3.kapitola: Nedorozumění, večeře a něco víc? 1/2

1. srpna 2008 v 21:34 | Leena de Noir Idée |  Její rozhodnutí/ Her decision - by MajiKat
Tak už zase :-) Toto je zbrusu noá kapitola, která zatím není nikde zveřejněná, až dnes jsem jí hodila na potterpovídky a sem :-) Tak si jí užijte, doufám, že tam nebudou chyby, nějak už nemám náladu to kontrolovat O:-)

Harry Potter seděl s hlavou v rukách. Ginny, která seděla vedle něj, rudé vlasy svázané do ledabylého uzlu, si široce zívla. Oba už byli oblečení na spaní.
"Rone, nemůže to počkat do rána? Jsem opravdu unavený," řekl Harry a promnul si spánky. Černé vlasy mu trčely do všech stran neposlušněji než bylo obvyklé.
Ron přecházel po Harryho a Ginnyině obývacím pokoji jako zvíře zavřené v kleci. "Hermiona měla schůzku," odplivl si mezi silnými nádechy.
Ginny zavrtěla hlavou. "Ztráta času," zamumlala.
"Rone," řekl Harry unaveně, "co to má s náma společného? Není to Hermiony věc?"
"Tys jí neviděl! Ty ne! Já jo! Seděla tam, usmívala se a... vypadala šťastně!" křičel Ron a trhal si za konec trička.
"A co?" zeptala se Ginny důrazně. "Upřímně, Rone, vy dva jste se rozešli před rokem."
"Ale jak jen mohla... myslím jako... zrovna s ním! Ze všech lidí na světě!" prskal Ron.
"S kým?" zeptali se Harry a Ginny naráz.
"S Malfoyem," odvětil Ron.
Ginny zalapala po dechu. "Ne!" řekla a zakryla si ústa rukou.
Harry se zamračil. "To jako s..."
"Jako s Dracem, špínou Země, neskonale-drzou-fretkou Smrtijedem Malfoyem?" řval Ron. Harry slabě přikývl.
Ron se zhroutil na pohovku. "Zabiju ho, to slibuju, já ho..."
Ginny si povzdechla. "Myslím, že předtím, než kohokoliv zabiješ"-dva velice rozzuření muži na ní stočili pohled-"běl by sis s Hermionou přinejmenším promluvit. Slyšet to od ní. A navíc, Rone, je to už kolik, šest let? Jsi si jistý, že to byl Draco Malfoy a ne někdo jiný?"
"Jo," odpověděl podrážděně Ron.
Ginny vstala. "Jdu do postele. Doporučovala bych ti jít domů a udělat to samé. Harry, pojď!" Chytla Harryho za paži a táhla ho pryč. Pokrčil rameny Ronovým směrem.
"Promluvíme si později, hádám."
Ron zkroušeně přikývl a s hlasitým PRÁSK! zmizel.
***
"Dobře, uvidíme se zítra."
"Naschle, Hermiono!"
Práce byla spíš jednotvárná. Hermiona strávila většinu dne diskutováním s francouzským ministerstvem. Měli problémy s vyvážením nějakých koberců z Egypta. Od té doby vedli Britové obchodní jednání s Egypťany a Francouzi chtěli vědět, jak to jde.
Hermioně se v hlavě pravidelně celý den objevoval Dracův obličej. Viděla ho, jaký byl v Bradavicích - ten úšklebek, jeho ledové oči, pak se jeho tvář postupně měnila, dokud se nestal mužem s příjemnýma očima a smutným pohledem, který poznala minulou noc. Dělalo jí starosti, co na světě ho tolik změnilo.
Hermiona se přemístila domů, byla ráda, že tam je. Její byt nebyl obrovský, ale ani malý. Dvě ložnice - jedna používána jako knihovna a pracovna- a koupelna nahoře; a kuchyň, prádelna a obývák dole. Byt byl světlý a dobře provětraný a velikostně jako stvoření pro Hermionu a její kočku.Právě seděla s šálkem malinového čaje a Denním věštcem, když uslyšela hlas, který křičel její jméno. Pospíšila si do obýváku a nebyla překvapená, když našla velmi ušpiněného Rona, který právě vylézal z jejího krbu. Čím byla překvapená, byl výraz na jeho tváři. Vypadal, že je připravený jí uškrtit.
Hermiona se zarazila. Znala ten pohled. Ron byl zcela rozzuřený.
"Rone..." začala, ale on jí přerušil.
"Měla si včera hezký večer, Hermiono?"
Svraštila čelo. "Cože? Rone nechápu co..."
"Řekni mi, co si dělala," požadoval Ron.
"Já... byla jsem doma," zalhala pohotově.
"Takže ty si nebyla venku? Ani na rychlý šálek kávy?" zeptal se hlasitě.
Hermiona cítila, jak její srdce začíná bít rychleji. "Rone, co dělám, není tvoje věc," odpověděla pevně a její hlas se trochu zvýšil.
"Takže si šla ven?"
"Cože? Ne."
"Nelži mi Hermiono! Viděl jsem tě!" řval Ron a jeho obličej byl rudý jako plamen. Těžce dýchal a jeho pěsti byly zatnuté.
"Proč si tady, Rone?" zeptala se Hermiona po chvíli.
"Jak si mohla? Jak si mi to mohla udělat?" opět řval Ron.
"Já se ti nepotřebuji svěřovat Rone. Rozešli jsme se, vzpomínáš? Můžeme si dát šálek kávy s kýmkoli chceme," opětovala mu Hermiona a její vztek se navyšoval.
Ron udělal krok blíž k ní. "Podrazila si mě! Podrazila si nás všechny!" zasyčel.
Hermioně pokleslo srdce. "Rone..." začala.
"Draco Malfoy," odplivl si a ona sebou trhla. Byl neuvěřitelně naštvaný. Nikdy ho neviděla takhle vyvádět. "Nemůžu ti věřit! To by nebylo dobrý!" hulákal Ron.
"Zmlkni už a nech mě to vysvětlit!" křičela Hermiona.
"Co je k vysvětlení? Viděl jsem vás dva, seděli jste tam, smáli jste se a usmívali se. Mě to dává dokonalý smysl. Jak dlouho ho vídáš Hermiono?" zavrčel Ron.
Hermiona byla překvapená jeho silným vztekem. "Včera to bylo poprvé, co jsem po šesti letech Malfoye viděla, Rone!"
Nastalo ticho, když si Ron přebíral její výrok.
"Tak co si s nim teda měla?" zeptal se nakonec.
Hermiona si povzdechla a praštila sebou na pohovku. Byla znechucená a točila se jí hlava. "Narazila jsem do něj včera ráno. Poslal mi pozvání po sově, abych se s ním později sešla. Přemýšlela jsem o tom dlouhou dobu Rone, ale nakonec jsem se rozhodla tam jít a poslechnout si, co mi chce říct," vysvětlila tiše.
"Proč? Mohla to být past! Je to Smrtijed!"
Hermiona si odfrkla. "Nebuď idiot. On není Smrtijed."
"Jsi si jistá?"
"Ano. Nemá smrtijedský symbol, myslím si, že ani nikdy neměl. Jinak, mluvili jsme spolu, myslím, že si jen chtěl s někým popovídat," odpověděla.
"Proč ne s Crabbem nebo s Goylem nebo někým jiným z jeho starých přátel?" zeptal se Ron a posadil se vedle ní na pohovku. "Proč s tebou? Nesnášel tě."
"Nevím," odpověděla upřímně Hermiona. "Zkoušela jsem si sním promluvit na promoci, ale on odešel. Věděl si, že jsem byla poslední člověk, kterého tu noc viděl? Opustil Anglii na dva roky. Možná proto si vybral mě," řekla.
"moc se mi to nelíbí, Mione. Kde potom byl poslední čtyři roky?" zeptal se Ron.
Porčila rameny. "Říkal, že hledal odpovědi."
"Odpovědi na co?"
"Nejsem si jistá. Ale Rone, muž ,se kterým jsem minulou noc mluvila, nebyl stejný Malfoy jakého si pomatujeme. Je jiný," řekla Hermiona měkce.
Ron si odfrknul. "Jednou je Smrtijed..."
"Sakra on není Smrtijed! Nikdy nebyl!" řekla Hermiona neústupně.
"Co teda chce?" zeptal se Ron.
"Nevím, ale cítila jsem, že nějak potřebuje mojí pomoc," odpověděla.
"Nepřeju si, aby si ho znova viděla," řekl Ron najednou.
Hermiona se zamračila. "To opravdu není tvoje rozhodování, Rone."
"Přeci vážně neuvažuješ o tom, že ho znova uvidíš? Nepustím tě!" Jeho hlas nabyl na zlosti. Hermiona se postavila.
"Je to moje rozhodnutí Rone!" ztratila nervy a ukázala na krb. "Teď prosím jdi. Můžeme si o tom promluvit někdy jindy. Jsem unavená."
"Mione..." začal Ron, ale ona trhla hlavou.
"Neříkej mi, co mám dělat, Ronalde," řekla chladně.
"Fajn! Ať je po tvém! Choď si za ruku se svým smrtijedským kamarádem! Uvidíme, jestli jsem se zmýlil!" křičel ROn. Hermiona se od něj odvrátila.
"Jdi už."
O chvíli později uslyšela fičení plamenů a když se ohlédla, Ron byl pryč. Hermiona si povzdechla, posadila se na pohovku a dala si hlavu do dlaní.
***
Draco přecházel po síni Malfoy Manor, jeho kroky se rozléhaly prázdnými pokoji. Povzdechnul si a prsty si projel vlasy.
"Co to se mnou sakra je? Kafe a debatování s Hermionou Grangerovou," ptal se stěn.
"Přátelíš se s mudlovskou šmejdkou! Zrádče! Zrádče!" zaječel portrét na stěně za ním. Byl to jeho pra-pra-pra někdo nebo někdo jiný. O to se opravdu nestaral.
"Sklapni!" zasyčel Draco na muže na obrazu a odpochodoval ze síně dolů do kuchyně. Nalil si sklenku Ohnivé whisky a hodil ji do sebe. Zatřásl se, když pocítil, jak si tekutina vypaluje cestu dolů jeho krkem a potom se usadila s příjemným pocitem tepla v jeho žaludku. Byl doma, jestli to tak mohl nazývat, čtyři roky. Ztěží vycházel ven, až na prověřování nějakých známostí. Nemluvil s nikým kromě lidí z ministerstva kouzel, kteří si přišli pro věci jeho otce a ujistil je, že nebude pokračovat v otcových temných šlápotách. Těžko promluvil s živou duší za čtyři roky. Až doteď.
'Proč Grangerová?' ptal se sám sebe. Ale už věděl odpověď. Protože celý ten čas pořád cítil potřebu se s ní usmířit... s nimi... s nimi se všemi. Bylo štěstí, že včera na Hermionu narazil. Málem jí nepoznal. Dlouhá hustá hříva, kterou si pomatoval ze školy, byla zkrácená kolem jejích ramen a byla uhlazená a lesklá. Byla vyšší, pořád štíhlá, ale nosila se jinak, víc s jistotou a sebedůvěrou.
Rovněž, hluboko v sobě, věděl, že by se od něj neodvrátila bez toho, aby ho prvně nevyslechla. Před šesti lety se s ním na promoci po tom všem snažila bavit. A on, přiznal si se šokem, byl osamělý. Bylo to tak dlouho od té doby, co se smál, co se někomu otevřel. Poslední osoba, se kterou opravdu debatoval, byla čarodějka, kterou poznal v Egyptě. Mezitím co seděl a pil kávu v malé kavárně, zapomínal, že se baví s mudlovskou šmejdkou Grangerovou. Byla jen člověk. Poprvé ve svém mizerném životě si přiznal, že v tom není rozdíl. Čistokrevní? Mudlovští šmejdi? Kouzelníci poloviční krve? Koho to ještě zajímá?
Draco se zasmál a zvuk se odrážel od stěn okolo něj. Měl další sklenku whisky. Měl by jí opět někam pozvat? Odpověď přišla vzápětí. Ano!
Řekla, že má poslat sovu, až si bude chtít znova promluvit. Ale, přiznal si, byla jen zdvořilá nebo ho opravdu chtěl znovu vidět? Vypadala šťastně a uvolněně, přinejmenším po jejich začáteční při. Byla na jejich schůzce stejně nervózní a zmatená jako on. Draco pokrčil rameny. Proč ne? Proč se s ní znovu nesetkat? Nebyl tu nikdo, kdo by mu řekl, že by neměl, nikdo, kdo by se o to snažil a obviňoval jeho mysl.
Draco se podíval na hodinky. Bylo půl desáté večer.
'Pravděpodobně spí,' pomyslel si. Bylo moc pozdě na to, aby dnes večer posílal sovu. Vstal a vypnul kuchyňské světlo. Může to počkat do rána. Vláčel se skrze tichou prázdnou síni, jeho tělo a mysl požadovali odpočinek.
***
Hermiona se následující ráno probudila s bolestí hlavy.
"Běž k čertu Ronalde Weasley," zamumlala a škobrtala do koupelny. Rychlá sprcha jí neulevila od bušení ve spáncích. Přemýšlela jestli by měla jít dnes do práce. Hermiona nechyběla žádný volný den v práci od té doby co na Ministerstvo před třemi lety nastoupila. Obvykle pohrdala nedochvilností, ale opravdu se necítila na to, aby si s někým povídala a určitě se necítila na to, aby jednala s francouzským ministerstvem. Hermiona s povzdechem sešla dolů a pomocí letaxové sítě poslala do práce krátkou zprávu, že je nemocná a nemůže přijít.
Její bolest hlavy nabývala na síle, a tak si uvařila šálek heřmánkového čaje a vzala si dva mudlovské prášky proti bolesti. Nakrmila Imeldu a rozhodovala se, jestli má zavolat Ginny a říct jí o úžasném večeru, když v tom na římse jejího okna přistála stříbrná sova. Hermiona uslyšela ťapkání jejích nožek. Z jedné z nich jí odvázala pergamen a začala číst.
Grangerová,
večer jsem se cítil dobře. Jo, vím, byl jsem spíš překvapený. Bylo by pěkné, kdybychom si mohli opět promluvit. Bylo by to příjemné.
Zarazila se. Draco Malfoy používá slova jako 'pěkné' a 'příjemné' ve spojitosti s ní?
Jestli si to také myslíš, přemýšlel jsem, jestli bys nechtěla zase někam zajít? Pošli mi odpověď po sově (jmenuje se Tavi) a dej mi vědět, jaký čas si vybrala. Teda pokud budeš chtít.
Malfoy
Hermiona se posadila a hlava se jí motala dřív než předtím. Draco Malfoy je milý! A ne jednou, ale dvakrát?
'Opravdu se změnil,' pomyslela si. Povzdechla si a nebyla si jistá, co má dělat. Konflikt, který měla včera s Ronem nebylo nic, co by si chtěla někdy zopakovat s Harrym ani s Ginny. Mohli by reagovat stejně jako on. Nepochybně už jim o tom řekl.
Hermiona si přiznala, že by chtěla Malfoye vidět. I kdyby pro nic víc, než aby nasytila svou zvědavost. Rozhodla se a naškrábala svou odpověď.
Malfoyi,
vlastně dnes nejdu do práce - potřebuji si trochu odpočinout. Dobře, cítila jsem se večer dobře, takže bych s tebou opět ráda mluvila. Pokud chceš, můžeš přijít ke mě do bytu - necítím se na to, abych šla ven. Použij letax - má adresa je 8B Botanická ulice, Surrey. Uvidíme se brzy (dej mi hodinu - právě vstávám)
Hermiona
Třesoucími se prsty přivázala pergamen k Taviho noze, potom běžela nahoru, aby se oblékla a na bolest hlavy a šálek čaje zapomněla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roselin Roselin | E-mail | 3. srpna 2008 v 17:17 | Reagovat

Tak...konečne som sa dočkala...je to úžastné opäť čítať túto poviedku...veľmi ti dakujem za perklad...len tak ďalej:o)

2 Jimmi Jimmi | 4. srpna 2008 v 21:18 | Reagovat

Nádhera, idem na ďalšiu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama