Kontejner aneb Jak jsem poznal Arguse

21. února 2010 v 21:19 | Leena |  Pro Sassi
Neslané, nemastné, bez vtipu,
jen tak tak napsané v limitu.
Jediné co je mi k uznání,
že jsem ti splnila zadání...

Opravdu děs.... (Zuzi, psala sem to opravdu na poslední chvíli a bez nápadu... ale limit a název splněn.. )

Svižným krokem jsem kráčel úzkou špinavou a rozpálenou uličkou Londýna. Bylo léto. Bylo léto a já měl na sobě hábit! Uf! Ale dlouhý hábit bohužel už patřil k mému zaběhlému vzhledu a jistým způsobem podtrhával moji důstojnost, stejně jako plnovous. Nejradši bych plnovous nechal doma a šel jenom v krátkých kalhotech, ale dost dobře jsem si nedokázal představit, jak by se na to Kornelius tvářil, když bych mu na ministerstvo napochodoval v tomhle. Nad tou představou sem se musel usmát. Rozhlédl jsem se po uličce, jestli na ní někde není nějaký mudla a pak jsem luskl prsty. Ovanul mě závan chladivého větříku, ale za chvíli zase přestal. Moc dobře jsem totiž věděl, jak vypadám, když tohle kouzlo používám. Přesně jako modelka, proti které pouští proud vzduchu, aby se jí smyslně rozevlály vlasy. Až na tu smyslnost a modelku to bylo přesné. Toužebně jsem pomyslel na misku zmrzliny a chladné chodby hradu a přidal jsem do kroku. Proč že jsem vlastně chtěl jít pěšky? Konečně jsem uviděl starou telefonní budku. Zbývalo už jen pár kroků. Vešel jsem do malého prostoru a sluchátko přiložil k uchu.
"Vítejte na Ministerstvu kouzel," ozval se příjemný ženský hlas.
"Dobrý den, Nicollet," opáčil jsem.
"Oh, Albusi, dobrý den," zachichotal se hlas blonďaté čarodějky, kterou jsem minulý týden potkal na večírku.
"Jistě znáte pokyny," z jejího hlasu jsem poznal jak se uculuje. "Předpokládám, že jdete za panem ministrem, že?"
"Ano," odpověděl jsem a spolu s vyřčeným slovem jsem naťukal příslušný kód.
Telefonní budka se začala nořit hlouběji a hlouběji do země jako vždy, ale najednou se stalo něco zvláštního.
Pár vteřin po tom jsem neviděl vůbec nic. Všude byla tma.
"Člověče, sedíte mi na noze!" ozval se rozčilený skřehotavý hlas.
Poposled jsem a omluvil se. Cítil jsem podivný pach jako ze starých odpadků a zády jsem se opíral o kovovou stěnu.
"Promiňte, ale kde to jsme?" zeptal jsem se své společnosti.
"Tuším, že v kontejnéru a trčim tu už pěkně dlouho, dělejte s tím něco," prskal dotyčný. "Víko odklopit nejde," dodal uraženě. Párkrát jsem mávl hůlkou, ba jsem se i pokusil přemístit, ale nic nešlo.
"Asi budeme muset počkat na pomoc," odtušil jsem. "S kým mám tu čest?" Přesto, že mi byl dotyčný silně nesympatický, neztrácel jsem smysl pro etiketu, i když po tmě v kontejneru to nešlo moc dobře.
"Argus Filch," ozvalo se po chvíli.
"Albus Brumbál, těší mě," odpověděl jsem. "Nedal byste si si kopeček citronové zmrzliny?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sassi Neri Sassi Neri | Web | 24. února 2010 v 17:44 | Reagovat

He he he! (*mlask* "Určitě se..." * mlask* "...dobře vyrovnáváte s..." *mlask* "..nepořádkem. Sháním..." *mlask* *mlask* "...školníka." *mlask* "Neměl byste zájem?" *mlask*)

2 Zuzana Zuzana | 20. března 2010 v 11:34 | Reagovat

To je sila, pobavilo ma to ten vánok okolo Dumledora fakt hotová modelka, a chuť na zmrzlinu v kontajnéri ešte k tomu s Filchom môže mať naozaj iba bláznivý riaditeľ. :D Super nápad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama