6.kapitola: Zůstaň

16. srpna 2008 v 16:08 | Leena de Noir Idée |  Její rozhodnutí/ Her decision - by MajiKat
Tak ta přednastavená :-) užijte si ji, tohle je zatím poslední :-))

Hermiona otevřela dveře a rozsvítila světlo. Cesta domů byla dlouhá, ale pomohla jí pročistit hlavu. Ronova slova jí pořád vířila v mysli. 'Vrať se ke svému příteli.' Hluboce si povzdechla a rukou si prohrábla nepořádné vlasy. Je to to, čím se Draco stal? Jejím přítelem? Opravdu chce, aby byl Draco Malfoy její přítel? Je to to, co on chce? Jistě se tak choval během dne, když byli sami na druhém konci světa. Hermiona se usmála, vzpomínajíc, jak moc ji překvapil.
Draco ji láskyplně opečovával, držel ji za ruku a zasypával ji polibky, když šli přeplněnými ulicemi Santiaga. Šel kamkoliv chtěla jít. Do Centro Cultural Palacio de la Moneda, barrio Bellavida a do Tedro Municipal, aby slyšela Orquesta Filarmónica de Santiago. Myslela si, že by ho mohlo muzeum nudit, ale vzpomněla si, že přes všechny lidi v jejím ročníku, byl v Bradavicích druhým (po ní) nejlepším v jejich třídě. Zapomněla, jak inteligentní ve skutečnosti byl, a byla také potěšená, že mohli mluvit o čemkoli, bez toho, aby se jejich konverzace jakkoli přiblížila k famfrpálu. Hermiona byla ještě více překvapená, jak umí španělsky, když objednával jejich jídla v malé restauraci, ve které jedli. Zjistila, že upadá do příjemného snění o tom, jak dramatický protiklad Rona Draco je.
Hermiona si dala v duchu facku. Mimo skupinky polibků se žádná konverzace mezi ní a Dracem nevztahovala k stavu jejich 'vztahu'. Vlastně to nemohla popřít. Byla zmatená z celé věci, být s ním, bylo jako být v nějakém neuvědomělém nebi, v místě, o kterém Hermiona jen snila. Milovala Rona, když byli spolu, ale byl ve všem moc lhostejný a uvolněný, nestaral se o to, co chce ona, o věci, které jsou pro ní v životě důležité. Ron by ji nikdy nevzal do muzea, minimálně s velkými námitkami. Ron, do kterého se zamilovala, byl Ron ze školy, její kamarád. Rychle jí došlo, že on nebyl muž, se kterým by si představovala sdílet svůj život.
Hermiona si znovu povzdychla, cítil se rozpolcená a traumatizovaná. Byla unavená a chtěla pouze jít spát. Bude to všechno řešit až ráno. Hermiona se dobloumala do kuchyně a ztuhla při pohledu na vázu rudých růží na stole. Imelda byla vedle nich stočená do klubíčka a vrněla. Hermiona se zhluboka nadechla jejich vůně. U růží ležel vzkaz, třesoucími se prsty ho otevřela.
Jen bych ti chtěl za dnešek poděkovat
Draco
Usmála se a promnula si zátylek. "Taky ti děkuju," zašeptala, vzpomínajíc, jak jednoduché bylo na všechno zapomenout, když byla s ním.
"Nemáš zač," odpověděl hluboký hlas za ní. Hermiona vyjekla, když jí pas objaly dvě dlouhé svalnaté ruce a zachichotala se, když se jejího krku dotkly rty.
"Co tu děláš?" zeptala se a otočila se.
"Jen jsem chtěl vědět, jak to dnes večer šlo," odpověděl Draco nevinně.
"Lháři. Chtěl si se mě zeptat na zítřek," řekla s předstíranou zlostí.
Očí se mu rozzářily. "Jsem tu teď. Je pozdě. Je zima. Vykopneš mě ven?"
"Možná," odpověděla Hermiona a uculila se. Opravdu chtěla, aby zůstal, alespoň na chvilku. Užila si jejich den a nechtěla, aby skončil. "Jsem opravdu unavená, Draco. Nejsem si jistá, jak dlouho ještě budu vzhůru."
"To je v pořádku. Nechám tě spát... nakonec," odpověděl s úsměvem. Rozšířil oči, když smysl jeho slov vsákla.
"Ou, to ne, pane. To si nemyslím. Je jedna věc, nechat tě mě líbat, ale nenechám tě ve své posteli."
"Opravdu? Si si jistá?" zeptal se a chňapnul ji do svých silných rukou, přitáhl si ji opět blíž a jeho rty se zase dotýkaly jejího krku. Zachvěla se.
"Opravdu bys měl jít," vydechla mezi jeho nádhernými polibky.
"Vždyť jsem přišel," zašeptal proti jejímu krku. Povzdechla si a nahnula svou hlavu zpět. Bylo to tak pěkné, být v jeho pažích, být jím líbána, být jím objímána. Minulost byla jako vzdálená vzpomínka. Bránila se naléhání, aby svolila.
"Potřebuju spát, Draco," řekla a s povzdechem se od něj odtáhla. "Večer to nedopadlo tak dobře, jak jsem doufala. Ví, že musí být naštvaní, ale..."
"Přehnali to?"
"Mírně řečeno... Ron... je na mě naštvaný. Nemyslím, že to nechá být," odpověděla smutně.
"A Potter?" zeptal se jemně Draco a prsty měl v jejích vlasech.
"Moc toho neřekl, ale vím, že je zmatený a rozzuřený. Nechci to teď řešit. Chci jen spát," povzdychla si a promnula si hlavu.
"To je v pořádku. Rozumím. Půjdu," řekl jemně a opatrně jí odendal vlasy z obličeje.
"Je to přece jen dlouhá doba od... víš... Ron a... nemůžu..." zamumlala, najednou se cítila velmi stydlivá.
Draco se k ní naklonil a jemně ji políbil. "To je dobrý. Opravdu. Nejsem naštvaný. Jestli potřebuješ, abych šel, půjdu."
Hermiona přikývla dojatá jeho rozhodnutím.
'Je to vyzývavá změna muže,' pomyslela si. 'Chtěla bych, aby mohli ostatní vidět tuhle jeho stránku. Stěží mohu uvěřit, že byl někdy tak z podstaty zlomyslný.
"Draco, zůstaň," řekla najednou. Ztuhl při nandávání si bundy a podíval se na ni s nečitelným výrazem. "Jen skrze spánek," dodala rychle.
Usmál se a přikývl. "Jak si přeješ."
Hermiona ho vzala za ruku a vedla ho nahoru.
'Co to sakra děláš? To není správně!! Měla si dvě, možná tři schůzky. Tohle je Draco Malfoy! Seš blázen?' křičel v její hlavě malý hlásek.
'Zmlkni! Zmlkni! Zmlkni!' řekla mu Hermiona. Otočila se a usmála sena Draca, úsměv opětoval. 'Je tak pěkný, když se usměje,' pomyslela si. Uvědomila si, že za celých sedm let školy neviděla na jeho tváři upřímný úsměv, ne že by se vůbec moc smál. Při pomyšlení, že u pomáhá, aby byl šťastný, se jen víc usmála.
Hermiona ho nechala v ložnici, zatímco se v koupelně převlékala. Když vešla, Draco si už sundal džíny a košili a seděl ve svých boxerkách na kraji postele. Při pohledu na něj se zhluboka nadechla. Byl tak perfektně vypracovaný, že vypadal jako mramorová socha. Opíral se širokými zády s množstvím svalů a rameny, které se zúžily do jemně členitého pasu. Zalapala po dechu.
'Jen spánek, Hermiono, to je vše,' řekla si tvrdě před tím, než vklouzla pod přikrývku. O chvilku později se k ní Draco přidal, ona zhasla světla a najednou se cítila velmi znepokojená. Draco Malfoy byl v její posteli. Objal ji svými silnými pažemi, políbil jí na rty a popřál jí dobrou noc.
Dodržel slovo. Nechal ji spát.
***
Hermiona se probudila usměvavá a velice odpočatá, potom ale zjistila, že je sama. Vylekaně vyskočila z postele, hodila na sebe župan a zamířila dolů, snažíc se zaplašit pocit, který začínala pociťovat v břichu. Kde je? Proč by odcházel? Rozmyslel si to? 'Nikdy jsem mu neměla dovolit, aby zůstal,' napomínala se Hermiona, když šla dolů po schodech, byla vzteklá a téměř se jí chtělo brečet. Namísto Draca našla Rona. Seděl na pohovce a v ruce držel něco černého. Hermiona nemohla vidět co, ale měla nepříjemný pocit, že to je tělo její kočky. Mňoukání z kuchyně ji uklidnilo a ona si zhluboka oddychla. Ron vzhlédl, neviděl ji ani neslyšel, když předtím vešla. Vypadal hrozně. Jeho oči byly podlité krví a skelné, jeho tvář ustaraná a bledá a jeho ruce se třásly. Hermiona ucítila, jak jí srdce vskočilo do krku.
"Co se stalo? zašeptala a bála se jeho odpovědi. "Harry? Ginny? Tvoje rodina?"
"V pořádku. Jsou v pořádku," odvětil Ron a jeho hlas byl sotva slyšitelný.
"Bože, Rone, děsíš mě. Co se děje?" zeptala se a šponovala smysly, jestli najde nějakou zmínku o Dracově přítomnosti v bytě.
"To mi řekni ty," řekl uštěpačně a zvedl věc. Hodil ji po Hermioně. Byla to Dracova bunda. Pocit v břichu se zvyšoval a cítila, že by mohla zvracet.
"Rone..." začala.
"Už vím, že nemám právo ti říkat, jak máš žít, Hermiono, ale jen jsem tě hledal a vím, že tohle není moje bunda," řekl, jeho hlas byl monotonií. Zněl sklíčeně a unaveně.
"Rone..."
"Je to jeho? Je tu? Je tu Malfoy s tebou?" zeptal se Ron, jeho hlas se zvyšoval a přeskočil najednou.
"Ne," řekla Hermiona popravdě. "Není tu."
"Ale byl, správně?" zeptal se Ron tiše a ona přikývla, zachvátil ji pocit viny a pohoršení.
"Jen mi řekni proč," řekl a v hlasu měl náznak bolesti. "Proč on?"
"Nevím," odpověděla jemně a do očí jí vhrkly slzy. "Nechci ti ublížit, Rone, opravdu ne, ale nevím, co jiného říct. Rozumíme si. Oba víme, jaké je to cítit se ztracený, opuštěný a vystrašený, jako pro smích a jako vyvrhel."
Ron si utřel oči do rukávu. "Řekneš mi teda, co se mezi váma děje nebo ne?" zeptal se a jeho hlas byl přiškrcený emocemi.
Hermiona si povzdechla. "Nejsem si jistá, co říct. Nevím, co se děje. Je to tak zvláštní a divné a stejně, jak se to zdá tak hrozně špatné, tak stejně cítím, že je to dobré."
"Nevím, jak můžeš říct, že se cítíš dobře s ním, když je to přesně to, co si říkala o mě. Takže si mi jen lhala? Nebo je to něco, co říkáš o všech chlapech, se kterýma spíš?" odpověděl Ron kousavě.
Hermiona se cítila, jako by jí dal facku. "To není fér, Rone. Vůbec," řekla slabě a hlas se jí třásl. Udělala krok zpět. "Jak mi to můžeš říct, Ronalde Weasley? Znáš mě... Víš, že nejsem... že ne..."
Ron se postavil a přiblížil se k ní, v obličeji měl extrémní pocit viny. "Hermiono, omlouvám se. Já jen... aaaa!"
Odskočil zpět, když se mezi nimi objevil Draco s jemným 'Prásk!'. Jeho blonďaté vlasy byly rozčepýřené od spánku a neměl na sobě nic, kromě vybledlých džínových kalhot, ranní světlo ukazoval každou část jeho skvělého hrudníku. Sklonil se a něžně políbil Hermionu na rty, odhrnujíc jí vlasy z obličeje.
"Promiň, že jsem takhle odešel, ale nechtěl jsem tě rušit. Vypadala i tak mírumilovně, jak si tam ležela, ale já zapomněl nakrmit psa," usmál se a hrál si dále s jejími vlasy. "Máš nějaké jídlo? Myslel jsem, že bych mohl udělat snídani. Vím, jak máš ráda moje vaření."
Hermiona zaúpěla a slavě se na Draca usmála. Podívala se zpět na Rona s planoucím obličejem, stojícího v pozadí a pohled hlubokého šoku se vepsal do jeho rysů. Hermiona chtěl, aby se Země otevřela a pohltila ji, aby ji zachránila od, jak tušila, nastávající velmi ošklivé scény. Draco ztuhl a otočil se, následujíc její pohled.
"Weasley," řekl tiše a celé jeho tělo se napjalo.
"Malfoyi," prskl Ron s hlasem plným nenávisti. Hermiona si všimla , jak se mu třásly ruce.
"Rone..." začala a šla k němu v naléhavé prosbě. Ron od ní rychle odstoupil, třásl se vzteky a jeho oči těkaly po Hermioniných neupravených vlasech, jejím županu a po Dracovi, vysokém, opírajícím se o zeď a bez košile.
"Ty... on... říkala si, že ne... ó můj bože, Hermiono! Nemůžu tomu uvěřit!"
"Rone, prosím, vysvětlím to," prosila se slzami v očích.
"Ne. Vysvětlení není nutné. Přesně vím, co se tu děje. Strávila si celýminulý večer snažením se nás přesvědčit, že to co ubohý malý Draco chce, je kamarádka, a teď, tady to máš! Je velmi přátelský, Hermiono! Jen se na vás dva podívej. Je krásně zřejmé, co myslíte slovem 'kamarádi'. Nemůžu tomu uvěřit!" křičel Ron.
"Nic se nestalo, Weasley. Myslíš si to blbě," přerušil ho Draco.
Ryn rychlým pohybem vytáhl hůlku a namířil s ní na Draca. "Nemluv na mě, Malfoyi!"
"Rone!" zalapala po dechu Hermiona. "Ne! Jsi z ministerstva kouzel! Prosím!" stoupla si před Rona. Draco se ji pokusil zarazit, ale byla moc rychlá.
"Neopovažuj se pohnout, Malfoyi, nebo slibuji, že dokončí, co jsem měl udělat už před rokem," řekl Ron hlasem jako led. "Uhni Hermiono." zařval a očima zůstával na Dracovi.
Zavrtěla hlavou. "Nedovolím ti to, Rone. Nedovolím ti nikomu ublížit. Skloň hůlku. Tohle je hloupé!"
"V tom má pravdu, Weasley," řekl líně Draco. Ron se vražedně zamračil a zesílil svůj stisk.
"Tímhle mi nepomůžeš," řekla Hermiona přes rameno, Draco pokrčil rameny. Hermiona přistoupila k Ronovi. "Skloň hůlku a jdi domů. Tohle není nutné," zašeptala.
Ron se na ni podíval, zamračil se, jeho oči byly plné nenávisti, znechucení a vzteku. Nakonec něco, co uviděl v jejím obličeji, zapříčinilo, že spustil hůlku a dal si ji zpět do kapsy.
"Fajn," zavrčel na ni. "Fajn." Odešel ke dveřím, rozrazil je a odešel bez jakéhokoliv jiného pohledu na Hermionu nebo Draca.
Hermiona vydala slabá zavzlykání a cítila Dracovo paže kolem sebe, jak ji zachytil v momentě, než se zhroutila na podlahu. "Omlouvám se," řekla přiškrceně.
Políbil ji na vršek hlavu. "Nemusíš se omlouvat Hermiono. Weasley tě musí přestat otravovat."
"Prosím, Draco, ne. Je to pro něj těžké, pro všechny mé přátele," zašeptala.
"Omlouvám se," také zašeptal a pevně ji sevřel. "Takže co budeme teď dělat? Půjdeme a řekneme jim to?"
Hermionase zahořkle zasmála. "Seš praštěný? Máš smrtelné přání? Jít a říct dvoum ministerským autoritám o tom, proč si byl za rozbřesku u mě doma bez košile? Myslela jsem, že si chytřejší."
"Přijde zpět, že?"
"Pravděpodobně s Harrym v patách. Věděla jsem, že bude reagovat špatně, kvůli naší minulosti a... no... tobě... ale nikdy jsem si nemyslela..." odpověděla. Draco nic neříkal, jen ji k sobě přivinul. "Vem mě pryč, prosím," zašeptala mu do hrudníku. "Jen mě kamkoli vem. Vím, že bych s nimi měla promluvit, ale nemůžu jim čelit právě teď."
Draco přikývl a políbil ji na zátylek. "To můžu udělat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dramione Dramione | 17. srpna 2008 v 20:38 | Reagovat

Ahoj, super... prosím překládej rychle.... mooooocdík;)...jinak  super blog;)

2 Al-nessa Al-nessa | 18. srpna 2008 v 2:49 | Reagovat

Ježiš to je krásný, celý sem to přečetla najednou, prosím fakt překládej dál : D. A souhlasím s Dramione, máš fakt super blog, i hezký vzhled : D

3 Jimmi Jimmi | 18. srpna 2008 v 14:10 | Reagovat

Nádhera, už sa nemôžem dočkať ďalšej. Daj mi prosím nejako vedieť, že je tu ďalšia, please.

4 Tina123 Tina123 | 18. srpna 2008 v 23:16 | Reagovat

Nemám slov :-) Je to čím dál tím lepší.

5 katie katie | 20. srpna 2008 v 19:53 | Reagovat

nádhera

6 Tez Tez | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 15:54 | Reagovat

Krása. Miluju tenhle pár a těším se na pokráčko

7 Mae Mae | 1. září 2008 v 22:06 | Reagovat

Tak jsem se tím pročetla - a díky moc za překlad, už se těším na další kapitoly :-)

8 celie celie | E-mail | 2. září 2008 v 16:19 | Reagovat

Další kapitolu, please. Je to super a to čekání ubíjí:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama