16.kapitola: Smrt jako nevítaný host

7. srpna 2008 v 13:19 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti
Po delší době opět kapitolka :-) Jak jsem slíbila... Doufám, že není moc okecávací :-D

Dny v Kruvalu ubíhaly pomaleji než v Bradavicích, bylo to snad tím, že tu měla Mione méně přátel nebo také tou odporně důslednou morálkou. Na tu už si pomalu začala zvykat, ale stejně tu byl den minimálně dvakrát delší než normálně. Většinou navštívila denně víc hodin než tři předepsané, aby se nenudila a nafotila několik fotek, které poslala přátelům do Bradavic. Will rozhořčeně protestoval proti fotografii, kde byla vyfocená s Derekem. S ním se bavila asi nejvíc z populace kruvalských žáků, přesto s ním zdaleka netrávila moc času,
nechtěla ho obírat o čas a on tu měl své přátele. Mione se již nepopiratelně těšila do Bradavic a dychtivě odpočítávala dny, které chyběly do jejich odjezdu. Oproti tomu Dermid dával najevo nadšení ze všeho, co v Kruvalské škole bylo nebo se dělo, denně navštěvoval maximum hodin, které šlo a vše si přehnaně vychvaloval. Ray a Marion byli taková neutrální stránka, něco mezi Mioniným odporem a Dermidovým nadšením, přesto ale se již z nějakých důvodů těšili na odjezd, který měl být zhruba za týden a půl. Kruvalští žáci si na bradavickou návštěvu již zvykli a nekontrolovali každý její pohyb, jako předtím. Nikdo se o ně nestaral, když si to výslovně nevyžádali a nikdo nechtěl, aby se oni starali o ně. Začínali se dělit na dvě komunity, které žili nezávisle na sobě. Jedinou výjimkou pak mohl být Dermid Weasley.
"Doprčic, kde se tohle vypíná?!" praštila Mione vztekle do okraje vany. Z kohoutku sršelo neskutečné množství vody a ať jím točila, jak chtěla, tekoucí proud neustával. Vyběhla z koupelny a vyštrachala z džínsů hůlku.
"Reparo!" zamumlala a ukázala na vodovodní kohoutek. Voda přestala téct. Opatrně znovu kohoutkem otočila a vzápětí rychle odskočila dozadu, když jí postříkaly kapičky horké průzračné tekutiny. Celý problém byl zase zpět.
"Zatracený..." vyjekla. Znovu zamumlala 'Reparo!', ale už se neodvažovala znovu zkoušet efektivitu své práce. Bezradně se rozhlédla kolem. Nutně se potřebovala umýt. Vzpomenula si, že v chodbě by měly být ještě společné umývárky. Zabalila se do ručníku, do ruky popadla hygienu a vyrazila svižným krokem ze dveří. Ihned jí ovanul závan ledového vzduchu, ale odhodlaně pokračovala dál. Zarazila se až těsně před vchodem.
Zevnitř se ozýval tvrdý mužský hlas, který něco mumlal strašně monotoniím tónem. Jedním okem nakoukla dovnitř, bylo to divné, tohle měly být dívčí umývárny. Uviděla zezadu siluetu vysokého chlapce. Ten hlas jí byl nějaký povědomý. Víc jí zděsilo to, že před ním se ve vzduchu vznášela nějaká dívka zřejmě z nižšího ročníku, vypadala, že omdlela. Otáčela se a kolem ní se rozlévalo rudé a modré světlo a jeho jednotlivé provazce ji omotávaly. Mione vyjekla. Muž se otočil a ona pohlédla do tmavých očí Gellerta Grindelwalda. Otočil hůlku proti ní, uvědomila si, že tu svou nechala v ložnici. Dívka spadla na zem a kouzlo se přerušilo, pomalu začínala otevírat oči.
"Co tu chceš?" zavrčel Gellert.
"Na to bych se měla já ptát tebe, ne?!" odtušila Hermiona a nervózně se podívala na hůlku, kterou již měla přiloženou ke krku. Koutkem oka zpozorovala, jak se dívka mátoživě doplazila po zemi až ke své hůlce, která ležela v tmavém rohu.
"Ty mi nestojíš za odpověď, seš jen mudlovská šmejdka," vyprskl. Hermiona se zarazila, byla to už dlouhá doba, co jí takhle někdo nazval naposled a navíc nechápala, jak to mohl poznat.
"Divíš se, jak jsem to poznal?" vyřkl její otázku nahlas. "Jak jsem poznal, že nečistá krev znečišťuje stěny Kruvalu?" odplivl si. "Mám na to prostě takříkajíc čuch," poslední slova jí nenávistně zašeptal do ucha.
"Pertificus totalus!" ozval se odhodlaný dívčí hlas. Gellert se ale pohotově otočil a vykouzlil štít, kouzlo se od bělostného štítu odrazilo a zasáhlo Mione přímo do hrudi. Pozadu spadla na zem a zůstala kouzlem spoutána ležet.
Gellert něco zamumlal a zasmál se, odpovědí na to mu byl odhodlaný dívčí výkřik a paprsek zářivého světla. O chvíli později už místnost osvětlovaly různě barevné paprsky. Hermiona vyděšeně vytřeštila oči, když se místnost rozsvítila zeleně. Kouzlo povolilo. To mohlo znamenat jediné. Zatmělo se jí před očima. To nemohla být pravda. Druhý člověk, který zemřel kvůli ní. V mysli se jí vybavil obraz toho večera, kdy zuřila závěrečná bitva, tvář Harryho, Rona, Tonksové a mrtvého Remuse... a nakonec Ginny.... té, která zemřela stejně, jako teď tato dívka... a Mione byla ve stejné bezmocné pozici... v očích jí začaly pálit slzy vzteku a bolesti. Gellert jí hrubě chytl za vlasy a trhnutím ji vytáhl na nohy. Mione vyjekla bolestí a nenávistně se mu podívala do černých očí. Věděla, že tady zemře, nemohla se bránit, neměla hůlku. Gellert se ušklíbl.
"Podívej," trhnutím jí otočil hlavu tak, aby viděla na mrtvé pobledlé tělo té dívky.
"Hajzle!" zavrčela nenávistně a plivla mu do obličeje. Vrazil jí facku. Před očima se jí zatmělo a obraz se rozostřil. Odhodil jí na zem a začal něco mumlat svým monotoniím hlasem. Mione se cítila čím dál tím slabší, jako by usínala.
"Mdloby na tebe!"
Ten výkřik bylo poslední, co si pomatovala.
Namáhavě otevřela ztěžklá víčka, ležela na tvrdé posteli a přes sebe měla přehozenou deku. Pevně semknula oči a v duchu se modlila, aby to byl vše jen sen.
"Mione?" ozval se starostlivý hlas. Znovu otevřela oči a spatřila Dereka.
"Byl to jen sen? Řekni, že to byl jen sen?" zeptala se plačtivě. Sklopil oči a chytl jí za ruku. Po tváři se jí skutálely dvě velké slzy.
"Nebyla to tvoje chyba," dodal, jako kdyby věděl, co se jí honí hlavou. Zavrtěla hlavou.
"Kdybych si nezapomněla hůlku..." stavidla, která držela slzy se otevřela.
"Nemohla si to vědět," přerušil ji, setřel jí slzy a podal kapesník.
"Proč musí všichni kolem mě umírat?" zavzlykala v beznaději.
"To nebude tak hrozný," zavrtěl hlavou. "Každej jednou umře a ty za to nemůžeš."
"Ale ty to nechápeš," pozvedla oči ke stropu, aby se mu nemusela dívat do tváře.
"A ty mi to asi vysvětlit nechceš?" odhadl Derek. Setřela si slzy a zavrtěla hlavou.
"Mohl bys prosím odejít?" řekla stále se trochu třesoucím hlasem.
"Jak chceš," přikývl a zvedl se. "Vyspi se, ráno tě pustí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 peggy.kaja peggy.kaja | 7. srpna 2008 v 20:00 | Reagovat

supeeer, tuhle povidku strasne zboznuju.... chudak Mia..... priste by to chtelo neco veselejsiho... :D a snad brzy, odvazuji se doufat.. ;-)

kazdopadne skvela kaposka, Leeno.. :-)

2 Leena Leena | 7. srpna 2008 v 20:23 | Reagovat

děkuju :-) snad :-) asi to budu přidávat popořadě - Rozhodnutí, Zakázané, Do minulosti... a zase Rozhodnutí atd... ;-)

3 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 8. srpna 2008 v 21:15 | Reagovat

Tohle je nádherná kapča, Leeno! Fakt úžasná! Vůbec není okecávací, naopak! Tajil se mi u ní dech. A Hermiony je mi strašně, ale strašně líto, stejně jako tý holky. Nevim jak, ale vždycky dokážeš nějakou kapitolou to, abych se cítila jako ten hlavní hrdina. A teď je mi fakt mizerně ;-). Obdivuju tě.

4 Leena Leena | Web | 8. srpna 2008 v 22:38 | Reagovat

och, jestli sem to pochopila správně, tak mě obdivuješ kvůli tomu, že je ti mizerně :-D ?  

Děkuju moc :-) takovou chválu si ani nezasloužim...

5 meg meg | Web | 30. srpna 2008 v 17:45 | Reagovat

Nezbývá než souhlasit, opravdu nádherná kapitolka a dokonce i celkem dlouhá=) Chudák Hermiona=(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama