4.kapitola: Něco vzplanulo

5. srpna 2008 v 14:30 | Leena de Noir Idée |  Její rozhodnutí/ Her decision - by MajiKat
Tak sem tu s další kapitolou, jak jste si odhlasovali v anketě a snad by tam ani nemuselo bejt tolik překlepů a chyb :-) O:-)

V šest večer stála Hermiona před svým krbem. Byla oblečená přirozeně v džínsech a červené blůze. Vlasy si nechala volně kolem ramen. Na ramena si hodila dlouhý plášť, aby ochránil její oblečení. Nenáviděla cestování s letaxem. Třesoucíma se rukama vhodila do ohně trošku prášku. Vyšlehly zelené plameny a Hermiona do nich vstoupila. Před tím, než měla možnost si to rozmyslet, řekla pevným hlasem 'Malfoy Manor'.
***
Draco do sebe hodil trochu ohnivé whisky, aby pomohla uklidnit jeho nervy. Zasmál se sám sobě. Byl nervózní z večeře s Hermionou Grangerovou! Za těch šest let se toho hodně změnilo, ačkoli i ve škole měla vždy schopnost ho vynervovat. Byla inteligentní, skvělá a silná čarodějka. Jejich malé hádky a souboje ho vždy zanechaly podivně šokovaného. Když byla její nálada špatná, občas se opravdu bál. Také věděl, jak rád ji dráždil. Bylo to něco uspokojujícího dovádět lidi k šílenství a on často neustával v metání urážek, jen aby viděl, jak daleko může dojít, i kdyby za to měl utržit facku.
Nyní se cítil špatně za všechny hrozné věci, co jí řekl a jakkoliv nerad-ale chtěl vrátit minulost-si slíbil, že se omluví. Musel někde začít.
Zvuk z obývacího pokoje mu řekl, že už přišla. Draco se podíval kolem a zaklel. Nic nebylo připravené. Mávnutím hůlky prostřel stůl a s dalším mávnutím hůlky se začalo jídlo v kuchyni samo připravovat. Postavil se, srovnal si košili, uhladil si vlasy a beznadějně se snažil zkrotit motýlky ve svém břichu. Potom se obrátil směrem k obýváku.
Hermiona stála před krbem a vyklepávala si z vlasů letax. Sundala si hábit.
"Vezmu ho," řekl Draco, který zcela vstoupil do pokoje. Podala mu hábit a s úžasem zírala kolem sebe. Trošku se pro sebe zasmál, když si vzpomněl na její útulný malý byt.
"To je úžasné, Draco," zkonstatovala měkce a její oči si zvykaly v novém prostředí. Usmál se.
"Je to dobrý. Pořád mám dost co na práci," odpověděl a mávl hůlkou. Její hábit odplachtil do haly a pověsil se na věšák. "Je to tu dost prázdné," pokračoval dívajíc se okolo.
"Líbí se mi to," řekla Hermiona. "Je to jednoduché. To, že máš všechen tenhle prostor neznamená, že ho musíš naplnit.
Draco lehce zčervenal a nabídl jí pití. Byl dost překvapený, když souhlasila s ohnivou whisky.
'Možná je stejně nervózní jako já,' uvažoval, vzal jejich pití a přisednul si k ní na pohovku.
"Můžu tě tu později provést jestli chceš?" nabídl a ona přikývla. V tichosti seděli a popíjeli. Draco přemýšlel, co by řekl jeho otec, kdyby ji tu viděl sedět. Lucius byl známý pro svou nenávist k nečistokrevným kouzelníkům. Draco mohl téměř říct,že je nenáviděl více než Harryho Pottera a Brumbála. Musel by být nesmírně zklamaný, že se Draco nesnaží Hermionu přinejmenším zabít. To byl jeho úkol na poslední rok v Bradavicích-zabít tolik mudlovských šmejdů, kolik jen mohl. Když na to přišlo, jaksi to nemohl udělat. Nemohl někoho zabít. Bylo mu sedmnáct-nechtěl být vrah. Chtěl přátele, zábavu a být mladý. Občas, pozdě v noci, Draco křičel na svého otce, říkajíc všechny věci, ke kterým nikdy neměl odvahu, když byl otec naživu. Jestli tu bylo něco, co Lucius nenáviděl víc než mudlovské šmejdy a Harryho Pottera, byl to neúspěch jeho syna.
Draco se potají podíval na Hermionu a přemýšlel, co si myslí. Nedošlo mu, jak divné pro ní mohla být představa bytí v tomhle domě, když ji zval na večeři. Později byl velmi překvapený, že souhlasila. Hermiony tváře byly ztvrdlé a její oči jiskřivé. Najednou si uvědomil, jak přitažlivá je. Bylo to, jako by ji doopravdy viděl poprvé v životě. Asi, z jistého pohledu, to byla pravda.
"Víš," řekl nakonec. "Nikdy jsem si tě nepředstavoval jako mlčenlivý typ. V Bradavicích nikomu nepřipadalo možné zastavit tě, když si mluvila. Teď nejsem schopen tě přinutit začít. Nech toho Grangerová, vždy si měla dost co mi říct."
"Pokud si pomatuji, ty si byl vždycky alespoň trochu schopný říct něco sám," odpověděla pohotově a stočila na něj pohled. Trochu se zavrtěl v křesle pod jejím nelítostným pohledem, který mu věnovala.
"K tomu. Chtěl bych se omluvit za věci, co jsem ti kdy řekl," pověděl jemně sledujíc její oči rozšířené v úžasu. Nakonec si povzdechla.
"Nemusíš. Taky jsem ti řekla pěkně hrozné věci," odpověděla, pokrčil rameny.
"Chci. Myslím, že je to část mého nového já. Pokusit se udobřit se za minulost."
Usmála se. "Dobře, v tom případě je omluva přijata."
Zamračil se. "Jen tak?"
Přikývla. "Je to minulosti. Je to pryč, Nikdy z náš nemůže změnit to, co se stalo před všemi těmi lety, ale můžeme se pokusit jít dál. A navíc můžu říct, že toho lituješ. Nejseš ten člověk, který si byl předtím. Pořád jsi domýšlivý, urážlivý, arogantní vůl, přinejmenším to se nezmění. Ale nejsi..."
"Můj otec," ukončil to.
"Ne," odvětila vlídně. "Je to to o čem tohle všechno je? Snaha dokázat, že nejsi on?"
Draco si prsty prohrábl vlasy. "Částečně .Jen jsem ztratil sám sebe, obzvláště posledních pár lez na škole, s Voldemortem. Moji rodiče..." odkašlal si. "Po tom, co moji rodiče zemřeli, jsem už neměl žádnou představu o tom, kdo jsem. Bylo to, jako kdybych neměl žádné místo, cíl. Byl jsem vystrašený a zmatený. Tak jsem odešel," řekl prostě.
Hermiona neřekla nic, jen se na něj dívala svýma velkýma hnědýma očima.
"Chci být schopný začít od začátku. Omluvit se tobě, Potterovi a Weasleymu a ostatním, je první krok. Jestli to budu opravdu moct udělat, je to jedna část minulosti, kterou opravdu nechám za sebou," pokračoval. "Víš, téměř jsem vám třem ve škole záviděl. Zlatá trojka. Já nikdy neměl opravdové přátele. Byl jsem Malfoy. My nepotřebujeme přátele. Potřebujeme sluhy, lidi, kteří k nám vzhlížejí, obdivují nás, něco pro nás dělají. Ale přátele? Nemyslím si, že jsem se někdy snažil někomu říct, jak těžké je být synem mého otce," řekl Draco zatrpkle.
"Teď chápu, proč si byl tak naštvaný, když jsem ti tu noc řekla, že je mi tě líto," povzdechla si Hermiona. "Nejsem si jistá, jestli ti Ron a Harry odpustí."
Draco pokrčil rameny. "Nežádám je, aby mi odpustili. To není to co potřebuji. Já jen potřebuji šanci být schopen to říct."
"Ty mě žádáš o pomoc, Draco?"
Rychle se na ni podíval. Byla vždy neuvěřitelně bystrá. "Myslím, že ano. Je pro mě těžké žádat o něco, zvláště tebe, ale jo. Potřebuji tvou pomoc.
Usmála se. "Potom tu pomůžu. Nebude to lehké. Jsou to mí nejlepší přátelé a znám je lépe než kohokoli jiného. Pořád jsou na tebe naštvaní, Draco, na tvého otce a Voldemorta. Harry kvůli tomu všemu ztratil tolik lidí. Neodpustí ti a nezapomene. Zabere to čas."
"Čas mám," odpověděl Draco, který se smutně usmíval.
Hlasité cinkání z kuchyně přerušilo jejich konverzaci.
"Večeře je hotová," řekl Draco a postavil se. Nabídl Hermioně ruku, aby jí pomohl vstát a ona jí bez zaváhání přijala. Dracovo srdce mu vyskočilo až do úst a téměř ho dusilo. Její pleť byla jemná jako hedvábí, její prsty byly útlé ale silné. Dlaň ho začala pálit a pocit prostupoval skrz paži a usadil se v krku. Podíval se na ní. Stála pořád se zavřenýma očima a hluboce dýchala zatímco držel její ruku. Najednou otevřela oči, vzhlédla k němu a on její ruku upustil. Zastyděl se.
"Tudy," řekl a odváděl jí směrem k jídelně. Večeře byla kouzelně připravená a Draco s Hermionou se posadili naproti sobě ke dlouhému mahagonovému stolu. Jedli v tichosti a potajmu se na sebe vzájemně dívali, potom znovu odešli do obývacího pokoje s lahví vína.
'Nepij, Draco. Dělej cokoli jen nepij,' říkal sám sobě, když si sedali. Cítil se roztržitý z ohnivé whisky, z mluvení s ní, z toho, jak se jí otevřel a z jídla. Hermiona si povzdechla a uznale si pohladila břicho.
"Bylo to skvělé. To si vařil ty?"
"Překvapená? Měl jsem nějakou pomoc," dodal a jeho ruka přejela po hůlce, která ležela vedle něj na pohovce.
"Dobře, v každém případě to bylo výtečné, ať už vykouzlené nebo ne," řekla pak.
"Naučil jsem se trik nebo dva na mých cestách," odpověděl a plnil jejich sklenice.
"Řekni mi, kde si byl," požádala a usrkla si vína.
"Všude," odpověděl. "Cestoval jsem skrz celou Evropu a Střední Východ. Dole v Africe. Egypt byl úžasný. Strávil jsem nějaký čas - pár měsíců - v Indii, krásná země. Mají tam pár opravdu zajímavých představ. Cestoval jsem skrze Anglii a před tím, než jsem se vrátil domů, ještě skrz Rusko.
"Páni. To ti závidím. Opravdu. Já byla jen na pár místech v Evropě - ve Francii, Španělsku, Německu a Švýcarsku, ale nikdy nikde jinde. Vždy jsem chtěla procestovat Jižní Ameriku," odpověděla Hermiona,
"Já také," odpověděl Draco a spolknul doušek vína.
"Tak proč si to neudělal, když si cestoval?"zeptala se.
Pokrčil rameny. "Cítil jsem, že je čas vrátit se zpět a začít řešit věci, které jsem nechal za sebou."
Na chvíli bylo ticho, přátelské ticho, do té doby než se Draco náhle zasmál.
"Víš, cestoval jsem po mudlovsku," řekl.
"Co? To nemyslíš vážně?" hihňala se Hermiona.
Přikývl. "Jo, zjistil jsem jednu věc. Nesnáším létání."
Hermiona propadal v nekontrolovatelný smích. "Draco Malfoy, výtečný hráč famfrpálu, se bojí létání?"
"Hej!" řekl a zvedl ruce v předstírané obraně. "Košťata jsou fajn. Já nemám rád jen ty, jak jim říkáte, letadla."
Vesele se smála, zaklonila hlavu a odhalila svůj útlý bílý krk. Draco náhle oněměl nad tím, jak krásná je. Její oči byly jiskřivé a její rty byly široce otevřené ve velkém úsměvu. Jen seděl, zíral na ni a hltal ji očima. Přestala se smát, obrátila se zase obličejem k němu a v hnědých očích jí tančily jiskřičky. Draco se k ní bez přemýšlení naklonil a políbil ji na rty, jedna ruka mu sklouzla kolem skleničky na zadní stranu její hlavy a druhá spočinula na jejím boku. Hermiona ztuhla a smích se jí zadrhl v krku. Draco se svými rty jemně dotknul těch jejích a potom se v šoku odtáhl. Seděli, oba těžce oddechovali a zírali na sebe se směsicí strachu, zmatení a něčeho dalšího v očích.
Znovu našel hlas. "Hermiono, omlouvám se, já,,,"
"Zmlkni," přerušila ho.
"Já..."
"Zmlkni," řekla znova.
Koukali se na sebe a Draco se cítil, jako by se mohl utopit v jejích očích. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale ona ho umlčela tím, že se k němu nahnula a políbila ho tvrdě na ústa, obtočila si ruce kolem jeho krku a přitáhla ho blíž k sobě. Draco objal svými pažemi její malý pas a přitiskl se k ní tak blízko, jak mohl. Polibek byl vášnivý, hřejivý a dávající. Byl úžasně sladký a v tom polibku cítil slib, odpuštění a naději. Všechna zlost, bolest a hrozné věci, které si řekli v minulosti odpluli ve chvíli pryč.
Hermiona se od něj odtrhla první, její obličej zrudl a oči pohasly. Zvedl ruku, odhrnul jí vlasy z obličeje a zastrčil jí je za ucho.
"Musím jít," zašeptala proti jeho ústům.
Draco zavrtěl hlavou. "Ne, nemusíš."
"Musím, opravdu," zašeptala, vymotala se z jeho paží a vstala. Pustil jí jen s bodavou bolestí a smutkem.
"Hermiono..."
"Já, ehm, uvidíme se později, dobře?" zamumlala a mířila k ohništi.
Poslední, co viděl, byla její zdvižená ruka před tím, než zmizela ve svištících zelených plamenech. Draco si lehnul zpět na pohovku, srdce mu bilo v uších a svíralo se v hrudníku.
"Co se to sakra právě stalo?" zeptal se nahlas.
***
Hermiona se ztřeštěně vyřítila z ohniště. Imelda vzhlédla ze svého místa na pohovce a zamňoukala na ni.
"Teď ne miláčku," dokázala říct Hermiona. Omráčeně přešla po kuchyni a prohledávala skříňky, dokud nenašla láhev ohnivé whisky. Ron ji tu zapomněl, když si vyzvedával své poslední věci. Hermiona třesoucími se prsty odšroubovala víčko a napila se rovnou z lahve. Polkla, zakuckala se, položila si hlavu na stůl a jednu ruku měla obtočenou kolem lahve. Právě políbila Draca Malfoye! On právě políbil ji! Pomalu se dostavilo pochopení - chtěla, aby se to stalo od té doby, co ho onoho rána uviděla v Příčné ulici. Chtěla, aby ji políbil, odehnal všechnu bolest a potupu, kterou na ni za její život uvalil. Hermiona zaskučela. Tohle nebylo dobré. Bylo to špatné kvůli tolika věcem. Narovnala se a znova se dlouze napila ohnivé whisky. Propalovala ji zevnitř, jen přidávala teplo k tomu, které přišlo se vzpomínkou na Dracovy rty na jejích, jeho tělo na jejím, jeho vůně, jeho dotyk, jeho...
Zděšená Hermiona si přihnula ještě pár loků ohnivé whisky před tím, než omdlela s hlavou na stole.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 5. srpna 2008 v 14:50 | Reagovat

Začíná se nám to moc pěkně vyvíjet ;-). Myslím, že Draco to s tou omluvou bdue mít fakt těžký, ale budu mu fandit :-D. Jinak je to vážně moc, moc pěkné a fakt se mi to líbí. Hlavně ten překlad ;-).

2 Roselin Roselin | E-mail | 5. srpna 2008 v 16:37 | Reagovat

juhu a je tu dalsia...krasny preklad...rychlo dalsiu:o)

3 Tina123 Tina123 | 5. srpna 2008 v 17:48 | Reagovat

best, opravdu podařená kapitola

4 Jimmi Jimmi | 5. srpna 2008 v 21:49 | Reagovat

Nádherný preklad a tak rýchlo. Ďakujem, bolo to skvelé. Málokto si uvedomuje ako ťažko sa prekladajú tie dlhokánske vety. Ja áno, takže týmto směkám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama