5.kapitola: Malfoyovo pobláznění 1/2

13. srpna 2008 v 12:35 | Leena de Noir Idée |  Její rozhodnutí/ Her decision - by MajiKat
Tk je tu konečně další kapitolka, vkládám jí bez beta za nějž musím opravdu poděkovat Cissie, takže děkuju a promiň, že sem nepočkala.. :-)
Mimochodem dnes odjíždím, takže sem ještě další kapču přednastavila, ať je nedávám najednou... ;-)

Další ráno se Hermiona probudila s hroznou bolestí hlavy. Každý sval v jejím těla jí bolel a ona se cítila jako by jí pošlapal hypogirf. Opatrně si položila prsty na spánky a jemně si je masírovala. Hodila pohledem na poloprázdnou láhev ohnivé whisky.
"Vlhej Ron," zamumlal. Se zasténáním se zvedla se stolu a vyplazila se nahoru pod sprchu, kde se pokusila vytlačit ze svého mozku vzpomínku na minulou noc. To se nemohlo stát. Drzcův obličej zůstával umístěný pod jejími víčky.
Klející Hermiona vylezla ven. Minimálně byla sobota a ona nemusela přemýšlet o práci. Vyčistila si zuby a zašklebila se nad pachutí ve svých ústech. nesnášela ohnivou whisky. Slíbila si, že už se jí nikdy ani nedotkne. Hermiona stála a mračila se nad svým odrazem. Její pleť byla mléčně bledá a pod očima měla velké černé kruhy. Ztuhla, když uslyšela hlas, velmi hluboký, mužský hlas, volající její jméno. Položila si prsty na rty, jak si vzpomněla. Hlas zavolal znova.
"Doprdele," zaklela, šáhla po županu a navlékla si ho kolem mokrého těla. Sešla zeschodů a nemohla si pomoct, ale při pohledu do obýváku se musela zachichotat.
Draco tam stál, bosý, v otrhaných plátěných kalhotách a bílém tričku, byl jen vzdáleně podobný svému významnému já. Vyrovnal se se ztrátou několika knoflíků, čímž ukazoval letmý pohled na pevnou hruď. Znova se zahihňala. Jeho vlasy, obvykle upravené a uhlazené, trčely do všech stran. Vzhlédl na ní a zčervenal spěšně si uhlazujíc své vlasy.
"Dobré ráno," vytlačil ze sebe.
"Dobrý," odpověděla a sešla úplně dolů.
"Jsi v pohodě? Vypadáš..."
"Hrozně?" dokončila za něj. "Cítím se hrozně. Nechápu, jak vy chlapi můžete pít tu zatracenou ohnivou whisky."
Draco jí následoval do kuchyně. Imelda byla na stole a hlasitě mňoukala. Hermiona jí nakrmila a nabídla Dracovi pití. Uviděla jak nadzvedl obočí, když spatřil láhev na stole, chňapla po ní a schovala jí zpět do skříňky.
"Je Ronova," zamumlala, aby to vysvětlila.
"Oh," Dracovi přelétl po obličeji nečitelný výraz. "Takže on..."
"Ne, už ne," řekla rychle a podívala se na něj. "Ve skutečnosti, skončilo to před rokem." Viděla, jak se Draco očividně uklidnil.
"Tak..." řekl.
"Tak..." zopakovala nervózně. Podívala se dolů a uvědomila si, že má pořád župan. "Ježiš! Půjdu se převléct," vykoktala a nadskočila.
"To je dobrý, je brzo. Můžu jít," Draco stál obličejem k ní.
Stáli tak blízko sebe. Hermiona zavřela oči a hluboce dýchala. Zase tu byla ta vůně. Jeho vůně. Ucítila alkohol.
"Draco, opravdu musíme mluvit o tom, co jsme... o tom, co se stalo," zamumlala a dívala se na něj.
"Vím," odpověděl. "Ale opravdu musíme?"
"Co?"
"Myslím jako, už se to stalo, ne? Nerozebírejme to. Musí to být špatná věc?" zeptal se.
Byla překvapená. "Ne... ne, myslím, že ne. Ale bylo to tak... divný."
Zasmál se. "Divný pro to není dobré slovo, Grangerová."
"Oh, jsme zpět u tohohle, Malfoyi?" uculila se. Usmál se, natáhl se k ní, chytl ji za pas a přitáhl jí k sobě. Jejich oči se střetly a oni na okamžik ztuhli. Pomalu sklonil hlavu a políbil ji. Cítila, jak jeho tělo explodovalo. Sklouzla rukama kolem jeho krku, přitáhla se k němu a polibek opětovala. Cítila, jak jeho ruka klouže po jejích zádech, dokud se nezastavila na jejím boku. Přerušila polibek, zděšená sama sebou. Svraštil čelo a ona se odtáhla.
"Už to nikdy nedělej," zašeptala, naštvaná a ponížená sama sebou, že dovolila, aby se to stalo.
"Ale já myslel..."
"Myslel si špatně, Malfoyi!" vykřikla Hermiona najednou. Udělal krok zpět a šok v jeho obličeji se pomalu měnil ve vztek.
"Fajn, Grangerová! Každopádně už nechci líbat mudlovskou šmejdku!" křičel. Trhla sebou při výrazu 'mudlovská šmejdka'. Nikdo ji tak nenazval už roky. Byla překvapená, jak moc se jí to slovo dotklo. Do očí jí vhrkly horké slzy, zamrkala, aby je zahnala. V žádném případě jí nesměl vidět brečet.
"Pořád stejný, Malfoyi, po tom všem! Čistá krev je nadřazená! Tvůj otec by mohl být pyšný! Běž pryč z mého domu. Nemluv se mnou a už nebuď nikdy blízko mě!" ječela a nevědomky použila jeho slova, která jí řekl před šesti lety na bradaviském schodišti. Draco tvrdohlavě zavrtěl hlavou a jeho šedé oči vzplanuly.
"Ne. Chtěla si mluvit o našem malém... moment, pojďme mluvit!" řekl, udělal krok blíž k ní a složil si ruce na prsou.
"O čem? Ty mě nenávidíš!"
"To není pravda. Nemyslím si, že jsem tě vůbec kdy nenáviděl! Jistě, nesnášel jsem, že si věděla odpověď na každou zpropadenou otázku, na kterou se nás ptali, že si byla taková nesnesitelná 'všechno-vím-všechno-znám', nesnášel jsem, že jste byli s Pottříkem a Weaslím tak dobří zatracení kamarádi, nesnášel jsem způsob, jakým jsem miloval hádky s tebou..." zastavil, jeho obličej byl červený, zhluboka se nadechl a přistoupil blíž k ní, když pokračoval. "Ale nemyslím si, že bych kdy opravdu nenáviděl tebe."
"Nevěřím ti! využil jsi každé příležitosti, aby si mě ponížil, ponížil mé přátele! Nenávidíš mě stejně jako já tebe!" vykřikla Hermiona. Dívali se na sebe, oba rudí v obličeji a těžce dýchající, zlost, bolest a zmatek se podepsali na jejich přístupu. Zase byli blízko u sebe-jejich obličeje byly vzdálené pár centimetrů-tak blízko, že Hermiona mohla vidět každý detail jeho obličeje, každou řasu, každou jemnou linii a vrásku kolem jeho očí a úst.
"Fajn! Dobře. Myslím, že tohle všechno byla chyba. Myslím, že mě po tom všem nenávidíš," vykřikl, trochu couvla pod jeho intensivním pohledem. Byl to pořád Draco Malfoy. Byl pořád odolný, silný a nervující. Hermiona si povzdechla.
"Není pravda, že tě nenávidím, Malfoyi," řekla tiše. "Naštval si mě! Vždycky musíš!"
"A ty si mě dovedla k šílenství," odpověděl stejně tiše a přistoupil blíž k ní. Hermiona mohla cítit vlny horka, které vycházely z jeho těla a obklopovaly ji. Byl tak blízko, hrozně blízko. Položila mu na hruď třesoucí se ruku, aby ho odstrčila, ale on sevřel její zápěstí v silné ruce, druhou pozvedl její bradu a donutil jí kouknout se mu do očí.
"Neodcházej, prosím," zašeptal, jeho horký dech narážel na její kůži a jí se podlomila kolena. Byl tak blízko k ní, až to bolelo. Pomalu, tak hrozně pomalu, že se cítila, jako kdyby se Země přestala otáčet, ohnul hlavu a jemně a měkce ji políbil. Proti své vůli zavřela oči, tajíc pod jeho dotykem a dovolila, aby ji líbal. Hermiona nakonec našla svou sílu a hlas. Lapajíc po dechu ho odstrčila. "Draco, to nemůžeme," řekla jemně a on zlehka zavrtěl hlavou.
"Můžeme Hemriono," řekl, pokoušejíc ji znovu políbit, ale ona uhnula ústy z jeho dosahu.
"Nikdo tomu nebude rozumět. Sakra, ani já si nejsem jistá, že tomu rozumím. Ani se už neznáme," odvětila. Na chvíli nic neříkal a pak se zazubil.
"Hezké oblečení," zašeptal a ona zalapala po dechu, najednou si vzpomněla, že je pod tím nahá. "Strav se mnou jeden den," zašeptal a přitáhl si ji blíž.
"Nevím. Tohle je tak divné! Poslední věc, kterou si mi řekl tu noc před šesti lety byla 'už nikdy nebuď blízko mě' a teď se mnou chceš strávit den?" zeptala se a dívala se do jeho očí.
"Potřebujeme se lépe poznat, správně?" zamrkal na ni. "Zajistím, aby se ta chvilka vyplatila."
"Ty si tak drzý, Malfoyi."
Zasmál se. "Vždy jsem si myslel, že to byl můj nejlepší rys. Řekni ano," vážně na tom lpěl a políbil ji lehce na rty, zavřela oči a užívala si jeho blízkosti. Pomalu přikývla.
"Dobře, Malfoyi, strávím s tebou jeden den," odpověděla jemně.
Nechal ji jít. "Skvělý, teď se běž převléct a půjdeme."
Pozvedla obočí. "Kam?"
"Nevím. Do Jižní Ameriky?"
"Nemůžeme jet jen tak na den do Jižní Ameriky!"
Draco se opět zasmál. "Proč ne? Jsem kouzelníka ty čarodějka. Můžeme jet kamkoli chceme. Teď se běž obléknout."
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama