19.kapitola: Příjezd

27. září 2008 v 16:04 | Leena de Noir Idée |  Do minulosti

Jsem tu s další 'dominulostí' kapitolkou, ale stejně to už nikdo nečtete :-D
Omlouvám se, ale kontrolu po mě už opravdu nechtějte....

S novou nadějí rychle pozvedla pohled, nad ní stál Derek s nechápavým pohledem ve tváři.
"Já..." vyjekla a vyskočila na nohy. Vzápětí se zapotácela, protože její ještě nedávno zraněná noha bolestivě zaprotestovala. Zachytily ji Derekovy pevné paže, které stihnul vymrštit do vzduchu, když viděl její zakolísání. Hermiony obličej se teď nacházel pouhých pár centimetrů, stěží se mohla pořádně nadechnout. Zvláštně se na ni díval, bystřejší pozorovatel by v jeho pohledu mohl spatřit starost a bolest. Rychle se vymotala z jeho rukou a vrávoravě se postavila.
"Já..."začala znova váhavě. Zeleň jeho očí byla neuvěřitelně uhrančivá a Mione s pomalu propadala do jejích nekonečných hlubin. Otevřela naprázdno pusu, protože hlas jí selhal a zrazenou ji nechal postávat v tlumeném světlu kruvalské chodby.
"Poslyš, Hermiono, jestli mi nic nechceš, tak bych rád..." začal Derek a jeho hlas měl podivný podtón. Semknula víčka a stiskla pěsti tak, že se jí nehty bolestivě zaryly do dlaní. Váhavě o krok přistoupila blíž k Derekovi a s vypětím všeho sebevědomí se natáhla na špičky a políbila ho na překvapením ztvrdlé rty. Nezareagoval a nepohnul ani tou nejmenší částečkou těla. Odtáhla se a sklopila pohled.
"Další úlet?" řekl podivně chladným hlasem. Ani odtažitost ale nezakryla velké stopy bolesti.
"Já... ne..." řekla téměř plačtivým hlasem Hermiona. "Asi jsem už neměla chodit... jen se to víc zamotá..." dodala téměř šeptem a pomalu se otočila na podpatku. "Dobrou noc," zamumlala ještě. Do očí jí vhrkly pálivé slzy hořkosti a smutku. Takhle to skončit nemělo.
"Mione, počkej!" ozvalo se za ní. V hlavě jí vyvstala vzpomínka na ráno téhož dne. Kdy tohle samé volala ona za ním. Zastavila se, ale neotočila se. S hlubokými nádechy, kterými se snažila dodat si odvahu si otřela zvlhlé tváře. Slyšela za sebou pomalu přibližující se kroky.
"Chtěla jsem jen říct," potlačila vzlyknutí a odmlčela se, "že jsem se ráno chovala... ukvapeně... já... promiň Dereku... já jsem zmatená... nechápu, co se tu děje, mezi námi. Ani co by se mělo dít. Nevím jaká volba je správná. V Bradavicích je Will a já nedokázala snést ten pocit... Nevím, co je správné... ale rozhodla jsem se, že to chci takhle... ať už to správné je nebo ne." Teprve pak se odvážila otočit. Derek stál pár desítek centimetrů od ní a zamyšleně ji pozoroval. Nadechl se aby něco řekl, ale ona ho zarazila.
"Navíc za tejden odjedu a zmizím ti ze života. Už se neuvidíme. Chtěla bych slyšet tvůj názor... musím slyšet tvůj názor..." zamumlala.
Přistoupil k ní a chytl ji kolem pasu, pevně ji přivinul k sobě a ona na něj upřela své uslzené oči. Chvíli se na sebe dívali bez toho, aby se jeden z nich pohnul nebo třeba promluvil. Pomalu sehnul hlavu a vyhledal její rty. Cítila se jako v blažené euforii, když se jejich ústa opět propojila v něžném polibku, jako kdyby jí v žaludku vypustili hejno motýlků, kteří teď nedočkavě poletovali dokolečka, jako kdyby jí oblekli do toho nejjemnějšího saténu a uložili do měkkých dek.

***

Další ráno bylo jiskřivé. Mione se ještě se zavřenýma očima usmála do sluníčka, které jí na tváři vykreslovalo kontury dne a hluboce nasála okolní vůni. Další vlna blaženosti jí projela se zjištěním, že tohle ráno je sobotní. Zamrkla do dotěrných slunečních paprsků a posadila se na posteli. Trochu se zarazila, když si uvědomila, že není u sebe v ložnici. Byla ale pravda, že si nepamatovala ani to, že by se tam přesouvala. S pohledem plným něžnosti se podívala na spící osobu vedle sebe. Vypadalo to, že Derekovi usnula v náručí. Pocítila jemné mravenčení v konečcích prstů a znovu si lehla, tváří k němu, aby viděla jeho chvějící se rty. Pomalu otevřel své zelené oči a na tváři se mu vyrýsoval jemný úsměv. Lehce ho políbila a v břiše ucítila podivný svíravý pocit. Jeho zelené oči jí připomenuly Harryho, ke svému podivení neucítila ani záchvěv smutku. Hlavou jí jen prolétla myšlenka, že se to musí podařit.
"Co se děje?" podivil se Derek, když si všiml jejího zamyšleného výrazu a přitáhl si jí za pas blíž k sobě.
"Ale nic," pousmála se na něj a potopila se do hlubin jeho očí.
'Prostě se to povede,' pomyslela si ještě.

***

Týden uběhl jako voda. Jako voda v horskému potůčku, která rychle stéká po ostrých bledých skalách. Hermiona byla sice částečně ráda, v tom ohledu, že se konečně vrátí za svými přáteli do milovaných Bradavic, ale většina jejího já byla posmutnělá a skleslá. Tohle byl den, kdy se naposledy viděla s Derekem a pravděpodobně i den, kdy bude muset Willovi všechno říci.
Seděla u sebe v ložnici a smutně a rozmrzele se pohupovala na posteli. Pohled svých hnědých očí směřovala na kliku u dveří a na tváři měla nepřítomný výraz. Najednou vyskočila na nohy a to v momentě, kdy se mosazná klika pohnula. Dveře se s jemným zavrzáním otevřely a dovnitř vešel Derek. Byli domluvení, že přijde a k přenášedlu dojde s ní. Její oči jako by už za tu dobu byly vyschlé a nedokázaly uronit ani jednu slzu. Derek ji objal v pevném objetí a ona si vděčně položila hlavu na jeho rameno. Šeptal jí do vlasů uklidňující slova a jemně s ní pohupoval.
"Měli bychom už jít," připomenul jí jemně po chvíli. Mlčky přikývla a pevně stiskla jeho ruku. Mávl hůlkou a donutil tak její sbalený kufr levitovat před nimi, když spolu naposledy procházeli kruvalskými chodbami. Neřekli za celou dobu jediné slovo. Nemuseli. Křečovitě svírala jeho dlaň a on se jí snažil uklidnit. Podezřívavě se na něj po očku podívala. Byl velmi klidný. Možná trochu nezvykle. Povzdechla si, když došli na nádvoří kruvalského hradu, z nebe se občas sneslo pár vloček a od úst jim stoupaly obláčky páry.
Otočila své hnědé oči na jeho obličej a nic neřekla. Objal ji kolem ramen a jemně ji políbil.
"Hlavně nebuď smutná," zašeptal jí do ucha. "Třeba se ještě uvidíme," povzbudivě se na ni usmál. "Třeba o prázdninách. Po škole." Kývla ale hlavou jí prolétla protestní myšlenka. Věděla, že už se s ním neuvidí, za celou dobu mu vůbec neřekla, že do této doby nepatří, cítila to, jako kdyby to byla zrada.

***

Hermiona seděla ve své ložnici. Již v bradavickém hradě. Na sobě měla modré plesové šaty a sledovala svůj odraz v zrcadlu.
"No tak, Mione, nebuď smutná," pousmála se na ni Nicol a jala se česat jí vlasy. "Co se stalo?"
"Ale nic," zatřepala nad tím Hermiona hlavou a docílila tak toho, že se prameny jejích vlasů vyvlékly z Nicoliných dlaní.
"Nevrť se," okřikla ji a Hermiona si omluvila. V odrazu v zrcadle viděla Nicolin soustředěný výraz, když smotávala jednotlivé pramínky jejích vlasů dohromady. Byla jí nesmírně vděčná, že se dál nevyptávala, co se stalo. Willovi to ještě říct nedokázala, přesto že věděla, že by měla a tak jen sledovala jeho utrápený a nechápavý výraz nad jejím podivným chováním, když přijela. Maškarní ples měl začít každou chvílí a Mione souhlasila, že půjde, přestože by se nejraději zamknula v ložnici a jen civěla do stropu. V žaludku měla podivný svíravý pocit, oči jí nedovolily uronit jedinou slzu a úsměv pro ni byl nadlidský úkol.
"No tak, nemrač se," povytáhla jí s úsměvem koutky úst nahoru Nicol, když dodělala svou pečlivou práci vzadu na její hlavě. Zvedla malé zrcátko tak, aby se Hermiona mohla s pomocí velkého zrcadla na svůj účes podívat.
"Páni," chabě se pousmála. "Děkuju."
"Prosimtě," mávla nad tím rukou Nicole se smíchem a pohodila svým rezatým závojem, který si nijak nesvázala. Hermioně z vlasů vytvořila jemný drdol z jednotlivých pramínků jejích tmavých vlasů. Popadla dvě masky z nočního stolku a jednu podala Hermioně.
"Tak pojď," vzala ji za ruku a vytáhla ji na nohy. "Přece nechceš přijít pozdě, ne?" mrkla na ni. Hermiona si s povzdechem prohlédla škrabošku. Veškeré šaty jí vybírala Nicole, zatímco ona byla pryč. Škraboška měla trochu tmavější barvu než šaty, ale byla také modrá, vy tvaru motýlích křídel a obrys byl vysázený třpytivými modrými kamínky. Se slabým úsměvem si ji nandala na obličej a nechala se za ruku odtáhnout ven z ložnice.
Vstupní síň byla plná párů a jednotlivců, kteří na své partnery ještě čekali. Dívky většinou volily podobný styl oděvů jako Nicol s Hermionou, jen pár jich mělo bláznivé kostýmy a ladily s partnery v kostýmech podobných. Těsně pod schody, po kterých dvojice dívek scházela, čekal Will a k Hermiony podivení Brian. Viděla jak smělým krokem vyrazil směrem k rudovlásce vedle ní a nabídl jí rámě, ta ho s úsměvem přijala a vyslala k Hermioně omluvný pohled. Will přistoupil k Mione a taktéž jí nabídl rámě. Hermiona sklopila oči při vzpomínce na Dereka a zavěsila se do něj. Dveře Velké síně se chvíli poté otevřely a poskytly tak prostor pro studenty, kudy mohli vejít.
"Vím, že to asi není zrovna místné, ale co se s tebou děje, Mione?" zeptal se starostlivě a uchopil ji za ruku, když vcházeli.
"Nic," zavrtěla hlavou a svou dlaň mu vyvlékla ze sevření. Cítila jeho smutný pohled na své tváři.
Velkou síň pomalu rozeznívaly táhlé tóny dobové melodie a některé páry se vrhly na taneční parket. Hermiona s Willem tančila dva tance, celou dobu uhýbala pohledem a odmítala mu pohlédnout do obličeje. Mlčel a vládlo mezi nimi tísnivé ticho. Pevně ji držel v tanečním držení a narozdíl od ní se jí upřeně díval do tváře. Dohrály poslední rytmy a Hermiona se rozhodným krokem vydala pryč z parketu.
"Hermiono, musíme si promluvit," donesl se k ní Willův naléhavý hlas. Vydala se k velké bráně vedoucí ze síně.
"Kam jdeš?" zastavil ji chycením za ruku William.
"Ven, projít se, sama," dodala s bolestí v hlase. "Promiň," zašeptala, vytrhla se mu a rozběhla se ven.
Zhluboka se nadechla nočního vzduchu, jakoby ji někdo věznil pod vodou. Počasí zde nebylo tak chladné jako v severské oblasti. Při vzpomínce na Kruval se jí oči zalily slzami. Zamrkala, aby je rychle zahnala a posadila se na vykouzlenou lavičku obrostlou kouzelnými růžemi. Položila si hlavu do dlaní a hluboce si povzdechla.
"Je pěkná noc, že?" ozvalo se za ní a ona nadskočila. Prudce otočila hlavou, aby viděla, kdo ji ruší. Za lavičkou stála vysoká postava s černou maskou přes obličej zahalená ve tmě. Neodpověděla a dotyčný pomalu přešel k lavičce a posadil se vedle ní hledíc přitom na oblohu posetou miliony hvězd. Zkoumavě se na něj zadívala, nevěděla koho, ale někoho jí připomínal.
"Je chladno," podotkla po chvíli.
"Ani ne, u nás je větší," zavrtěl hlavou a podíval se na ni. I v té tmě mohla spatřit známé zelené oči.
"Dereku?!" vyjekla a vrhla se mu do náruče.
"Říkal jsem, že se ještě uvidíme," usmál se a políbil ji. Užívala si krásného pocitu, který ji naplnil.
"Hermiono?" ozval se za ní překvapený a bolestný hlas, rychle se podívala tím směrem a spatřila Willa s nechápavým výrazem a bolestí ve tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Al-nessa Al-nessa | 27. září 2008 v 20:53 | Reagovat

Páni první komentář :-)

Krásná kapitola, chudák Will, ale doufam že Mione bude s Derekem

Už se těšim na další kapitolu :-) :-)

2 Al-nessa Al-nessa | 27. září 2008 v 20:59 | Reagovat

A ještě dodávam, žá já poctivě čtu, a najde se i určitě někdo jiný, kdo čte, takže pokračuj v psaní :-):-):-)

3 Enni Enni | 28. září 2008 v 8:04 | Reagovat

Tato povídka je moc hezká, utčitě pokračuj!!!!!!!!! Já ji čtu a moc se těším na další část. Doufam, že bude hodně brzo.

4 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 28. září 2008 v 14:54 | Reagovat

Leeno!!! To si asi děláš srandu, nebo co! Chudáček Will! tTy mi mučíš mého oblíbence!!! Vrrr! Sice jsi mi říkala, že s ním nemáš dobré úmysly ale tohle jsem fakt nečekala!

Po slohové stránce kapitola není nejhorší, ale ten konec!Ty mi toho Willa tak mučíš, zlodušnice jedna!

5 Leena Leena | Web | 28. září 2008 v 15:07 | Reagovat

promiň 0=o) ale teď už to bude spíš čím dál tím horší a horší... O=o)

6 Honey Írimë Honey Írimë | E-mail | Web | 28. září 2008 v 18:58 | Reagovat

Ahojky, no už som si tu prečítala pár jednorázoviek (a plánujem aj kapitolovky ;)), musela som ti povedať, že to bolo naozaj skvelé!!! Napísala som ti tam aj komenty, ale nevedela som, či si to budeš čítať ;) No hlavne ma dostal "Den skonu"...nemalo chybu xD A potom ten slash s Malfoyom a Harrym...ako sa mu ospravedlňoval, a potom mu podal tú kyticu ruží... No bomba!!xDDD

No nič, hlavne ti ďakujem, lebo ma to rozosmialo, a to som už fakt potrebovala ;)

7 Abogarth Abogarth | 1. října 2008 v 18:12 | Reagovat

Ahojky moc pěkná kapitolka ;-). Nahodou ja sem rada, ze neni s Willem, nemam ho rada. Moc pekny.A jinak taky hltam kazdou kapitolku, takze urcite pokracuj.Tesim se na dalsi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama