Prolog - Každopádně musí odejít...!

4. srpna 2008 v 19:48 | Leena de Noir Idée |  Zakázané
Tak sem tu s prologem :-) myslím, že na prolog trochu moc dlouhé, ale to nevadí...

Velký prostorný dům byl prozářen sluncem. Paprsky slunce se odrážely od černých naleštěných parket a otevřeným oknem se dovnitř vháněl svěží letní vánek. Takový ten, který obzvlášť po parných dnech všichni vítají s otevřenou náručí. Nechají se jím hladit po sluncem rozpraskané a rozpálené kůži, nastavují mu dychtivě horké tváře a slastně přivírají víčka. Hluboce vdechují jeho vůni, která přináší aroma rozkvetlých luk, stromů i exotických květin, aroma chladivé vody, jenž je po málu a aroma pohody, volnosti a klidu. Celý ten klid, pohodu a idylku rušilo klapání podpatků o parkety, jak někdo nervózně přecházel sem a tam.
"Kde jen můžou být?" vyjekla ztrápeně středně vysoká žena, která byla zjevně původem těch kroků. Měla na sobě splývavé červené květované šaty v pasu podvázané rudým páskem. Dlouhé špinavě blonďaté vlasy měla svázané v drdolu a zelené oči jí těkaly po místnosti. Právě v ten moment zaskřípaly vchodové dveře a žena se k nim ihned vrhnula. Dovnitř vešel její manžel a políbil ji na tvář. Oči jí spočinuly na šestnáctileté dceři, která si právě roztržitě prohlížela popisné číslo jejich domu, jenž nechali udělat nové, když celoročně pobývala na škole.
"Ahoj, zlatíčko!" přiběhla k ní její matka a chytla ji do náruče.
"Ráda tě zase vidím, mami," odtušila s nepřítomným úsměvem hnědovlasá dívka. Vešla dovnitř, zula si boty, které měla očividně ještě ze školní uniformy, popadla fialový kufr, jenž její otec přinesl z auta, a začala roztržitě stoupat do schodů.
"Catherine, chceš něco jíst, zlato?" zeptala se starostlivě překvapená matka.
"Ne... děkuji, mami..." usmála se a málem upadla, když se nedívala před sebe.
"Co se s ní stalo?" otočila se udivená žena na svého manžela s tázavým pohledem v očích.
"Nic si z toho nedělej Inés, je takováhle celou dobu. Nevím, co jí přelétlo přes nos," pokrčil rameny a chytl ji kolem pasu. "Nicméně, je určitě hladová, nejedla už od snídaně. A pokud ona ne, tak já určitě ano," zasmál se.
"Jistě," kývla. "Jdu vám něco připravit. Mohl bys prosím zatím posekat trávník?"
Muž přikývl a vydal se k proskleným dveřím na druhé straně místnosti. Inés zamyšleně sledovala jeho vzdalující se záda.
"Lucasi, nemyslíš, že..." začala najednou. Otočil se.
"Že co?" pozvedl obočí.
"Že chce... jako Sarah..."
"Neboj," zavrtěl hlavou. "Když Sarah utekla, byla z toho zdrcená, určitě by neudělala to samé."
"Určitě máš pravdu," pokývala hlavou a otočila se ke kuchyňské lince, aby připravila vyžádané jídlo.
"Chutná ti, Catherine?" starala se paní domu, když se hnědovláska jen zamyšleně přehrabovala vidličkou v jídle.
"A-ano, jistě," usmála se a potom opět upřela oči do neznáma.
"Děje se něco?" zeptala se znovu a ustaraně se na ni podívala.
"Ne, mami, vše je..." začala, když v tom oknem vletěla do místnosti malá černá sovička, která nesla v zobáku pergamenový dopis.
"Oh! Není to Riva?" podotkla poněkud překvapeně Inés a sledovala jak její dcera nadšeně vyskočila k sově, aby jí zbavila břemene. "Kampak už si ji stihla poslat?" vyptávala se dál.
"K Thomasovi," objasnila Catherine a dychtivě uhlazovala pergamen.
"Ke komu?" podivila se její matka a vyměnila si pohled se svým manželem.
"Thomasovi! Jednomu klukovi," uvedla věci na pravou míru brunetka a její hnědé oči dychtivě hltaly napsané řádky. "To je skvělé!" vyjekla, když dočetla do poslední kapičky inkoustu. Lucas se zadusil, když úlekem vdechl kousek salátu. Inés mu podala sklenku vody a tázavě se natočila na svou dceru. "Mohla bych jet na srpen ke Chloé?" zeptala se právě ve stejný moment.
"Co to má společného s tím... Thomasem?" žasla Inés.
"No... on tam bude také..." začervenala se Catherine. Ozvala se rána, když na porcelánový talíř dopadl stříbrný příbor a její matka si rukou přikryla ústa.
"Děje se něco mami?" starala se dívka.
"Už-už jsi dojedla?" vykoktala ze sebe.
"Ano," přikývla s úsměvem brunetka. "Jestli mě omluvíte, musím Thomasovi odepsat."
"Ji-jistě... prvně prosím skliď nádobí ze stolu," Inés nervózně těkala očima mezi svým mužem a dcerou. Catherin se zvedla a postupně odnosila porcelánové talíře do dřezu.
"Ještě něco, mami?" optala se.
"Ne, už můžeš jít," odtušila její matka. Hnědovláska nedočkavě a nadšeně odběhla a zmizela na schodišti.
"Thomas..."
"Klid Inés, to je jistě jen nějaký kamarád, nedělej si s tím hlavu, dáš si také kávu?" změnil téma Lucas.
"Ne, děkuji," zavrtěla hlavou Inés a udělala rukou odmítavé gesto, aby ještě upevnila své tvrzení.
Její muž mávl hůlkou a za chvíli odcházel do vedlejšího pokoje s hrnkem horké kávy. Inés si bezradně opřela hlavu do dlaní a prsty si mnula spánky. Protřela si oči a povzdechla si. V tom se zarazila. Na stole před ní stále ležel dopis pro její dceru, jak ho tam zanechala. Chvíli zaváhala a nakonec si ho jemně přitáhla k sobě.
Milovaná Cath,
nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím. Až opět políbím tvé plné rty a pohladím tvé dokonalé boky. Vím, že vídat se teď bude těžší. Přijali mne ale na vysokou školu v Castel, která je nedaleko Krásnohůlské akademie, jistě bychom se mohli o víkendech vídat. S ředitelem bych to už domluvil, zná se přeci s mými rodiči.
Napadl mě skvělý plán, jak spolu být celý srpen. Mluvil jsem s Chloé, prý bych na srpen mohl přijet a i tetička by mě ráda zase viděla. Nechtěla bys přijet také? Jistě by ti to u rodičů prošlo pod touto záminkou a s Chloé už jsem to domluvil a ani tetička není proti. No znáš ji, je pro každou špatnost a přeje mladým lidem. Prý neustále Chloé honí po plesech a různých maškarádách, aby ji dala dohromady s nějakým hochem.
Odepiš brzy.
S láskou
navždy tvůj
Thomas
Vyskočila na nohy a rázným krokem přešla za manželem do vedlejšího pokoje.
"Já to říkala! Podívej!"vyjekla, hodila před něj dopis a založila si ruce v bok.
"Inés to už trochu přeháníš, nemyslíš?!" zhrozil se Lucas, když uviděl zažloutlý pergamen. "Číst dopisy své dcery? Není to pod tvou úroveň??"
Inés si odfrkla. "Čti!" nakázala nekompromisně. Lucas neochotně uchopil psaní do svých rukou a začetl se. Když dočetl, pokrčil rameny a odložil dopis zase na stůl vedle sebe. Jeho žena vytřeštila oči a sesunula se do křesla. Složila si hlavu do dlaní a ramena se jí roztřásla.
"Já-já jsem to ř-říkala," zavzlykala, "o-opustí nás j-jako vš-šechny n-naše dě-děti."
"Tak zaprvé-přestaň brečet a za druhé-opustila nás tak leda Sarah, Alexandre se oženil, Manon se vdala, oba se usadili a založili rodinu," zachovával klid Lucas. Inés se vysmrkala do papírového kapesníku a napila se ze sklenice vody na uklidněnou.
"Stejně nechci, aby se s ním vídala. Je to naše poslední dítě, nechci, aby odešla Lucasi," hlas se jí stále trochu třásl, když to říkala.
"Jednou stejně odejde," zavrtěl hlavou.
"Ne! Nesmí!" vyskočila na nohy a sklenička s tříštěním dopadla na zem, kde se rozletěla na tisíce drobných střípků.
"Uklidni se," snažil se stále zachovat klid Lucas.
"Chci, aby naše holčička zůstala tady doma, kam patří!" křičela Inés, jako kdyby se snažila svému muži vysvětlit něco, co pořád a pořád nemohl pochopit, ale s čím si byla jistá, že kdyby to pochopil, určitě by souhlasil.
"Nemůžeš jí navěky držet u sebe, Inés."
"Navěky možná ne... ale teď ještě ano..."
"Můžeš mi, prosím, říct, jak to chceš udělat?" podivil se.
"Co se tu děje?" zeptal se ode dveří překvapený hlas, oba rodičové se otočili tím směrem, aby mohli čelit své dceři.
"Ale nic," předběhl v odpovědi Lucas svou ženu, která se již nadechovala, aby něco řekla, ústa jí zase naprázdno sklapla.
"Tak dobře," usmála se Catherine a očividně se rozhodla to dál neřešit, "chtěla jsem se vás na něco zeptat."
"Tak prosím," pobídl ji otec.
"Napadlo mě, jestli bych nemohla začít předběžné studium na Catelské škole, víte, je tam speciální oblast na výuku lektvarů, kterým se chci po škole věnovat," usmála se. Obličej její matka zrudla a ústa se jí otevřela v němém výkřiku.
"Ještě uvidíme," podaroval Lucas Inés důrazným pohledem.
"Ne! Ne! V žádném případě! Prostě ne!" vyjekla.
"Proč?" zbledla Catherine.
"Prostě ne! Běž do svého pokoje, musíme tu s tvým otcem něco probrat!"
Dívka se zatvářila nechápavě, ale přesto s ukřivděným výrazem na tváři poslechla matčina příkazu.
"Slyšel jsi to?!" Inés se obrátila na svého muže.
Lucas nevěděl, čím by argumentoval, i přes to, že to na sobě nedával znát, měl svou dceru rád a také se mu nijak nelíbila vyhlídka na její dospívání a odchod z domu. Na druhou stranu chování jeho manželky se mu zdálo přehnané, ale nechtěl jí moc odporovat, protože to zatím vedlo jen k tomu, že ji víc podráždil.
"... učit doma," dořekla právě Inés.
"C-co?" zakoktal se.
"Ty mě snad vůbec neposloucháš! Budeme ji učit doma! Aby už se nemusela do té školy vrátit a vidět ho," zopakovala mu, očividně spokojená se svým plánem.
"Inés... to je hodně nedomyšlené... ty i já pracujeme a nemám zase takový nadbytek peněz, abychom si mohli dovolit takový luxus, jako je domácí lektor..." zamítl její návrh Lucas.
"Každopádně musí odejít z té zpropadené školy!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 5. srpna 2008 v 9:16 | Reagovat

Teda, ta anketa mě teď rozhodila :-D nemůžu se rozhodnout mezi Zakázané a Do minulosti (což je pořád moje oblíbená povídka u tebe ;-)). Jinak tahle kapča je úžasná. Vážně moc hezky napsaná, chyby tam snad ani nejsou  ahrozně mě zaujal ten námět. Především hysterická matka ;-). Chudák Catherine, doufám, že matinka jí nebude dělat moc velké peklo :-D. Jinak je to vážně super a těším se na další kapitolu.

2 Leena Leena | Web | 5. srpna 2008 v 12:31 | Reagovat

děkuji moc :-) teď ste si odhlasovali Její rozhodnutí, tak napíšu to, potom Zakázané a Do minulosti ;-) do zejtřka nebo pozejtří by to tak mohlo bejt :-) stává se ze mě továrna na povídky :-D (podle hesla nezáleží na kvantitě ale kvalitě se to šecko odvíjí, dávám kvantitu, kvalita zaostává :-D)

3 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 5. srpna 2008 v 14:43 | Reagovat

Kvalita je náhodou dost dobrá :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama