15.kapitola: Vyučování

28. července 2008 v 13:00 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Další z těch okecávacích... :-D
Asi je to už trochu znát, ale tahle povídka mě začíná unavovat :-D nutno podotknout, že je zatím moje nejdelší a jsem na ní hrdá, i když asi není moc na co :-D

Hermionu probudilo dalšího brzkého a jiskřivého rána rytmické poťukávání na okenní tabulku. Rozespale vylezla z vyhřáté postele a s peřinou obalenou kolem těla se mátoživým krokem vydala k ledovému obrazu za sklem. Na zmrzlou okenní tabulku trpělivě poťukávala zobáčkem sova. Mione se silným sebezapřením otevřela okno a sovička vlétla dovnitř. Máváním křídel jí z pírek odlétávaly drobné studené kapičky a Hermiona okno zase rychle přibouchla, protože jí ovanul ledový závan severského rána. Sova se mezitím usadila na stole, zobákem si probírala zamrzlá pírka a neustále se natřásala, aby mezi ně vehnala trochu teplého vzduchu. Mione jí opatrně odvázala z nohy svitek pergamenu, který byl značně navlhlý a mávnutím hůlky ho nechala levitovat u kamen, aby uschnul alespoň natolik, že ho neroztrhne, až ho bude uhlazovat. Na stůl nasypala pro sovičku trochu zrní a sovích pamlsků, které přinesla domácí skřítka a do misky jí nalila vodu. Bylo jí jasné, že nebude moci ihned vyrazit na zpáteční cestu a bude si muset odpočinout alespoň den. Sáhla po již rozpáleném svitku a opatrně ho rozvinula a uhladila. Byl to dopis od Willa, Nicol a Argieho. S úsměvem pročetla napsané řádky a sedla k prázdnému pergamenu na stole, aby se po chvíli začalo ozývat vrzání brku.
Spokojeně zkontrolovala napsaný text a párkrát na něj foukla. Slíbila jim, že určitě nafotí nějaké fotky a jestli to stihne ještě než dopis pošle, tak nějaké přiloží.
"Accio foťák," mávla znaveně hůlkou a černou věc si pověsila kolem krku. Chystala se už odejít, jen ještě sáhla po svém nebelvírském svetru, který si hodila přes ramena a sahala po klice. Zarazila se. Ze svetru vypadl pár rukavic, který do něj byl očividně zabalený. Mione si ihned uvědomila, že je to onen pár rukavic, který jí půjčil Derek a který očividně zapomněla vrátit. Popadla ho tedy do druhé ruky a už vyběhla z ložnice, aby ještě stihla snídani.
"Tak jak ste si užili včerejší večer? Na tom soubojnickým klubu se normálně učí používat i takový kouzla, který sou v Bradavicích zakázaný pod podmínkou vyloučení!" chrlil ze sebe zrovna Dermid, když přišla k partě svých spolužáků. Ray se právě spal vaflemi se šlehačkou a zaujatě pozoroval Marion, která chvílemi upíjela ranního čaje a dělala si francouzskou manikúru. Mione se posadila na volnou židli a rozhlédla se, jestli někde neuvidí Dereka, ale mezi studenty ho neviděla, i když ani by se nedivila, kdyby ho prostě přehlédla.
"Jo a už víte, na jaký hodiny půjdete?" optal se. "Já asi na obranu proti černé magii, i když prej je ta obrana v tom názvu spíš symbolicky, já se totiž učil severským jazykům, víte?" vykládal nadšeně a ani si nevšiml, že ho většina spolužáků neposlouchá nebo jen natolik, že jeho slova pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. "No a ještě na Kouzelnické studie meteorologie a geologie a na Kouzelnou psychologii, chápete, prostě na to co u nás neučí."
Mione přikyvovala, ale přesto ho téměř nevnímala a vidličkou se přehrabovala v míchaných vajíčkách. Teprve teď jí Dermid připomenul, že vlastně musí navštívit tři hodiny a ona vůbec netušila jaké. Podle Eloyn by měla být ve vstupní síni nástěnka s rozvrhy všech ročníků, podle které se měli řídit. Bez jediného slova se zvedla a vydala se ven z jídelny přímo k nástěnce. Projela očima rozvrhy a hledala, který ročník má první hodinu angličtinu. Byl to sedmý. Zamyslela se, mohla by se tam navíc potkat s Derekem a vrátit mu ty rukavice. První hodina už tedy byla rozhodnuta, ale zbývaly ještě minimálně dvě. Opět se dala do pročítání rozvrhů. Napadlo ji, že by mohla jít vždy na angličtinu, vždy do jiného ročníku, napadlo jí, že by se tam asi potom nudila, když by měla tři hodiny po sobě výuku svého mateřského jazyka. Začala si tedy pročítat názvy hodin, které měly ročníky druhou hodinu, ale to už kolem ní začaly procházet davy studentů směřující do své učebny. Odtrhla se tedy od rozvrhů, naposledy si přečetla místnost, ve které měl mít sedmý ročník angličtinu a vydala se po schodech do prvního patra, aby nepřišla hned na svou první hodinu pozdě. Ve třídě už seděla Marion, která to zřejmě také vzala cestou nejmenšího odporu. Mione chvíli zaváhala, jestli si nemá sednout k ní, ale v zápětí to zavrhla a to právě když si Marion hodila nohy na židli vedle sebe poté, co Hermionu spatřila. Ta nad tím jen pohodila hlavou a vydala se na druhou stranu do zadních lavic, z nichž jednu již zabrala její spolužačka. Chvíli po nich vešli do třídy i ostatní žáci. Většina z nich sebevědomě zamířila na svá místa, jen ti, kteří měli pravděpodobně obsadit ony dvě zadní lavice se zarazili nad dívčí návštěvou. Očividně však byla místa napočítána přesně, protože si postupně všichni posedali. Vedle Marion se usadil sebevědomě vyhlížející blonďák, který tak ladil k jejím vlasům a k Mionině lavici přistoupil vysoký brýlatý chlapec s pokřiveným nosem a odstátýma ušima.
"Jas í přisédnu, jó?" optal se nervózně a Mione přikývla. S troškou nově nabytého sebevědomí se kruvalský žák usadil a z tašky si začal vyndávat pomůcky.
"Můžu se podívat?" natáhla tázavě ruku k tlustému svazku nazvanému 'Anglický jazyk - jazyk kouzelnického společenstva'. Vykuleně se na ní podíval, chvíli těkal očima mezi ní a knihou a nakonec přikývl.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se zpoza stránek.
"Ja sém Andreas Holemenkoll," vykoktal po chvíli.
"Těší mě, Hermiona Grangerová," usmála se a vrátila mu učebnici.
Roztržitě pokýval hlavou a už se soustředil na kantora, který právě vešel do učebny. Až teď, když se Mione podívala dopředu, zjistila, že jedna z lavic je zcela prázdná, netušila, že ne na dlouho…
Dveře se rozrazily a do učebny vpadly dvě zadýchané osoby. Jedna něco zadrmolila tvrdou severštinou.
"Tak pánové, když už máme hodinu angličtiny, tak anglicky, prosím," pronesl - s trochou přemáhání - klidně profesor.
"Omlóvamé sé, páne, my… my…" začal jeden a marně se snažil vzpomenout na nějaké slovíčko.
"..my jsme zaspali, pane," dodal druhý plynnější angličtinou.
"Dobrá tedy, zapisuji si Vás. Pan Ferwell a pan Akersh, posaďte se, pošleme Vám oznámení o trestu," ozvalo se krátké skřípání brku. Mezitím se dva provinilci odebrali do volné lavice. Jeden z nich, jak si Mione všimla, byl Derek. Na chvíli se podíval jejím směrem. Usmála se, lehce mávla a vytáhla zpod lavice pár rukavic a ukázala z nich na Derika a zpátky. Přikývl jakože chápe a posadil se, aby si nevysloužil další trest.
Upřela tedy pohled na tabuli, kam křída začala psát jednotlivá slůvka a jejich překlad do angličtiny.
"Pane Dorwolde, přečtěte nám cvičení čtyři na straně dvě stě dvacet tři."
"Slečno Perallová…"
"Pane…"
Hodina ubíhala v rytmu neznělé angličtiny se severským přízvukem a trénování výslovnosti. Mione sledovala střídavě mluvící studenty, tabuli a Dereka, který se na ní čas od času obrátil. Konečně zvonek ukončil -jak Hermiona nyní již věděla - velmi nudnou hodinu angličtiny a studenti se zvedli a začali skládat věci do brašen.
"Tak jak tě bavila první hodina v Kruvalu?" došel Derek k Mione, která na něj čekala u dveří.
"Mno… bylo to zajímavé… ale ihned to rozbilo mou prvotní iluzi, že všechny hodiny, na které půjdu, budou angličtina v různých ročnících," zasmála se a vytáhla z kapsy pár rukavic.
"Nech si je," odmítl nabízené rukavice. "Budou se ti jistě ještě hodit," mrkl na ni. "Co teda ale uděláme s těmi hodinami? Nechceš jít se sedmým ročníkem ještě ty dvě hodiny? Teď máme lektvary a Obranu proti černé magii, nejsou to zrovna záživné předměty, ale minimálně takové, aby si na nich vystačila s minimem znalosti jazyka."
"Já nevím…" zamyslela se. "Asi za to nic nedám, budu tu ještě dlouho," usmála se nakonec. "Kolik máte dneska celkem hodin?" zeptala se, když po jeho boku stoupala do schodů.
"Čtyři před obědem a tři po obědě," odtušil po chvíli přemýšlení.
"Můžu si sednout s tebou na tuhle hodinu?" zeptala se, když vešli do učebny lektvarů.
Derek se tázavě podíval na spolužáka, který právě přišel a něco mu řekl. Ten nakonec pokrčil rameny a odešel do zadní lavice.
Po hodině "Obrany" proti černé magii, na které také seděla vedle Dereka, jelikož jeho kamarád Henry byl natolik obětavý, že si opět sedl vedle Andrease, kterého, pokud mohla posoudit, očividně nesnášel, se s Derekem a Henrym rozloučila a vydala se na oběd. Přiznala si, že vůbec netuší, co bude po zbytek dne dělat, ale zatím se rozhodla to neřešit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Falco Falco | 28. července 2008 v 22:42 | Reagovat

Mám první komentář, bezva: )) kapitolka trošku spomalenější, ale tím víc se těším na to vyvrcholení.. doufám, že to přijde brzy.. jinak moc hezký..

2 Leena Leena | Web | 28. července 2008 v 23:22 | Reagovat

děkuju :-)

3 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 29. července 2008 v 9:43 | Reagovat

Musím souhlasit s názorem nademnou, ale kapitolka je také hezká, přestože (s prominutím) zatím nepatří mezi tvé nejlepší.

4 Leena Leena | Web | 29. července 2008 v 11:55 | Reagovat

nic promíjet nemusim :-) však já to vim :-))) stejně děkuji :-)

5 wisty wisty | E-mail | Web | 29. července 2008 v 21:41 | Reagovat

víš, tahle povídka je hezká, ale už mi to příde takový,... utahaný. každopádně se těším, až tahle povídka bude celá:)

6 Leena Leena | Web | 29. července 2008 v 22:00 | Reagovat

wisty, já taky :-D jo je to utahaný, já vim :-)

7 meg meg | Web | 1. srpna 2008 v 20:02 | Reagovat

Žádný unavování, mě to zrovna začalo bavit=D Je to hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama