13.kapitola: Jiná škola, jiný mrav

13. července 2008 v 14:41 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Po dlouhé době konečně vkládám slíbenou kapitolku, opět spíše okecávací, ale doufám že v nastávajících dnech budu mít víc času a už se konečně dostanu k tomu, k čemu sem se chtěla dostat již v téhle kapitolce...

Mione si unaveně protřela oči, zašroubovala lahvičku s inkoustem a párkrát foukla na právě napsaná slova, aby inkoust rychleji zaschnul. Srolovala list pergamenu a přivázala ho na nohu malé černé sovičce, která měla donést její dopis přátelům do Bradavic. Rozhlédla se po ložnici, která jí byla přidělena. Tohle byla zásadní věc, kterou se Kruval od Bradavic lišil kromě hrozivé morálky halící celý hrad do svých chladných plášťů, zřejmě každý student tu měl svojí ložnici. Jak se Mione dozvěděla, nebylo to proto, aby trošku zlepšili studentům pohodlí, ale proto aby se tu náhodou neděly nějaké nepravosti alias porušování pravidel. Povzdechla si, tohle jí už začalo lézt na nervy a to je tu byla zatím jen jeden den.
Ráno bylo jiskřivé a mrazivé, na oknech byly vykreslené ledové kresby a i na chodbách hradu se vám mlžilo od úst, když jste vydechli. Mione proběhla se svetrem těsně přitaženým na tělo chladnou kamennou chodbou, aby se tak dostala co nejrychleji do jídelního sálu. Tam bylo k její spokojenosti tepleji a vypadalo to, že už skoro všichni žáci sedí na svých místech. Polohlasem se spolu bavili a na talíře si nandávali snídani. Hermiona se rozhlédla a očima se snažila najít stůl, který tu pro ně byl včera večer jakožto pro hosty přistavěn, ale nemohla ho nikde najít. Zřejmě se počítalo s tím, že se studenti na výměnném pobytu budou chtít více zařadit do zdejšího života. Váhavě přelétla pohledem po bavících se studentech a rozmýšlela se, kam si sedne. Vyrazila k prvnímu volnému místu, které uviděla, a posadila se mezi nějakou blondýnku a hnědovlasého kluka, který jí místo uvolnil.
"Ahoj," usmála se.
"Áhoj," oplatila jí se severským přízvukem pozdrav a úsměv blondýnka. "Ják se jménujéš?"
"Jsem Hermiona a ty?" odpověděla, byla ráda, že je tu někdo ochotný se s ní bavit.
"Kenna."
Mione ucítila, jak jí někdo propaluje pohledem a pomalu se rozhlédla. Její oříškové oči se střetnuly s jinými, černými jako dva uhlíky. Byly lemovány hustými řasami a černým, přísně vyhlížejícím obočím. Jakmile se její a studentův, kterému oči patřily, pohled střetly, rychle uhnul. V tu chvíli síni pročísl ředitelův přísný hlas a všichni rázem ztichli.
"Rád bych u nás ještě jednou přivítal bradavické studenty," odevšad se ozval zdvořilostní potlesk. "Jak je jistě všem jasné, hosté se nebudou zřejmě moci aktivně zapojit do výuky, pokud to nebude jejich přáním, protože předpokládám, že mnoho z nich neovládá severské jazyky, kterými se zde přednáší. Nicméně by pro ně byl alespoň do začátečních dnů připraven program. Prosím je tedy, aby se hodinu po skončení snídaně, to jest v deset hodin dopoledních, dostavili do vstupní síně, kde se dozví další informace. Doufám, že všem pomůžete se začlenit a budete se chovat tak přátelsky, jak jen to tradice dovolují." Ředitelovu řeč následoval očekávaný potlesk a on se opět posadil.
"Tó je zvláštní, có?" otočila se na Mione zase Kenna. "Žé tády u nás sé účíme ángličtínu povínně a vý náše jazýky né."
"Mno, zvláštní to je, ale když to vezmeš z toho druhýho úhlu pohledu, tak většina kouzelníků mluví anglicky, takže to vlastně ani zase tak zvláštní není, ne?" pousmála se Hermiona a přesto, že opět ucítila ten podivný mrazivý pocit v zátylku, když se na vás někdo dívá, se neotočila. Věděla, že by se jen opět setkala s pohledem tmavých očí.
"Ási máš právdu," pokývala hlavou Kenna. "Jáke jé to tám ú vas v Bradávicích? Já slyšéla hódně, ále névim có je právda."
"Já nevím, co bych ti tak měla povídat, nejlepší by bylo se tam zajet podívat, abys to poznala," povzdychla si Mione, ale potom už se s pomocí Kenniných otázek rozpovídala a rozvyprávěla.
"Prómiň, už můsim jít ná vyúčování," přerušila hovor o čtvrt hodiny později blondýnka. "Úžij si první dén," popřála ještě než odešla se skupinou dalších studentů z jídelní síně. Hermiona se rozhlédla po zbylých studentech, jestli se náhodou mezi nimi nenachází některý z jejích spolužáků, ale ti už zřejmě síň opustili dříve. Rozhodla se, že zbývající čas stráví ve své ložnici, protože ji nenapadalo nic lepšího, co by mohla dělat. Zavřela za sebou dřevěné dveře a nechala své prokřehlé prsty rozmrzat ve vírech prohřátého vzduchu. Nechala si totiž pořádně zatopit, než odešla, z tušení, že během dne jí asi sluneční paprsky nezahřejí. Vedle postele se válel otevřený a roztahaný kufr, který si ve včerejších pozdních hodinách už nevybalila. Líným mávnutím hůlky si naskládala všechny věci do poliček vlastní skříně a šáhla po rudozlatém nebelvírském tlustém svetru, když byl zrovna v polovině své trajektorie na hromádku dalších svetrů v poličce. U okna, za kterým se z nebe snášely hromady bílých a studených vloček, stál stůl, na kterém bylo ještě ze včerejšího večera roztaháno pár pergamenů, inkoust a brk, vedle už byla postel s teplými peřinami a naducaným polštářem. Naproti skříni byly dveře do koupelny, kterou stihla Mione navštívit jen zběžně, aby si dala sprchu. Nakoukla dovnitř. Černá vana s sprchovým koutem v jednom stála přímo proti dveřím. Vedle bylo namáčknuté umyvadýlko a záchod. Celá koupelna byla laděná do tmavých barev a byla v podstatě velmi malá. S povzdechem se přesunula zpět k posteli a spokojeně se na ní natáhla.
Otevřela oči, prudce ale zmateně se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Stále byla ve své ložnici. Nicméně, něco jí na tom nesedělo. Vyděšeně vyskočila na nohy, když si uvědomila, že měli v deset sraz ve vstupní síni. Poplašeně zkontrolovala čas a trochu se jí ulevilo, že ještě není tolik hodin, i přesto to ale bylo přinejmenším na rychlý běh, hodiny totiž ukazovaly devět padesát devět. Proběhla chladnými chodbami kruvalského podzemí, tak jak si cestu pomatovala z večera a z dnešního rána. S těsně přitaženým svetrem na tělo doběhla až do vstupní síně, kde už postávali ostatní studenti a vcelku mladě vypadající žena.
"Pro-promiňte," vydechla Mione a musela se chytnout za bok, kde jí bolestivě píchlo.
"V pořádku," kývla žena, i když bylo vidět, že nebýt toho, že je Mione výměnnou studentkou, tak by to v pořádku nebylo. Malfoyová si jí pohrdlivě přeměřila pohledem a ze ucho si rychlým pohybem zastrčila pramínek vlasů, který jí vyklouzl z pevného drdolu.
"Takže vážení," začala žena, "jsem Eloyn Degberová a dostala jsem od ředitele za úkol, sdělit vám váš program, jinak jsem zde suplující profesorkou angličtiny."
Dermid Eloyn visel očima na rtech, Roy visel očima na těsnou sukni Marion v částech kde obepínala její boky a Marion si nezaujatě prohlížela nehty.
"Dnešní program bude obsahovat provedení po škole a školních pozemcích, kde vám řeknu i nějakou historii, pro další dny máte vcelku volný program, ale jelikož jste tu jako výměnní studenti, je vám povinností účastnit se minimálně dvou vyučovacích hodin denně-v jakémkoli ročníku- myslím, že nejvhodnější je vždy jedna hodina angličtiny, pokud neovládáte severské jazyky."
"Můžeme se účastnit i více hodin, budeme-li chtít?" přihlásil se Dermid.
"Samozřejmě, dvě sou povinné minimum, není stanovené maximum," objasnila pro něj Eloyn.
"Jak je to tu prosím s jídlem? Máme se přiřadit k nějakému ročníku? Nebo je to jedno? Či tu chodíte všichni naráz?"
"Snídaně- od sedmi do devíti hodin-je pro všechny ročníky naráz, stejně tak večeře-od šesti do sedmi. Jediné jídlo, na které chodíme podle ročníků, je oběd, můžete se přiřadit ke kterémukoli ročníku, celková doba oběda je od dvanácti do tří hodin odpoledních. Kdyby jste náhodou potom ještě měli hlad, stačí ve svém pokoji zazvonit, každému z vás byl přidělen jeden domácí skřítek. Ještě nějaké dotazy?"
Když přetrvávalo ticho a všichni se věnovali svým činnostem - Dermid přemýšlel nad již vyslovenými ale i nevyslovenými slovy, Mione se rozhlížela kolem a přemýšlela, co bude dělat ve zbývajícím čase, Roy stále sledoval Marionin zadek a Marion kontrolovala svou manikúru - ujala se slova opět Eloyn.
"V tom případě bychom tedy mohli začít s prohlídkou hradu Kruval, co říkáte?" a aniž by čekala na jakoukoli odpověď, vydala se po schodech do vyšších pater.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Falco Falco | 14. července 2008 v 21:49 | Reagovat

Hezký, ale moc napínáš.. jenom čekám co se z toho vyvrbí.. už se těším na pokračování:))

2 Falco Falco | 14. července 2008 v 21:49 | Reagovat

Hezký, ale moc napínáš.. jenom čekám co se z toho vyvrbí.. už se těším na pokračování:))

3 Leena Leena | Web | 14. července 2008 v 21:55 | Reagovat

merci :-) jo to já taky čekám a čekám a čekám...:-D

4 meg meg | Web | 17. července 2008 v 18:11 | Reagovat

Nádhera, super, sice teda taková okecávačka, ale hezká=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama