7.kapitola: Život se svou minulostí

1. dubna 2008 v 21:01 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Mno vypotila jsem ze sebe tu kapitolku, ale nic moc. Nejsem s ní ani trochu spokojená. Musela jsem ale nějak překonat tu dobu před plesem a slibuju, že příští kapitolka už bude lepší.

S trhnutím se probudila. Noční košili měla celou propocenou a ruce se jí třásly. Po tváři jí sklouzla křišťálová slza, která jako by spustila proud hořkých vzlyků. S uslzenou tváří doklopýtala Mione do koupelny. Nevěděla kolik je, sotva se rozednívalo, ale už se bála usnout. Tyhle noční můry mívala dřív, ale za celou dobu co byla tady neměla ani jednu, až teď... bála se, že se vzpomínky budou vracet a budou bolestivě připomínat její minulost.
Horké kapky ve sprše jí alespoň částečně, jako vždy, pomohly a uklidnily ji. Když vyšla z koupelny, okny již do hradu prosvítalo ranní slunce. Seběhla do prázdné společenské místnosti. Po stolech se válel nějaký zmuchlaný pergamen, který se tu musel objevit zřejmě až po tom, co skřítci uklidili, rozevřená učebnice a rozlitý inkoust. Mávla hůlkou a inkoust se vrátil ze stolku do lahvičky. Rozhlédla se ještě jednou po společence a podle hodin zjistila, že je něco kolem sedmé ráno. Snídaně začínala až v osm, takže v tomhle měla zatím smůlu. Volným krokem prošla liduprázdným hradem, kde se občas sem tam mihl nějaký duch, který jí pokýval na pozdrav nebo prohodila pár slov s Bílou dámou-duchem havraspárské koleje. Brána na pozemky byla kupodivu odemčená a tak seběhla pár schůdků, které jí dělily od bílého sněhu. Nechápala, že jde ven. Všechny vzpomínky byly spojené se zimou, sněhem... Pomalými kroky, kdy jí pod nohami křupal sníh, došla až k jezeru, na kterém už byla vrstva ledu. S úsměvem si vzpomněla, jak se vždy ráda klouzala, když byla malá a lehkým dotykem nohy vyzkoušela, jak je led silný. Došla k závěru, že to bude ještě třeba chvíli nechat přemrznout, protože takhle by dospěla leda toho, že by byla parádně promočená, až by se probořila. Pod ledem se pohnul tmavý stín, když se obří oliheň převalovala v neklidném spánku. Hermiona se položila do sněhu, který jí s křupáním ve své náruči vytvořil místo. Hlavou jí vířily vzpomínky a myšlenky zahalené v černém a oči jí těkaly po nebi. Když už jí roztřásla zima, rozhodla se vrátit do hradu a cestou uvažovala, jaké by to bylo, kdyby se nemusela do minulosti vůbec vracet... kdyby neměla důvod...
"Kdes byla?" podivil se Will, se kterým se potkala, až když se vrátila ze snídaně zpět do nebelvírské věže, aby se převlékla do suchých a teplých věcí.
"Venku," odvětila a vyběhla po schodech do své ložnice. Hůlkou si vysušila vlhké vlasy a oblékla se do pohodlných kalhot a bílé dívčí košile. Mokré věci zbavila veškeré vody a poskládala je do kufru. Když sešla dolů, bylo ve Willově výrazu vidět, že by slyšel rád nějaké další vysvětlení, ale mlčel a na nic se neptal.
"Kde je Albus s Brianem?" optala se Mione, když už hodnou chvíli panovalo ticho.
"Šli ven," objasnil.
"Aha," pokývala hlavou a zvedla se z křesla.
"Kam jdeš?"Will zvědavě povytáhl obočí.
"Projít se," odvětila znovu a zmizela za portrétem. Ještě za ní chvíli nechápavě zíral, ale pak šel na popud svého spolužáka hrát kouzelnické šachy.
Mione prošla obrazem a vydala se chodbou ke schodišti, které vedlo z nebelvírské věže dolů. Chvíli čekala, že za ní Will půjde, ale když žádné kroky neslyšela, pokrčila nad tím rameny a pokračovala ve své cestě, která byla namířená do knihovny.
Místnost s regály, byla zcela prázdná. Tedy až na knihovnici, která využila volný čas k oprašování prachu z knih. Většina studentů někde zabíjela ne-li přímo ubíjela nudu a čas a studentky se povětšinou již náruživě připravovaly na ples. Správná příprava, jak říkala Jessica, zabere průměrné dívce dvanáct hodin, tak už stejnak byly ve skluzu. Mione si povzdechla. Někdy ve čtvrtém ročníku, jí příprava na ples zabrala čtyři hodiny. Hodně jí tehdy na vzhledu záleželo kvůli Viktoru Krumovi, ale kvůli komu by to mělo být dneska? Najednou se cítila provinile, když si vzpomněla na Willa. Potom ale pocit provinění přehlušily vzpomínky a ona opět upadla do melancholie.
"Jak to Brumbál tak natahoval, tak jsem se až lekl, že nám oznámí, že budeme mít zase nějakej potrhlej ples," uchechtl se zrzek a dál po vzoru svých dvou přátel listoval knihou.
Černovlasý vedle něj se pousmál. Zato kudrnatá dívka, která za dobu co byli v knihovně stihla prostudovat už tři knihy narozdíl od svých přátel, kteří měli oba po jedné, hlasitě zaprotestovala.
"Vždyť to bylo moc pěkné!" zamračila se. "A byl to dobrý způsob, jak studenty z různých škol spřátelit!"
"A ty ses snad s někým spřátelila?" zeptal se zrzek Ron a vzápětí si na svou otázku odpověděl. "No samozřejmě, promiň, málem jsem zapomenul na šampiona Kruma."
"Co proti němu máš?!" vyjekla Mione.
"Ticho, vy dva!" to se do rozhovoru vložil Harry. "Neustále se hádáte a s takovou toho asi moc nenajdeme."
Ron s Hermionou ztichli a podívali se po sobě.
"Máš pravdu," přitakala potom Mione, "když se budeme pořád hádat, nenajdeme, který předmět je Roveny z Havraspáru, Ronalde!"
To už se Ron nadechoval k další pichlavé poznámce, ale pod Harryho nesmlouvavým pohledem se radši sklonil zpět k četbě.
"Ani jednu jedinou poznámečku, Harry?" zeptal se po chvíli opatrně a všichni se začali smát.
Hermiona rázně vstala. Dnešek si musí užít! Její přátelé by to tak jistě chtěli...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 1. dubna 2008 v 21:54 | Reagovat

moooooc hezké... Sice krátké, ale i tak se mi to strašně líbí... A už se nemůžu dočkat toho plesu... A Willem :)))

2 Al-nessa Al-nessa | 2. dubna 2008 v 18:09 | Reagovat

Jj, taky se nemůžu dočkat na další kapitolku :-)

3 jita jita | 2. dubna 2008 v 18:23 | Reagovat

náádhernýý.........ale moc rychle se to přečetlo..:(..........tak kdy bude další??? :))

4 Leena Leena | Web | 3. dubna 2008 v 9:34 | Reagovat

Děkuji všem...

Ciso: Will je m§j oblíbenec :-)

ness: děkuji :-)

jito: nevím ale pokusím se co nejdříve to půjde, děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama