na s-letax," zaprotestovala zoufale, načež alespoň trochu uvolnil sevření, aby mohla -v jeho objetí- dojít ke stolu. Tmavě fialová tekutina se vířila a utvářela na svém povrchu kolečka.
"Ty sis teda mákla, naposledy si to pomatuju jako bílou břečku," zasmál se, "ty už chceš očividně pryč." Nevšiml si Hermiony zamračeného výrazu. Nic neříkala, ale něco jí v tom nehrálo. Když naposledy odcházela, měl lektvar tyrkysovou barvu a k fialové se došlo až přidáním nakrájeného svrkoflíku a pěšulky. Nechala se odvést zpátky k pohovce a trochu si usrkla nabízeného vína. Jako by ho někdo zrychlil, uběhl zbývající čas do večeře neuvěřitelně rychle ve stínu povídání, vtipů, polibků a mazlení.
"Přeji Vám všem dobrý večer," utišil Wilde hluk ve Velké Síni, což nebylo zvykem a proto těch několik žáků z každé koleje, kteří na Vánoce zůstali, napnuli uši, "nerad bych Vás zdržoval od výborné večeře, ale mám pro Vás takové malé překvapení. I když to není obvyklé, rád bych v našich řadách přivítal nového učitele lektvarů, který nahradí profesorku Letreaucovou, jež takto znenadále opouští naše řady." Všichni začali zdvořile tleskat a veškeré pohledy se upřely na mladého muže, který kolem sebe rozdal několik úsměvů, představil se a potom se začal bavit s profesorem obrany.
"Konečně bych Vám chtěl popřát dobrou chuť," rozpřáhl ještě ředitel ruce, než se posadil. Jako mávnutím kouzelného proutku se na stolech objevily pokrmy.
"Zvláštní co?" otočil se podmračeně Brian na Hermionu, ale ta jen pokrčila rameny.
"No, vůbec mi to nevadí, když je to místo Letreaucový," zachechtal se Albus.
"No, to jo," přikývla Mione, "ale nechápu, proč tak najednou odešla..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 13. dubna 2008 v 22:24 | Reagovat

Jéé... Hermiona v růžovém, to bych chtěla vidět! *sedí nalepená na počítače a láme se smíchy* Ten Will je prostě k sežrání a velice roztomile žárlí... Jen ten konec mě hrozně "štve"... Nemůžu se dočkat další kapitolky, protože jsem napnutá jako kšandy... Honeeem další nádhernou kapču...

2 Al-nessa Al-nessa | 13. dubna 2008 v 23:50 | Reagovat

Hezoučká kapitola. Už se nemůžu dočkat až bude další kapitola. A chudák Hermiona, musela bejt celej den v růžový, to já bych to nevydržela. Heleď mám takovou otázečku, nevadilo by ti kdyby jsem si nějaký tvoje povídky vytiskla? : )

3 Leena Leena | Web | 14. dubna 2008 v 7:34 | Reagovat

Cisso: děkuju moc :-) vynasnažím se co nejdřív

Ness: děkuju, nebude mi to vadot když je nebudeš prodávat :-P (de že bys s toho mohla něco vytěžit :-D)

4 Al-nessa Al-nessa | 14. dubna 2008 v 15:39 | Reagovat

Jé, děkuju mooooooooc :-). Jsem moc ráda :-)

5 Leena Leena | Web | 14. dubna 2008 v 18:25 | Reagovat

Ness: juj semsivšimla těch překlepů... to je tak, když píšete rozespalí a bratr vám funí za zády, ať už vypadnete xD

Nemáš zač :-) jestli timhle udělám někomu radost tak vyvěsim článek o povolenémtisknutí.... ;-) ale opovaž se, ať to někde najdu pod jiným jménem :-P:-D

6 Raven Raven | Web | 14. dubna 2008 v 19:04 | Reagovat

Nádherná nová kapitolka.

7 meg meg | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

ach jo už zase nevím co psat...je to moc hezký no...odmítal odmítnutí:DD..mně vždycky odkáže rozesmát taková blbost

8 Leena Leena | Web | 14. dubna 2008 v 19:46 | Reagovat

Raven: děkuji :-)) pochvala vždy potěší :-D

meg: nj odmítnutí odmítnutí sem tam dala naschvál :-D mě se to totiž strašně zalíbilo :-D Et merci :-)

9 Leena Leena | Web | 14. dubna 2008 v 19:51 | Reagovat

jo a Raven, mohla bys přidat nějakou kapču Non Fabuly ne?? :-D sem se do toho strašně moc začetla a teď jen pofňukávám nad tím, že už nepřibývá... :-D

10 Al-nessa Al-nessa | 14. dubna 2008 v 20:40 | Reagovat

To by mě ani nenapadlo dát to někam pod jiným jménem. A až si někdy konečně zařídim blog, tak pokud by ti to nevadilo, tak bych tam nějaký povídky dala a velkym písmenem bych napsala od koho ty povídky jsou a napsala bych i stránku aby se všichni podívali a přečetli si ostatní povídky, protože jsou moooooooooc hezký :-)

11 wisty wisty | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 21:25 | Reagovat

hezký, se těším na další:)

12 Leena Leena | Web | 14. dubna 2008 v 21:40 | Reagovat

Ness:  nevadilo :-D a dělala sem si jen legraci s tim zveřejňováním pod jiným jménem ;-)

wisty: děkuji, já ne :-D

13 Al-nessa Al-nessa | 15. dubna 2008 v 20:54 | Reagovat

Aha, tak to jo :-P. Jakpak to vypadá s novou kapitolkou? Už se blíží? :-)

14 Leena Leena | Web | 16. dubna 2008 v 10:13 | Reagovat

Nessie: asi tě zklamu, ale mám sotva začátek, i když na tom hodlám dneska pořádně zamakat... ale nemohla sem poslední dobou na delší dobu k počítači a nějak si nepomatuju jak sem to ukončila abych mohla pokračovat.. no mohla bych to okecávat ještě pěkně dlouho, ale jednoduše - dneska, zítra a pozítří budu psát uvidim kolik toho napíšu,v sobotu snad bude celá další kapitola a možná i dřív... ;-)

15 Viv Viv | Web | 16. dubna 2008 v 17:44 | Reagovat

achooj...nechces spratelit???

16 Leena Leena | Web | 16. dubna 2008 v 19:43 | Reagovat

Pokud slovo spřátelení definuješ jako přidání do odkazů, neprotestuji :-D :-) ;-) :-P

17 annet annet | Web | 18. dubna 2008 v 15:20 | Reagovat

JJ... nádherný nechceš juknout ke mě?

18 Viv Viv | Web | 22. dubna 2008 v 19:05 | Reagovat

kuju:)))

19 Falco Falco | 14. července 2008 v 19:36 | Reagovat

Tak tahle kapitolka byla naprosto famozní:)) ještě teďkyn nemůžu popadnout dech.. bože malem jsem umřel smíchy.. supr kapitola, supr povídka, supr blog:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama