8.kapitola: Odhalený Malfoy

20. září 2008 v 19:40 | Leena de Noir Idée |  Její rozhodnutí/ Her decision - by MajiKat

Omlouvám se a zároveň jsem na sebe náležitě pyšná... Překlad osmé kapitoly jsem měla napsaný na volných papírech, které jsme omylem vyhodili spolu s ostatními papíry do sběru, takže mi nezbývalo pouze přepsat již přeložený text, nýbrž znovu všechno přeložit... Tím se nechci omlouvat, říkám to jen jako informaci...

Další den v práci se vlekl. Hermiona přenechával úkoly ostatní spíš, než by se na nich sama účastnila, bylo to něco, co nikdy nedělala. Ráda byla uprostřed všeho, co se na oddělené dělo, ale její hlava byla tak naplněna myšlenkami na Draca, že zjistila, že je těžké se na cokoli soustředit.
Toho rána při přestávce na kávu se viděla s Ronem a Harrym, Ron se jí nechtěl podívat do očí a Harry se na ni slabě usmál, než svou pozornost přesunul na něco jiného. Hermiona ucítila, jak jí pohled rozmazaly slzy a přestávku strávila zavřená u sebe v kanceláři, kde potichu plakala.
Zoufale jim chtěla všechno vysvětlit. Věděla, že to, že souhlasila se schůzkou s Dracem, by mohlo zahýbat s hranicemi jejich přátelství. Také věděla, že to, že dále pokračuje v podivném malém vztahu, staví její přátelství před zkoušku.
Při pauze na oběd se přemístila na Příčnou ulici, aby pozvala Ginny na oběd. Šly do stejné kavárny, jako šla ona s Dracem. Hermiona si povzdechla. Schůzka, která začala všechny její problémy, jí připadala dávná stovky let. Čas, kdy se mohla smát a říkat Ronovi a Harrymu všechno, vypadal, že je už dávno pryč.Smutně se strachovala, jestli by se to někdy mohlo vrátit zpět do normálu.
"Musíš jim dát více času, Mione," řekla Ginny, jako by jí četla myšlenky. "A jez, ještě ses toho ani nedotkla."
"Na jídlo teď opravdu nemám ani pomyšlení, Gin," odpověděla Hermiona tiše, zatímco posouvala svůj salát po talíři.
"Potřebuješ jíst. Seš strašně hubená. Dával ti Malfoy jíst?" zeptala se Ginny a osušila si ústa ubrouskem.
"Ano."
"Dobře. Potřebuju vědět, že se o tebe bude starat," odpověděla Ginny.
Hermiona se zamračila. "Jak to, že to bereš tak dobře, Gin? Těžko tomu sama můžu uvěřit, ale ty tu mluvíš a chováš se, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě."
Ginny si povzdechla. "Ani pro mě to není lehké, Hermiono, ale narozdíl od jistých dvou mužů, které známe, si myslím, že jsi docela schopná utvořit si svůj vlastní názor. Zapomněla si, co jsem ti říkala předtím? Pokud tě Malfoy udělá šťastnou, budiž."
Hermiona pocítila, jak se jí oči zaplnily slzami. "Děkuju," zašeptala.
Ginny se natáhla a stiskla Hermioninu ruk. "Mám tě ráda a znám tě. Nejsi hloupá. Jsi jedna z nejchytřejších a nejmilejších lidí, které jsem potkala. To bude to, proč si tě vybral."
"Kdo?"
"Malfoy. Řekla si, že potřeboval někoho s kým by si promluvil, správně? Na začátku. No, také není hloupý. Musel vědět, že ho vyslechneš, že ho budeš poslouchat. To je proč přišel za tebou a ne někým jiným," řekla Ginny měkce. "Vím, že bych to v jeho pozici udělala."
"Chci jen být šťastná, Gin. Ale nechci někomu dál ubližovat, zvlášť pak Ronovi. On je na mě tak naštvaný, nechtěl se na mě ani podívat. Nechci strávit zbytek života neschopná s ním mluvit. Nevím, jestli..."
Ginny pozvedla ruku. "Neříkej to. Nevzdávej se šance být s někým šťastná, jen kvůli tomu, že ubohý malý Roníček si to neumí představit. Myslíš, že by se choval jinak, když by šlo o někoho jiného? Prosím tě, Mione! Znáš ho. Víš jaký je. Bude kvůli tomu na chvíli šklebit a mít špatnou náladu, ale pak se přes to bude muset přenést. Buď to a nebo s tebou nebude do smrti mluvit, o čemž vím, že by to nikdy neudělal."
Hermiona mlčky seděla, dívajíc se na svůj talíř jídla. Ginny si povzdechla.
"Co chceš, Hermiono? Právě teď? Co chceš?"
Hermiona pozvedla pohled a podívala se přímo do očí své kamarádky. Zhluboka se nadechla. "Draca. Chci Jeho."
Ginny se usmála. "Tak to tak udělej."
Hermiona se váhavě usmála. Teď když to řekla, byla si tím jistá. Chtěla s ním být. "Musím jít," řekla, ve spěchu vstala a popadla své věci.
Ginny spiklenecky zablýsklo v očích. "Neskonči moc zaměstnaná, abys nezapomněla na moje narozeniny v sobotu."
Hermiona se zarděla a rychle líbla Ginny na tvář. "Nezapomenu. Budu tam, slibuji."
S úsměvem od ucha k uchu spěchala Hermiona zpět do kanceláře, kde Dracovi napsala krátký vzkaz.

Buď večer doma. Potřebujeme si promluvit.
Uvidíme se pak
Hermiona

Sledovala, jak její sova odlétá, byla šťastnější než kdy za celé týdny.
***

"Draco! Ahoj! Si tu?" volala Hermiona. Manor byl tajuplně tichý, stíny se ze stěn zvedaly jako zlověstné síly a pohlcovaly její tělo. Hermiona se zachvěla v předtuše, přeběhl jí mráz po zádech, tuhla jí krev v žilách a nepříjemný pocit se jí usadil v hlavě. Něco nebylo v pořádku. To ticho, temnota a ledová energie proplouvající domem, byly zlomyslně zlé (N/A:pardon, ale líp to přeložit nešlo). Hermiona se dotkla tenkého kusu dřeva skrytého v hábitu a zhluboka se nadechla. Opatrně prošla po špičkách skrz jeden prázdný pokoj za druhým, snažíc se snížit její rostoucí strach a zastavila se, když uslyšela Dracův hlas nesoucí se z obývacího pokoje. Potichu došla ke dveřím a všechny smysly v jejím těle byly nastražené.
"Víme, že máš ministerstvo za zadkem, Malfoyi, ale tohle už déle čekat nemůže."
"Chápu to, ale tohle pro mě není nejvhodnější chvíle," odpověděl Draco přiškrceným a nepřirozeným hlasem.
Hermiona rychle nakoukla do pokoje. Draco seděl na pohovce, svou blonďatou hlavu v dlaních a jeho ramena byla sklíčeně pokleslá. Druhý muž byl vysoký a štíhlý, ležérně se opíral o krbovou římsu, klidný a samolibý. Měl na sobě černý plášť s kápí přes hlavu, takže si nemohla udělat představu o jeho vzhledu. Jeho paže byla dlouhá a svalnatá a kůže jemná a hebká. Zvedl ruku při gestu, rukáv sklouzl a odhalil jeho předloktí.Hermiona potlačila zalapání po dechu, ruka jí vylétla k ústům a bolestivě dopadla na její rty. Měl nejasné stopy Znamení zla. I v tom světle mohla vidět lebku a hada.
Sesunula se po stěně dolů, srdce jí bušilo a v očích se jí objevily slzy.
Opět mluvili a ona stočila svou pozornost zpět na hlasy, ignorujíc touhu, aby to byl jen sen.
"Víš, co dělat, Malfoyi, prostě to udělej," řekl ten druhý svým hlubokým a plným hlasem.
Slyšela Dracův povzdech. "Uvidím, co se dá dělat, ale nic neslibuju, dobře? Je pro mě těžké svobodně se pohybovat. Můj dům je sledovaný. Už nemůžu dělat, co chci."
Hermiona se zamračila. O čem to mluvil?
"Ztrácíme trpělivost, Malfoyi."
"Je to výhružka, Blaisi?"
Hermioně vyskočilo srdce do krku. Blaise Zabini! Ministerstvo po něm pátralo už roky a ona byl tady u Draca v domě. Sevřela pěsti.
Blaise se dutě zasmál. "Považuj to za přátelské varování." Zmizel s hlasitým PRÁSK!.
Hermiona se pomalu sesunula na zem s hlavou v dlaních. Uslyšela, jak si v obývacím pokoji Draco hlasitě povzdechl. Jeho kroky se náhle odrážely šikmo přes naleštěnou podlahu a Hermiona zpanikařila. Rychle se postavila, nevěděla, kam jít. Zrovna se chtěla rozběhnout, když Draco došel do haly. Ztuhl, když ji uviděl a jeho oči se rozšířily v šoku.
"Hermiono, co..."
"Kdy si mi chtěl říct pravdu?" vyjekla, najednou už neměla strach.
Draco zbledl. "Jak dlouho si tu byla? Co si slyšela?" zeptal se, jeho hlas byl nízký a naléhavý.
"Dost na to, abych zjistila, že jsem úplný idiot!" zařvala na něj. Natáhl se k ní s výrazem bolesti ve tváři a ona ho hrubě odstrčila. Tělem jí projel vztek, tak žhavý a silný jako oheň, sáhla do kapsy svého hábitu a vytáhla hůlku. Dracovo oči se ještě více rozšířily, pozvedl ruce a nepokusil se vytáhnout vlastní hůlku.
"Nech mě to, prosím, vysvětlit. Není to tak, jak si myslíš, Hermiono," řekl rychle.
Hermiona si utřela slzy z tvář, hůlkou ukazujíc přímo do jeho obličeje. "Máš pět vteřin, abys mi řekl, co při Merlinovi... co... tu dělal smrtijed nebo tě omráčím. Přísahám, že to udělám," řekla ledově.
"Dobře, dobře, všechno ti řeknu. Jen, prosím, skloň hůlku," odpověděl tiše Draco bez toho, aby očima uhnul z jejího obličeje.
Zavrtěla hlavou. "To si nemyslím, že udělám. Mluv."
Neřekl nic, jen sledoval její počínání. Udělal krok směrem k ní.
"Řekla jsem mluv!" zaječela Hermiona a naklonila se, dokud špičkou své hůlky nepřitlačila na jeho hrdlo. Dracovi se vytratila všechna barva z tváře a nedobrovolně zaklonil svou hlavu dozadu."
"Prosím!" zašeptala a slzy se jí kutálely po tvářích. "Prosím, nenuť mě."
Draco zavřel oči a zhluboka dýchal. Když je otevřel, Hermionu šokoval pohled na blyštící se slzy.
"Lhal jsem ti. Je mi to líto, ale bylo to pro tvou ochranu. Není to, jak si myslíš, Hermiono. Pracuju pro ministerstvo. Jsem špeh," řekl tiše.
Zamračila se. "Cože si?"
"Špeh, Hermiono. Špeh v nitru smrtijedské organizace pro ministerstvo kouzel. Percy mě získal, když jsem se před čtyřmi roky vrátil domů. Nelžu ti, přísahám. Nemůžu se ke straně zla ani vrátit. Donutil mě složit Neporušitelný slib. Kdysi jsem si slíbil, že už nikdo nebude kontrolovat můj život jako můj otec, ale pak jsem svůj život vložil do rukou Percy Weasleyho," odpověděl Draco zahořkle.
"Ale... nechápu, jak se tohle mohlo stát?" zeptala se.
"Dali mi ultimátum. Pomáhat jim nebo být zavřený v Azkabanu. Nechtěl jsem se k tomu místu přiblížit, ne po tom, co se stalo s mou matkou. Nechtěl jsem mít nic společného s tím, co zapříčinilo smrt mých rodičů. Tak jsem změnil strany. Ve svém srdci jsem to udělal už dávno předtím, ale tohle to udělalo definitivním," řekl Draco potichu.
Hermiona byla zmatená. Draco byl špeh? Pro ministerstvo kouzel? Nepatrně to sní otřáslo, ale stále neskláněla svou hůlku.
"Takže celou tu dobu si...všechny ty roky..."
"Ano. Dával jsem smrtijedům pocit, že jsem jeden z nich. Ale nejsem, Hermiono. Nejsem. Nikdy jsem nebyl!" vykřikl, přistoupil blíž k ní a vršek hůlky se s podivnou silou vmáčknul do jeho krční žíly. "Musíš mi věřit."
"Nevím, čemu věřit, Draco. Jak mám vědět, že mi říkáš pravdu?"
"Zeptej se Percyho. Zeptej se Billa Weasleyho - byl tam také. Dej mi lahvičku Veritaséra a já ti to potvrdím," řekl Draco. "Podívej se mi do očí a řekni mi, že lžu, Hermiono a já se nechám odvést."
Hermiona nic neřekla, jen dál zírala na vršek své hůlky přitlačený na bledé linie jeho hrdla. Slyšela, jak nervózně polknul, viděla, jak se jeho hrdlo pohnulo. Pomalu zavrtěla hlavou.
"Ne, ne! Ty ses vůbec nezměnil! Jsi jako ďábel, tak jako si byl vždycky," vyjekla.
"Podívej se mi do očí, Hermiono," řekl s bolestí v hlase.
Stále vrtěla hlavou, její hůlka na jeho krku a mumlala 'ne'.
"Podívej se na mě nebo mě zabij, Grangerová!" zařval vztekle a s potlačovaným pláčem. Hermiona zvedla obličej potřísněný slzami a s vzdorem se zadívala do jeho očí.
Byly světle šedé a široce otevřené. Zírala do nich dlouho chvíli. Viděla všechny jeho obavi, jeho touhy, jeho bolest a naději. Viděla holou zranitelnost hluboko v jeho nitru. Viděla svůj vlastní odraz v jeho očích. Viděla tam pravdu. Pomalu sklonila svou hůlku.
Draco si zhluboka oddechnul. "Děkuju." Znova se na ni podíval.
"Musím se posadit," řekla slavě, cítil, jak se jí podlamují kolena. Přikývl, vzal ji za ruku a odvedl ji k sedačce v obývacím pokoji. Draco se posadil vedle ní, ale ani se jí nepokusil dotknout. Jen se na ni díval.
Hermiona polkla. "Proč si mi to všechno neřekl předtím?" zeptala se tiše.
"Víš proč, Hermiono. Není pro lidi bezpečné, aby to věděli," odpověděl.
Přikývla. Znala ministerský protokol pravděpodobně lépe než kouzelník, který ho napsal. "Ale co Blaise a smrtijedi?"
"Nemluvil jsem se Zabinim měsíce. Snažil jsem se oddělit od té skupiny, ale je to těžké, zvlášť pak pro mě. Vzpomínka na otce dosahuje skvělé pozice a oni chtějí, abych pokračoval v jeho stopách. Zkusil jsem všechno abych je donutil změnit plány," povzdychl si Draco a pročísl si prsty vlasy. Vypadal tak unaveně a vyčerpaně. Hermiona měla nutkání ho obejmout.
"Nevím, jak jsem mohl být tak lehkomyslný," řekl náhle, vyskočil a začal přecházet po místnosti. Stočil na ni pohled. "Dostal jsem tě do nebezpečí. Můj bože, Hermiono, jestli někdy zjistí... Chci tě před tím uchránit! Před nimi! Nezdráhali by se tě zabít. A já bych byl další."
Hermiona se otřásla, když jí z jeho slov přeběhl mráz po zádech. "Tak co teď?" zeptala se ho slabě.
Draco si k ní opět přisednul a vzal její ruce. "Musíš z tohohle pekla utéct a nevrátit se, to je to."
Zavrtěla hlavou. "Ne, to neudělám."
"Musíš! Nechci, aby si šla, ale tohle je příliš nebezpečné. Kdyby si vešla do toho pokoje dřív, Zabini by tě v okamžiku zabil. Nechci, aby se to zas stalo. Prosím. Hermiono. Jdi a zůstaň v bezpečí," zašeptal.
Hermiona tvrdohlavě opět zavrtěla hlavou. "Ne. Draco, ne. Dnes večer jsem přišla, abych ti řekla, že chci být s tebou a nepůjdu pryč, obvzlášť ne teď," řekla.
"Chceš být se mnou?" řekl tiše a ona přikývla. Draco na ni zíral v tichém šoku. "Vážně? Vážně chceš být se mnou?"
"Ano, ty blázne!" vykřikla a dala své ruce kolem jeho krku. Jeho paže ji objaly a těsně ji přitáhly. Jeho tělo se slabě zachvělo.
"Hermiono,"zašeptal jí do vlasů. Otočila hlavu, našla jeho rty a láskyplně ho políbila.
"Měli bychom tě odsud dostat. Kontaktuju ministerstvo. Mohou tě poslat do bezpečnostního domu," zamumlala proti jeho rtům. "Běž se sbalit. Na chvíli sem zpátky nebudeš moct. Vezmu psa. Můžeš dnes zůstat u mě."
***

Hermiona a Draco přijeli další ráno na ministerstvo unavení a s rozespalýma očima. Žádný z nich nezamhouřil ani oko. Při každém zvuku oba sahali po hůlkách. Byli na pokraji svých sil, nedůtkliví a napjatí. Imelda dala Mellanovi okamžitě najevo, kdo je pánem, když prackou obrovského psa sekla do čumáku, v minutě, kdy přišel dovnitř. Draco ho na celou noc zamknul v prádelně a seslal na dveře zvukotěsné kouzlo, takže nemuseli poslouchat jeho vytí.
"Poslouchej, Hermiono, já to nepotřebuju," řekl Draco, když byli v její kanceláři. Hodila po něm pohledem.
"Ano, potřebuješ. V panství není bezpečno, ne do té doby, než bystrozorové chytí Blaise."
Povzdechl si. "Jsem z toho všeho unavený. Čtyři roky skrývání se před tím, kým jsem byl a před tím kým jsem."
"Nemůžu uvěřit, že tě do toho Percy zatáhnul," vztekala se a chodila dokola. "Co si myslel?"
Draco se zasmál. "Zlato, ty bys to udělala jinak?"
Nic neřekla, praštila sebou do židle a mnula si hlavu. Seděli v tichosti, Hermiona bojovala se spánkem, dokud do dveří nestrčila hlavu její asistentka.
"Ministr vás teď přijme, slečno Grangerová, pane Malfoyi," řekl a Hermiona ji poslala s díky pryč.
"Pojď," řekla, zvedla se a chytla Draca za ruku. "Jdeme to vyřešit."
"Hermiono... zatracený do všeho se motající Nebelvíre," zaklel Draco polohlasně. Hermiona po něm šlehla nebezpečně jedovatým pohledem.
"Pojď!" řekla rázně a s pozůstatky energie, co jí zbyly, ho postavila na nohy. Táhla ho chodbami, vysílajíc zlostné pohledy na všechny, kdo jim stáli v cestě. Ignorujíc ministrovu sekretářku vpadla do Percyho kanceláře a Draca táhla za sebou.
"Jak se máš, Hermiono?" zeptal se Percy mile a ona se na něj zamračila.
"Co uděláš, aby si to napravil?"zuřila a nahnula se přes jeho stůl. Ucukl před vztekem v jejích tvrdých hnědých očích.
"No..." začal, napřímil se v židli a rovnal si kravatu.
"Řekl jsem ti, že to nepotřebuju," zasyčel Draco.
"Buď ticho!" vyštěkla a otočila se zpátky na Percyho. "No?" zeptala se s rukama na bocích.
Percy si promnul spánky. "Pošleme ho do bezpečnostního domu, s párem bystrozorů na ochranu."
"Nepotřebuju žádnou speciální ochranu, Weasley," obořil se na něj Draco.
"Jakožto ministerský zaměstnanec potřebujete, co řeknu," odpověděl Percy chladně. "Nyní, á zdravím pánové, prosím pojďte dál."
Pokynul ke dveřím, Hermiona a Draco se otočili a spatřili vcházet Harryho a Rona oblečené v neformálních mudlovských oděvech. Harry tázavě pozvedl obočí nad pohledem, který se mu naskytl, Ron se zamračil a něco si pro sebe zamumlal.
"Vaše ochrana, pane Malfoyi," řekl Percy poněkud samolibě.
Draco klesnul na židli. "Och, to je prostě úžasný," řekl uštěpačně a pohledem se zabodával do ministra.
Percy lehce zrudl, ale ignoroval ho. "Harry, Rone, budete doprovod pana Malfoye a Hermiony..."
"Cože?" řekli Hermiona a Ron najednou.
Percy ještě více zčervenal. "Jdeš taky. Tvůj, ehm, vztah s Malfoyem tě staví do přímého nebezpečí, takže pro tvou vlastní ochranu, budeš také poslána do bezpečnostního domu do té doby, než se nám to podaří vyřešit," řekl Percy a vypadal docela potěšený sám sebou.
Hermiona na Percyho zlostně shlížela a Draco se zasmál. Otočila obličej k němu.
"Říkal jsem ti, že tohle bylo zbytečné," to bylo vše co řekl a ona si povzdechla, sedla si vedle něj na pohovku a natáhla se pro jeho ruku. Draco vděčně propletl své prsty s jejími. Přestože by spíš zemřel než aby to přiznal, byl vyděšený.
"Na jak dlouho?" zeptal se Ron Percyho, který pokrčil rameny.
"Potom tedy," řekl Harry otáčejíc se na Hermionu a Draca, "pojďme do toho."
"Harry, počkej," řekla Hermiona. "Potřebuju, aby pro mě Ginny udělala laskavost. Potřebuju, aby si vzala zvířata, zatímco budeme pryč."
"Zvířata?"
"Imeldu a Mellana, Dracova psa. Oba jsou v mém bytě," řekla tiše. Ron uhýbal před jejím pohledem a ona si lítostivě povzdechla.
"Jo, to není problém. Pojďme," odpověděl Harry nervózně a vedl je ven z místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 celie celie | 23. září 2008 v 10:55 | Reagovat

Super. Jsem ráda, žes začala překládat:-)

2 Viv Viv | Web | 23. září 2008 v 12:27 | Reagovat

Oooch...

Ach ta ironie osudu..

Percy je prostě děsně milej:D

Takže Lee, překládej hezky dál ;D

3 Hatifnatif Hatifnatif | 23. září 2008 v 20:41 | Reagovat

Moc krásný překlad, díky, ráda čtu tuhle povídku.

4 Al-nessa Al-nessa | 24. září 2008 v 22:15 | Reagovat

Wow, tak to bylo dobrý. Harry a Ron jako ochrana, fakt dobrý. :D Už se těšim na další kapitolku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama