18.kapitola: Vrať se zpátky

29. listopadu 2008 v 21:56 | Leena de Noir Idée |  Její rozhodnutí/ Her decision - by MajiKat
Po dlouhé době jsem tu s článkem a dokonce i kapitolkou k Rozhodnutí :-) Doufám, že se bude líbit.. Je to překlad na jeden zátah, takže by se tam mohly objevit nesmyslné tvary, ale myslím si, že se to nestalo... doufám... Jimmi začně prý 19. kapitolku překládat 2. prosince, takže potom určitě zkontrolujte její stránky :-) ;-)

Draco se posadil na sedačku, v ruce kolébal svůj šálek kávy. Se zájmem přelétl kuchyň pohledem, s jeho rty si pohrával malý úsměv. Vše bylo pocákané mlékem - pokrývalo linku a rozlévalo se po podlaze. Dracův úsměv se rozšířil, když si povšiml svých kalhot, které povlávaly z kuchyňského dřezu, přesně tam, kam je Hermiona odhodila noc předtím.
Těkal očima kolem, nevěnujíc pozornost rozmanitým kusům oblečení roztroušeným po podlaze předtím, než se pohledem zastavil na její podprsence, která elegantně visela na klice dveří do spíže. Draco se zazubil při vzpomínce, jak prakticky strhl černé krajkové prádlo z jejího těla zuby. Spokojeně si povzdychl a užíval si teplý pocit rozprostírající se mu paží, který vycházel z keramického hrnku. Minulá noc byla přesně to, co oba, on i Hermiona, potřebovali - noc hrátek a úplné odvázanosti. Probudil se toho rána jako báječně šťastný muž a cítil se víc sebevědomě a čile než kdy v posledních dnech. Schopnost cítit lásku a štěstí uprostřed jejich současné noční můry bylo požehnání, za které byl Draco vděčný každý den.
Hermiona vešla do kuchyně s Harrym v patách. Vlasy měla rozpuštěné kolem ramen, na sobě měla obnošené džíny s lehkým zeleným svetříkem a její obličej byl jasný a šťastný. Draco ji nikdy neviděl krásnější. Hodila po něm rozezleným pohledem, když si povšimla stavu kuchyně. Pokrčil rameny. Požádala ho, aby uklidil, ale neměl se k tomu. Draco si povšiml jak se Harry zvědavě rozhlíží kolem, obočí měl významně pozvednuté a ve smaragdových očích mu tančily drobné jiskřičky.
"Co se tu sakra dělo, Malfoyi?" zeptal se Harry rozpustile s chlapeckým úsměvem na tváři.
Draco se samolibě uculil a usrkl své kávy. "Nic co by tě muselo zajímat, Pottere."
"Draco," zasyčela Hermiona skrz zuby, viditelně zahanbená a rudá až ke kořínkům vlasů. "Proč si tu neuklidil? Bože! Cítím se tak trapně."
Draco se na ni usmál ignorujíc její poznámku a otočil se na Harryho. "Nějaké zprávy?"
"Vlastně jo," řekl Harry, jeho oči si okamžitě přestaly všímat jejich veselí a s náznakem obav se zastavily na Dracově obličeji. "Mnoholičný lektvar je hotový a Zabini udal místo, kde se sejdem."
Hermiona se zamračila vyndávajíc svou hůlku a uklidila kuchyň.
"Hej, zlato, mohl jsem to udělat," uculil se drze Draco a užíval si podráždění, které se jí mihlo přes tvář. "Takže jste poslali dopis? Jordan by měl dělat dobrou práci. Nechci, aby měl Zabini třeba jen nejmenší podezření."
"Klid Malfoyi, zvládne to. Strávil poslední týdny studováním rukopisu, který mu McGonagallová poslala, aby zdokonalil přesný padělek. Nemusíš si s tií dělat starosti. Vyslal sovu dnes ráno a obdržel odpověď téměř ihned," odpověděl Harry a opřel se o teď již čistou linku.
"Tak rychle?" zamumlal Draco a jeho podezření rostlo. "A co říkal?"
"Aby jsme se sešli dnes večer, o půlnoci, v Obrtlé ulici," odpověděl Harry příkře.
Draco ucítil ledový pocit strachu, který se na něm usadil a jeho podivně malý svět se mu zhroutil k nohám jako sklo. "Dnes večer. Pottere," řekl tiše, "nemyslím, že to můžu udělat."
Hermiona sklouzla pažemi po Dracových zádech a přitáhla si ho k sobě. "Ano, můžeš," řekla jemně a on se na ni překvapeně podíval. Byla vždy silně proti tomu, aby byl do toho zapletený. "Musíš," pokračovala, jako by mu četla z tváře. "Normální život, Draco, pomatuješ? To je to, co chceme, co všichni chceme," řekla, její hlas byl silnější a pevnější.
Draco pohlédl na Harryho, který přikývl, jeho obličej byl bledý. Potter měl ženu a dítě, měl pro co žít a Draco viděl, jak moc mu poslední pokus ukládal na ramena váhu Temného Pána. Lépe si Harryho prohlédl, povšiml si silné linky na jeho bradě, způsob jak držel svou hlavu vysoko a jeho přímý postoj. V tom momentě byl Draco šťastný, že nikdy nemusel být Harrym Potterem, chlapcem-který-přežil, vyvoleným zachráncem kouzelnického světa. Harry přijal svůj osud s klidem a odhodláním. Draco si přiznal, že nebýt toho, jeho mimořádně malý život, který nyní žil, by nikdy neexistoval.
Hermiona je opustila a šla sbalit nějaké oblečení pro sebe a Draca, říkajíc, že není nic, podle čeho by mohli vědět, na jak dlouho budou pryč.
"Nezávidím ti, Pottere," řekl Draco, když odešla. "Nevím, jak ses mohl kdy vyrovnat s těmihle hrdinskými věcmi."
Harry se zasmál a pročísl si své již rozcuchané vlasy. "Nikdy to nebylo jednoduché, Malfoyi, ale přestože nikdy nebudeš tak dobrý jako já, věřím, že to dokážeš. Jsi inteligentní, silný a opravdový mizera občas, plný zvířecích instinktů..."
"Snažíš se mi zalichotit, Pottere? Máš pro mě nějaký další bláznivý plán?" zakřenil se Draco a užíval si, jak snadno s Harrym sklouzli do hravého škádlení.
"...plus je tu výhoda, ty víš.." pokračoval Harry vypadajíc mírně nesvůj.

"Být uprostřed vědomosti?" dokončil za něj Draco a necítil ani nejmenší náznak urážky. Harry měl pravdu. Draco prakticky byl smrtijed, ačkoli nedobrovolně. Jeho otec byl jedním z Voldemortových nejvěrnějších přisluhovačů. Draco byl zasvěcený do smrtijedských schůzek a věděl víc než kdokoli jiný z Řádu o organizaci. Také rozuměl lidem jako byl Zabini, hnaným touhou po moci a po nadvládě, co někdy lidé jako Harry a Hermiona nebyli schopní pochopit. To jim Draco záviděl.
Hermiona se vrátila s baťohem hozeným přes rameno, všichni tři se přemístili na prázdné parkoviště pár bloků od ústředí a vyrazili směrem k němu rychle a v tichosti. Lupin je přivítal slabým úsměvem, jeho obličej byl bledší než normálně, oči bezvýrazné a bez života a jeho tělo bylo křehké a hubenější než předtím. Měsíc ukončoval svůj cyklus, Draco na vlkodlaka chápavě kývl a v očích mu blýskly sympatie. Lupin pozvedl překvapeně obočí a sklonil hlavu v odpovědi.
Z kuchyně se ozval výbuch smíchu a když vešli, našli tam Rona s Levandulí v pevném objetí se spojenými rty. Draco se potajmu podíval na Hermionu chtějíc vidět její obličej. Její výraz nejevil známku toho, že právě nachytala svého bývalého milence v pažích jiné ženy. Draco se usmál, najednou se cítil neuvěřitelně šťastný. Ron a Levandule od sebe odskočili, jako kdyby se popálili, když se dveře rozlétly a nyní stáli každý na jiné straně místnosti, Ronův obličej zbrunátnělý.
"Co se šklebíš, Malfoyi?" vyprskl a Draco se se smíchem svalil na židli.
"Ale nic Weasley, vůbec nic," hihňal se. Na stole byl velký kotel, solidně usazený na vrcholku kovového koše na oheň. Mnoholičný lektvar rozjařeně pobublával. Draco pozvedl obočí. "Radši bys to neměl dávat nahoru, Weasley. Pokud si správně pomatuju, lektvary nebyly nikdy tvoje silná stránka. Popravdě, přemýšlel jsem, co je tvoje silná stránka? Hermiona je mozek, Potter svaly, tak jak s tím jdeš dohromady? Rozhodně nejsi krása." Draco slyšel, jak si Harry odfrkl a viděl Hermionu protočit očima.
Ron se na něj zamračil a zatnul pěsti. "Drž hubu, Malfoyi."
Harry zvedl ze stolu kus pergamenu a očima ho nepřítomně přelétl.
"To je Zabiniho odpověď?" zeptal se Draco a Hartry přikývl podávajíc mu papír. Draco četl v tichosti, Hermiona si opřela hlavu o jeho rameno a její hlava příjemně tlačila na jeho krk.
"Co myslíš?" zeptala se ho. "Psal to on?"
Draco přikývl. Poznal by Zabiniho rukopis kdekoli, byl pro něj nejblíže příteli, když byl Draco v Bradavicích a bral ho jako bratra. Draco s velkým povzdechem přeložil pergamen a hodil ho Harrymu zpátky, než se předklonil a opřel si hlavu o stůl. Hermiona ho pohladila jemně po hlavě, její dotek byl uklidňující.
"Kolik je?" zeptal se Draco stolu.
"Deset hodin ráno," odpověděla Levandule, když zkontrolovala hodinky.
Draco se posadil a zamrkal. "Takže mám, kolik, dvanáct, čtrnáct hodin než to budu muset udělat? Skvěle," zavrčel. Hermiona navrhla, aby si šel odpočinout, ale on zatřásl hlavou, přitáhl si jí na klín, zabořil hlavu do jejího hrudníku a ignoroval dýky, o kterých věděl, že je Weasley hází jeho směrem.
"Nepůjdeš sám, Malfoyi. Půjdu s tebou," řekl Harry tiše a posadil se.
"To není dobrej nápad, Pottere," zaprskal, jeho hlas byl tlumený Hermiony tričkem.
"Neuvidí mě, ty idiote," odpověděl Harry a zněl naštvaně.
"Takže použiješ svůj hábit?" zeptal se Draco sarkasticky a vzpomněl si, jak býval ve škole žárlivý, že má Harry neviditelný plášť.
"Ne. Zastírací kouzlo. Mělo by trvat stejně dlouho jako mnoholičný lektvar," řekl Harry, protáhl se a znovu se postavil. "Měl bych jít domů za svou ženou. Řekl jsem že budu zpátky jíž před třiceti minutami."
Draco se zasmál. "Pod pantoflem, Pottere?" zažertoval a Hermiona mu dala facku na hlavu. Podíval se na ní, předstírajíc bolest a ona se zamračila.
"Nikdy nerozčiluj těhotnou ženu, Malfoyi," ušklíbl se Harry. "Speciálně pokud je ta žena mojí manželkou. Budu zpátky okolo deváté. Odpočiňte si lidi."



***



Hermiona se položila na postel, zhluboka dýchala, líný úsměv na rtech a užívala si pocit Dracovy váhy tlačící na ní a zamačkávající ji do matrace. Měl paže kolem jejího pasu, nohy propletené s těmi jejími, jejich těla přiléhala na sebe a byla kluzká potem, prostěradlo pod nimi bylo navlhlé. Dracův dech byl nepravidelný, jeho rty se jemně pohybovaly po jejím krku, Hermiona se zahihňala a pročísla mu zvlhlé vlasy.
"Nejsi unavený, že?" zeptala se hravě a pošimrala ho zezadu na krku.
"Co se mi snažíš provést, ženská?" zavrčel proti jejímu hrdlu, klouzal rukou nahoru po jejím těle, nahmatal vlasy, natočil si je kolem prstů a jemně zatahal. Draco se opřel na lokti, podíval se na ni, jeho oči měkké a zamlžené. Ohnul hlavu a něžně a hluboce ji políbil. Polibek byl jemný a teplý, naplněný trpělivostí, láskou a porozuměním, jiný než polibky, které sdíleli posledních pár hodin.
Poté co Harry odešel, pocítila Hermiona obrovskou touhu být s Dracem sama a prakticky ho odtáhla z kuchyně za tričko, zanechávajíc Rona s Levandulí a vedla ho do svého starého pokoje. Pokoj, který kdysi sdílela s Ginny byl tmavý a zatuchlý a Hermiona hned musela pospíchat otevřít okno, aby dovnitř pustila alespoň pár slunečních paprsků. Draco stál ve dveřích, ruce měl zatnuté v pěsti a očima pozoroval každý její pohyb. Hermiona mu beze slov řekla co potřebuje. Když ho políbila, bylo to s prudkostí a touhou, holá potřeba mít ho blízko zahnala ostatní její smysly do podřízenosti. Chtěla si z něj pomatovat všechno, od toho, jak voní, chutná, přes smyslnou měkkost jeho vlasů a barvu jeho očí, až po způsob jak pracovaly svaly na jeho paži. Draco odpověděl se stejně zoufalou touhou a otlačil její rty s tvrdými a hrubými polibky. Strhal oblečení z jejího těla, jeho prsty prohrabovaly její kůži kopírujíc každý centimetr, předtím než ji hodil na postel a přikryl ji tíhou svojí postavy. Oba toužili po doteku toho druhého. Po zbytek dne se zamkli, nepotřebujíc nic než sebe samotné a zapudili svět okolo a všechny hrůzy, které s sebou přinášel, existoval jen ten moment.
Draco přerušil jejich polibek a přemístil své rty na její krk. Nechal Hermionu udýchanou a třesoucí se. Lítostivě si povzdechla.
"Měli bychom vstát. Harry bude brzy zpátky."
"Neopustím tuhle postel, neopustím tebe," zamumlal Draco proti jejímu hrdlu a Hermiona se znova cítila zrádně blízko k slzám. Neuměla si představit, že je možné milovat někoho tak moc, jako ona milovala jeho a na krátký moment viděla sama sebe procházející životem, bezcitnou a poznamenanou zármutkem. Obraz se jí vnutil do lebky a ona zamrkala, slzy se jí nashromáždili za víčky a hrozily, že se rozlijí na její tváře. Nemohla ho ztratit, za nic na světě.
"Draco," zašeptala, její hlas byl přiškrcený a přidušený slzami. Zvedl hlavu a očima vyhledal její obličej. Hermiona se sevřeným hrudníkem protočila očima a napasovala se na jeho tělo, náhle ji chytnul a bezpečně ji držel u sebe. Hermiona mohla v uchu slyšet, jak mu tluče srdce a zahnala představu Dracova těla, jak leží zmlácené a rozlámané na zemi. Hluboce nabrala dech s třesoucím se tělem a balancovala na kraji histerie.
"Zlato, budu v pořádku," zašeptal jí Draco do vlasů a přitáhl ji blíž.
"Neodvažuj se zemřít, Draco Malfoyi," zašeptala Hermiona přes vzlyk. "Zatraceně moc tě miluji."
"Ani jsem o tom nesnil," odpověděl také šeptem, chytnul do dlaně její bradu a zvedl jí obličej tak, že se jí mohl dívat do očí. "Mám teď toho tolik, pro co má cenu žít."
Hermiona mu hodila paže kolem krku a přimáčkla se na něj, aby se vybrečela na jeho silné rameno. Cítila jak přelétl Dracovým tělem záchvěv a objala ho pevněji, cítila se, jako by se topila. Draco se jemně odtáhl, oči měl temné a vlhké, přelétl si rukou tvář a pohladil jí po tváři, aby jí setřel slzy. Jemně ji políbil, jeho rty setrvávaly na jejích ústech, předtím než se odtáhly pryč s povzdechem. Hermiona sledovala, jak vstal, jeho bledá kostra zářila v nejasném světle svažujícím se z okna. Draco na sebe natáhl oblečení a vrátil se zpátky, aby se vedle ní posadil na postel. Hermiona se natáhla pro jeho ruku a pevně ji stiskla. Přinutila se na tváři vykouzlit uklidňující úsměv. Draco se na ni podíval, oči měl široce rozevřené a plné strachu, pochybností a slibu.
"Vrátím se zpátky, miláčku, neboj se," zašeptal, Hermiona přikývla a věděla, že si tenhle okamžik bude pomatovat na vždy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jimmi Jimmi | 1. prosince 2008 v 16:10 | Reagovat

Ahoj, tak tomu sa povie - motivácia k prekladu. To to nikto nečítal?ˇ

Ďakujem ti za skvelý preklad. Budem sa snažiť - alebo nebudem? - čo najskôr pridať ďalšiu kapitolu, ale pri takejto odozve na to jednoducho nemám čas ani chuť.

Ešte raz díky.

2 petty002 petty002 | 1. prosince 2008 v 20:55 | Reagovat

Moc hezkej překlad, tuhle povídku mám strašně ráda, ostatně jako všechny s tímhle párem. Vážně bylo to úplně suprový čtení :-)

3 celie celie | 2. prosince 2008 v 16:49 | Reagovat

jůůů. Děkuju, už jsem si myslela, žes zapomněla.....:-)

4 Leena Leena | Web | 3. prosince 2008 v 15:38 | Reagovat

děkuji :-)tk zase příště:-D

5 Kris Kris | Web | 11. prosince 2008 v 19:52 | Reagovat

Nádhera, je to  krásná povídka.

6 Lilly Lilly | Web | 15. prosince 2008 v 18:52 | Reagovat

Krásná povídka, úžasný překlad, nevím, co k tomu ještě dodat...jen, že doufám, že se brzy dočkám pokračování

7 Jimmi Jimmi | 6. ledna 2009 v 22:01 | Reagovat

Tak je hotovo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama