Trauma aneb nejen duševně narušený

12. října 2008 v 19:59 | Leena de Noir Idée |  Trauma aneb nejen duševně narušený
Tuhle jednorázovčičku sem našla ve svým pc zahrabanou, tak jí sem dávám, jen aby něco přibylo :-) snad si alespoň trochu počtete :-) trochu tomu chybí pointa

"Sirie, už si slyšel o tom novým obrazu v osmým patře?" zamumlal Dvanácterák s plnou pusou ovesné kaše.
"Myslel si ten gobelín, kterej Filch vyhrabal odněkud ze sklepení?" zasmál se Sirius a zrakem přejížděl dívčí osazenstvo stolů a vybíral si, která z nich by byla nejlepší do budoucna.
"Jo přesně ten," přikývl James a ani se trochu nezarazil nad svou 'mírnou' mýlkou. "Zdá se mi nějakej podivnej, tobě ne...? Siriusi! Sakra můžeš chvilku dávat pozor na to, co ti říkám? Holku na běhání při měsíčku si můžeš najít potom," ohradil se, když si všiml, že mu kamarád nevěnuje nejmenší pozornost.
"Jedinej, kdo tu běhá při měsíčku, je Remus. Vždyť poslouchám," zasmál se.
Bledolící chlapec se ohradil jen zakašláním zpoza tlusté bichle, kterou měl před obličejem.
"Mně se na tom gobelínu zdá něco hrozně divnýho," zamyslel se James, při čemž, jak Sirius pár chvil na to upozornil, vypadal věru legračně.
"Pro tvé klidné vědomí a svědomí a pro tvůj klidný spánek, to tam dneska večer zajdeme okouknout, ale teď mě prosím pánové omluvte, musím za dámou," zvedl se černovlasý gigolo a zamířil ke dveřím, ze kterých právě vyšla, jak to říci, velmi vyvinutá, blonďatá spolužačka.
"Reme co máme za hodinu?" otočil se brýloun s povzdechem na kamaráda.
Remus konečně vyhlédnul zpoza knihy s velice ustaraným výrazem.
"Nemáš horečku? Dneska je sobota," odkašlal si, ale když zjistil, že už ho James neposlouchá opět zmizel za koženou vazbou.
"Bibliofile," uchechtl se Dvanácterák a následujíce Siriova případu, také vstal.
"Ahoj Evansová, dneska ti to fakt moc sluší," pozastavil se u drobné zrzky, která po něm jen hodila zlým pohledem a pokračovala v debatě s kamarádkami. "Taky sem tě rád viděl," dodal vesele a vyšel do Vstupní síně.
Nohy jako by ho samy nesly nahoru po schodech a přímo do osmého patra. Zahnul za roh a podíval se na starý gobelín, který zobrazoval nějakého kouzelnického mága, jak držel podivnou knihu. Nevěděl co, ale něco se mu na celém gobelínu zdálo divné. Po deseti minutách, co ho pohledem zkoumal, si zanadával na toho, kdo vymyslel, že se koberce budou věšet na zeď a několikrát nakopnul brnění stojící opodál, které se při každé ráně s řinčením ohradilo proti takovému zacházení.
"Sakra!" rozčílil se, jak nejslušněji dokázal a praštil pěstí do gobelínu, místo toho, aby si narazil klouby a z koberce se vznesl oblak prachu, jeho ruka neškodně projela skrz. Kdyby neměl strach ze slepoty, oči by mu už asi dávno vypadly z důlků. Překvapeně ruku vytáhl a pozorně si ji prohlédl, jestli na ní není nic zvláštního. Kromě něčeho bílého, co označil za ptačí -cenzurováno- na ní nic divného nebylo.
Zvědavě prostrčil ruku skrz gobelín a následovala i hlava a celé tělo. Překvapeně se rozhlédl kolem sebe. Koberec ho vyplivl v nějakém mudlovském městě, kde všichni pobíhali sem a tam a pokřikovali na sebe. Po chvíli rozhlížení se mu došlo, že asi bude na náměstí.
"Ah, promiň," ozvalo se vedle něj, když ho někdo málem srazil na zem. Řeči sice zcela rozuměl, ale přísahal by, že angličtina to nebyla. Vedle něj postávala usmívající se hnědovláska.
"Nestalo se ti něco?" blýskla úsměvem. Kdyby nebyla Evansová... ah... a odpusť nám hříchy...
"N-ne, v pohodě," zacukaly mu koutky, když se pokusil o úsměv.
"Terko!" zakřičela ona dívka na blondýnku. Ta postávala těsně vedle ní a nyní si ucpávala uši.
"Ghh?" zavrčela tázavě.
"Koukni se na něj," zatleskala brunetka nadšeně a prstem píchla Dvanácteráka mezi žebra.
"Koukám," zívla blondýnka.
"Ten vypadá jako Harry," vykřikovala brunetka v radostném opojení.
"Já jsem Verča!" nadšeně mu podala ruku.
"Těší mě, James," představil se.
"Nějaká přezdívka? Vtipné," zasmála se 'Verča' a zašátrala rukou v kapse.
"Na!" vrazila kamarádce do ruky podivnou věc. "Vyfoť nás spolu!"
Potom se nalepila na Jamese a vyšpulila pusu. Blondýnka mačkala spoušť dokud brunetu bavilo se vedle něj nakrucovat.
"Nezajdeš do pizzerky?" zeptala se následně, ale aniž by čekala na odpověď táhla ho na druhou stranu náměstí, než kudy se sem dostal. Byl natolik ohromený, že se ani nebránil.
"Já... já..." snažil se něco říct, ale nezbylo mu nic víc než nechat zoufalý pohled na místě kde se vzduch nějak podivně tetelil.
Verča usadila Jamese na plastovou židli a blonďatá kamarádka se mezitím někam zdvořile vypařila. Bruneta ho začala zahrnovat nesčetně otázkami a informacemi, až musel překvapeně pozvednout obočí, kolik slov dokáže holka říct za pět sekund. Odpovídal jen 'hmm, jo, aha, no jo' a snažil se něco vymyslet. Po chvíli se omluvil, že musí na záchod a doufal, že se mu podaří proklouznout do podloubí. Téměř jako z detektivek se opatrně proplížil za jejími zády a asi v polovině náměstí se rychle rozběhl k průchodu, kterým se sem dostal. Nezbývalo nic než doufat, že ten průchod bude fungovat. Za chvíli pocítil, jak ho něco vcucnulo a v mžiku se objevil zpět na chodbě bradavického hradu. Vyděšeně se podíval na gobelín a odcouval ke schodům. Dnes se bude mít rozhodně z čeho vzpamatovávat. A to ještě netušil, jaké psychické problémy bude mít do budoucna s traumatem z osmého patra...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Írimë Írimë | Web | 17. března 2009 v 8:11 | Reagovat

Pekne napísané, celkom vtipné a páčilo sa mi, ako sa tam dostal na to námestie :D Konečne spôsob, ktorý je aspoň trochu pravdepodobný! (samozrejme myslím pravdepodobný v HP :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama