Tam, kde se nedá rozhodnout...

1. listopadu 2008 v 20:53 | Leena de Noir Idée
Jedna jednorázovka. Trochu inspirovaná mým životem... Použila jsem potterovské jméno, ale stejně tam nehraje roli :-) je to jen o tom pocitu...
Tak si počtěte...
Snad bude brzo překlad a Dominulostní kapitolka

Náhle zamrkala, aby zahnala hořké slzy, které se jí vyrojily v medových očích. Přitulila se k chlapci, vedle kterého ležela a přitáhla si deku až pod bradu, když jí ovanul nepříjemný závan chladného ranního vzduchu, který dává vědět, že už budete muset neodvratně vylézt z postele. Pevně semknula víčka, jak se snažila vytěžit co nejvíce ze zbývajících chvil do té doby, než se její společnost probudí. Hluboce vdechla příjemnou vůni, která se vznášela ve vzduchu a povzdechla si. Znala ho. Věděla, jaký je. Kdo by neznal styl Siriuse Blacka, školního gigola, který lámal jedno dívčí srdce za druhým a jen se tomu smál zpoza rohu. Věděla přesně jak se zachová. Tak jak se zachoval již pokaždé. Ne. Nebyla tam poprvé. A věděla, že ani naposled. Nebyla to láska, ani vášeň. Spíš jakési zadostiučinění. On si krátil čas a ona si léčila staré jizvy.
Nejvíc jí vadilo, že necítí ani náznak studu, ani náznak výčitek. Věděla, že by měla. Každý pohled na jejího Michaela jí to připomínal, ale bezvýsledně. Prohrábla si vlasy a sledovala, jak něco zamumlal, když konečky lehce zavadily o jeho hruď. Letmým dotykem prstů se ujistila, že není přelud, který mizí se slunečními paprsky. Potlačila zívnutí a jemně si položila hlavu na jeho hrudník, cítila jak pravidelně oddechuje, jak mu buší srdce. Jako by odpočítávalo chvíle, které zbývaly do jeho probuzení a jejího procitnutí z tohoto sladkého oparu. Měla chuť si nafackovat. Za to co tu dělala a jak přemýšlela. Před očima se jí zjevila Michaelova tvář a ona si povzdechla. Milovala ho. Milovala ho víc než kohokoli jiného a o to víc se nechápala. Nechápala, co tu dělá. Měla by se mu teď choulit v náručí, šeptat zamilovaná slůvka a hltat jeho krásný pohled, ale to neuměla. Neuměla být tím, čím by měla. Ale možná ani nechtěla.
Cítila, jak se jeho paže pohnula a ovinula se kolem jejího pasu. Probouzel se. Chtěla ještě na chvíli zastavit čas, chtěla tam ještě chvíli ležet a na nic nemyslet.
"Dobré ráno," uslyšela jeho hlas. Skulila se z něj, jako by to byl povel a sáhla po hromádce oblečení, která se válela vedle postele. Ani jeden z nich už neřekl ani slovo. Jejich pohledy se mlčky setkaly, když vycházela ze dveří. Oba věděli, že to není naposledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 2. listopadu 2008 v 13:44 | Reagovat

Ty jo =O fakt zajimavý;-) prostě krása nádhera

2 Jimmi Jimmi | 3. listopadu 2008 v 11:50 | Reagovat

Zaujímavé. Tá hrdinka sa ženie do priepasti a pritom ničí to,

čo by ju mohlo zadržať späť. Kvôli okamihom s nesprávnou

osobou obetuje celý život s tou správnou. Otázka je,

kto má právo

určiť, kto je tá správna a kto tá nesprávna. Väčšinou sa na

to príde, až keď je neskoro. Veľmi pekne napísané. Je

prirodzenosťou ženy dúfať, že kvôli nej sa taký Sirius

zmení a že zrovna ona bude tá, ktorá si vybrala správne.

Máloktorá zvíťazí nad hormónmi a chémiou, keď ju ten

Sirius chce.

3 Leena Leena | Web | 3. listopadu 2008 v 20:02 | Reagovat

Jejda, Jimmy, úžasnej komentář :-)) děkuju moc :-))) i tobě Jane :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama